Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Spisovatelka Daniela Krolupperová: Virtuální realita her bezpečně likviduje rozvoj fantazie a přirozené inteligence

krolupprova daniela spisovatelka

Je tomu zhruba deset let, co virtuálno zahájilo nenápadnou okupaci světa dětské knihy. A zatím se bohužel zdá, že si v boji vede zdatně. Jeho zápas je totiž nerovný. Virtuálno má oproti četbě v rukou silnější zbraně. Nejprve mu nahrává fakt, že čtení představuje pro malé děti námahu. Potom zřejmě atraktivita prožívání další identity, „druhého života“ v krabicích počítačových serverů. 


Jednoduché počítačové hry představují druh zábavy, na kterou není nutno vynakládat žádné větší úsilí.
To samozřejmě láká a děti u počítačů tráví mnohem více času než nad knihou. U nejmenších čtenářů k tomu zákonitě přispívá skutečnost, že čtení děti unavuje, kdežto jednoduchá počítačová hra pouze vyžaduje rychlost a pohotovost při mačkání tlačítek. Vyskočit, přeskočit, sebrat, podat, zastřelit. Tlačítkem snadno a rychle. A malé dítě, které přirozeně ještě nemůže být schopno soudného uvažování, dává samozřejmě přednost tomu, co mu jde a co ho baví, než tomu, co ho namáhá a tedy nebaví. Takže raději vyskočí, přeskočí, sebere, podá a zastřelí, než by luštilo písmenka.

Na to, aby u průměrného dítěte při čtení převládlo potěšení z příběhu nad námahou z četby samotné, si musí dítě čtení zautomatizovat.
K tomu obvykle dochází až ve věku kolem devíti let. A pokud děti nečtou často, nemají dostatečný cvik, tak možná ani netuší, že je čtení jednou přestane namáhat, že po určitém úsilí zmizí obtíže a zůstane radost z příběhu. V každém případě je jasné, že malý čtenář potřebuje pomocnou ruku, která by mu cestu ke knize, k napsanému příběhu usnadnila.

deti televize reklama

Potřeba příběhu versus spotřeba příběhu
Děti mají určitou potřebu příběhu. Potřebují hrdinu, se kterým se mohou identifikovat a prožívat s ním příběhy, nejrůznější dobrodružství. Nicméně mám obavy, že pokud má dítě možnost si příběh odžít jinak a naplní tuto svou potřebu jiným způsobem než četbou, ztrácí pro něj kniha atraktivitu.
Starší nečtenáři pokrývají svoji potřebu příběhu hraním her, při kterých na sebe hráči berou různou identitu. Mohou si libovolně zvolit pohlaví, věk, vzhled, mohou si dokonce vytvořit fantastické bytosti, se kterými potom žijí virtuální životy v prostoru, který je v té které konkrétní hře vymezen. Koho by nelákalo takové dobrodružství? Nicméně odehrává se ve fantazii tvůrce nebo tvůrců hry. Virtuální svět každé počítačové hry je hotový, uzavřený, není v něm prostor pro tvůrčí „dostavbu“, kterou dětské mysli poskytuje právě psané (nebo čtené) slovo.

Kámen úrazu podle mého názoru spočívá právě v tom, jak rozdílné je působení počítačových her a čtení na dětskou mysl. Jednoduchým počítačovým hrám nelze upřít, že rozvíjejí postřeh. Nicméně četba pomáhá vytvářet osobnost dítěte. Čtení probouzí fantazii, nutí čtenáře, aby si ve své mysli stavěl nové světy, aby se na příběhu podílel vlastním uvažováním. Jde o duševní aktivitu. Fantazie je základem abstraktního myšlení, stavebního kamene lidské inteligence. Kde by byl svět bez fantazie? A není už náhodou na cestě „tam“?

Není pochyb o tom, že počítače a internet jsou nesmírně užitečné a přínosné technické vymoženosti. Samozřejmě není možné dítěti přístup k počítači zakázat. Jde o to usměrnit způsob jeho používání. Aby práce a hra na počítači neznamenala pro dítě kromě ochuzené vyjadřovací schopnosti i ztrátu fantazie. Musíme dětem ukázat a dokázat, že knížka je úžasná věc. Mám ale obavy, že virtuálno má (zvláště u línějších dětí) „v rukou“ velké trumfy.

I tento článek je určen pro virtuální svět Čítáren a může být tedy předmětem internetové diskuse. Možná se najde někdo, kdo prokáže, že mé obavy liché. Tak tedy - mám to štěstí a mýlím se?

Link - web autorky
Daniela Krolupperová

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... internet Krolupperová Daniela hazard

