Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

J.Y.Cousteau o vodě a budoucnosti. Pomůže nám moře žít nebo existovat?

Cousteau voda more

Voda. Dva atomy vodíku a jeden kyslíku. Nejobyčejnější, nejhojnější substance na Zemi, nejvzácnější kapalina ve zbytku sluneční soustavy a snad i v galaxii. Proč měl by měla Země plýtvat tak drahocenným přírodním zdrojem, když tak málo vodních stop bylo nalezeno kdekoli na dosah našich dalekohledů nebo kosmických sond?

Jedna z důležitých otázek dneška je: Může moře pomoc lidstvu přežít? Může nám pomoc přežít, a vést plný a hodnotný život; jinými slovy, pomůže nám žít nebo existovat? To jsou slova oceánografa J.Y. Cousteaua. Myslím, že stojí za to si přečíst i jeho další názory, které řekl před rokem 2000.

ZABRÁNIT MASAKRU
Prioritou priorit je snížení porodnosti. Ať budeme dělat cokoli, nepodaří se nám poskytnout slušné životní podmínky zdvoj – nebo ztrojnásobené populaci.
Což znamená, že zcela porušíme chartu, kterou právě OSN předkládám. Populační exploze je jediný problém, který nemá řešení, ale musíme je najít. Zhruba do roku 1400 byl počet lidí únosný. Pak nás začalo být moc a začali jsme vyčerpávat neobnovitelné zdroje planety. Působením lidí se z i obnovitelných zdrojů stávají neobnovitelné – je narušena regenerace.

Pralesy prakticky vymizely – mění se v poušť. Spějeme k vyhubení zdrojů ryb. Kdyby všechny problémy byly vyřešeny, zbyly by problémy sociologické – vnitřní. Jsme poškozováni uvnitř druhu. Bohaté země, v nichž žijí 2 miliardy obyvatel, se stávají ještě bohatšími. Životní úroveň v chudých zemích klesá. Pokrytecké je tvrzení, že bohaté země nákupem nerostů, dřeva a ryb pomáhají rozvojovým zemím. Vrcholem pokrytectví je transfer technologií. A nejlepší studenti zůstávají v zemi, kde studovali. Je to okrádání chudých zemí. Stávají se ještě chudšími.

Na otázku, zda lze ve třetím světě změnit životní styl díky rozvoji, pan Cousteau odpovídá:

“Samozřejmě nikoli, protože rozvoj neexistuje. Země, kterým říkáme rozvojové, jsou země zaostávající. Třetí svět vězí v naprosté chudobě. Pokud se budeme honit za rozvojem, budeme pronásledovat vlastní stín, tj. budeme se stále o rozvoj pokoušet, ale protože lidí bude čím dál víc… Každého půl roku na Zemi přibývá množství lidí, odpovídající počtu obyvatel Francie. Jak se nám naše věc může podařit? Je to nesmyslné. Navrhuji, abychom se ze všech sil snažili brzdit nárůst obyvatelstva. A po stabilizaci se pokoušet o snižování tak, abychom dospěli k počtu, který neznám, ale který by byl o hodně nižší než dnes."

Cousteau-Jacques-Yves

Nejde o opatření diskriminační. Musí to vyjít z lidí. A aby to lidí vyšlo, potřebují v prvé řadě pitnou vodu.
Používáme ji i na mytí toalet. Je to neuvěřitelné, když pomyslíme, že jedna miliarda 