Vaše názory  

# Daniela Krolupperová
Dovolím si doporučit vynikající knížku Miloše Kratochvíla:

https://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-pro-deti/beletrie-deti/kratochvil-zajatci-stribrneho-slunce-dekune
# Martin
Jednoduše řečeno, vše co je povrchní a co vede k pasivnímu přijímání informací, škodí myšlení. Pokuď si tuto skutečnost rodič uvědomuje, pak vychová bez problému inteligentní děti.
# John
S tím se dá jen souhlasit. Podle vývoje za posledních 100 let mají dolšlo k neobyčejnému nárustu rozvoje technologii. Mimořádně se zlepšily naše životní podmínky a způsob komunikace. Ale přesto, že máme dnes absolutně neomezený přístup k informacím, neznamená to vyšší vzdělanost ve společnosti. Opak je spíš pravdou. Úzká specializace lidí od útlého věku silně omezuje jejich univerzální vzdělanost. Osobně vidím, že technologie mají spíš destruktivní vliv na vývoj lidské myšlení jako celku. Samozřejmě nadaným a od útleho děství dobře vzdělaným jedincům rozvoj technologií pomáhá k neobyčejným výkonům, ale celku nikoliv. Lidstvo ve své podstatě hloupne.
# Rudolf
Existují v podstatě jen dvě možnosti jak se civilizace bude rozvíjet. Buď bude technologická vyspělost v souladu s rozvojem lidského myšlení a tím i školství nebo bude technologie jen nahrazovat lidské myšlení, rozhodování a tak paradoxně sníží společenské i individuální IQ (to jest kombinace genetické výbavy mozku, zkušenosti, znalosti) i sociální inteligence. Svět bude řídit mála skupina vzdělaných a inteligentních a zbytek bude na úrovní filmu Idiocracy. Ta druhá možnost momentálně už lehce převládá.
# Irena
Časté sledování televize dětmi
1) namáhá jejich oči, ozařuje
2)potlačuje fantazii
3)omezuje schopnost myšlení
4)okrádá o pohyb - se známými následky (dokonce jsem četla, že děti sledující často televizi mají větší náchylnost k astmatu)
5) okrádá o vlastní životní zkušenosti
6) znemožňuje prožívat mezilidské vztahy
7) předkládá jako realitu (a ukládá do podvědomí) něco, co se skutečným životem nemá nic společného; a tím nemyslím pohádky...
8) děti věří tomu, co vidí (že Jerry přejetý parním válcem se jen oklepe a zase vesele žije dál, že pravý muž pije Gambrinus atd.) – nejsou ještě schopné rozlišit mezi skutečností a fikcí nebo obchodními záměry; z toho pochází mimo jiné zvýšená agresivita a snadná manipulovatelnost
9) vytváří závislost.
# Kateřina
Stav současného školství za posledních 50 let vám dává za pravdu. Dříve to byla televize, dnes se k tomu přidaly další monitory, uspávače hadů, jak tomu říká můj manžel. Jakýkoliv pasívní příjem informací ovlivňuje způsob myšlení, povrchnost jejich vnímání a neschopnost ponořit se problému hlouběji. Naše děti televizi doma nemají od úutlého dětství, dnes se občas dívají na počítači na filmy. Hry nehrají a relativně hodně času tráví s knihami. Prodstě jsou tak naučeni a nastaveni. A, světě div se, nejsou tím vůbec frustrování, jak tvrdí mraky psychologů. Naopak mají opravněný pocit ve svých 16 a 18 letech, že mají daleko větší přehled než jejich vrstevníci a to je vede i k lepšímu výběru kamarádů a doufám, že i pratnerů.
# Krajta
Myslím, že to, jaký přístup budou mít děti ke knihám a jaký ke hrám a technologiím nezávisí až tolik na nich samých. Je dokázáno, že hraní her v mozku vytváří spoustu látek, které mají podobné působení jako drogy, a je to tudíž návyková záležitost, která bohužel ale nepřináší mnoho dobrého. Tady záleží na rodičích, jak moc se tímto tématem jsou ochotni zabývat, jak moc si sami uvědomují palčivost a nebezpečnost tohoto problému, a zda jsou vůbec ochotni si připustit, že i oni sami jsou na hrách nebo i třeba facebooku či dalších aplikacích v mobilech přespříliš závislí. Rodiče jsou ti, kteří dávají dětem ten příklad, a proto, když dítě rodiče za každých okolností vidí hrbit se nad mobilním telefonem nebo s tabletem či notebookem v ruce, nemá jiný lepší příklad, než se chovat stejně. Když místo večerního čtení na dobrou noc, maminky pustí dětem radši pohádku z dvdčka nebo cdčka, když jim místo chvilky hry třeba jen obyčejné člověče nezlob se nebo karet, dají radši tablet, protože od nich bude déle pokoj , tak děti nemají šanci se chovat jinak, a získat ke knihám kladný vztah. Je to všechno o vzájemné komunikaci, informovanosti rodičů a jejich zodpovědnosti a zdravému přístupu k těmto věcem. Dnes to bohužel není problém jen s knížkami, ale vinou velmi oblíbené návykové a tak podmanivé pasivní zábavy, se děti učí , že všechno mají hned, všechno se udělá skoro samo jen jedním klikem, a všechna ostatní zábava, kde musí samy vynakládat nějaké úsilí je pro ně příliš náročná, leniví duševně a leniví i fyzicky, a generace dětí , které vyrostou v těchto podmínkách..no ani se mi nechce pomyslet na jaké osobnosti, jací lidé z těchto osob vyrostou... A tak je to na maminkách a tatíncích , aby už od malička dětem četli, vyprávěli jim příběhy, a nenechali je marnit čas pasivně. Knížky jsou skvělá věc, která podněcuje fantazii, obrazotvornost, rozvíjí slovní zásobu, je to přeci nádherná věc, když si přečtu knížku a můžu si s někým kdo ji také četl o ní popovídat, můžu porovnat co jsem si z příběhu odnesla já, a co ten druhý, jak jsem si představovala hlavní postavy já a jak ten další, je to námět k smysluplnější komunikaci než, hodit každý den na facebook selfie, jak jsem se nudil na přednášce, co jsem měl k obědu, nebo jaký jsem si koupil nový oblečení. A tak maminky a tatínkové , čtěte s dětmi už od malička, a teblety si schovejte na později, stejně jim děti neuniknou, tak ať se na nich stanou závislými co nejpozději....
# Milena
NE, NEMÝLÍTE SE. A to je na tom nejsmutnější.

You have no rights to post comments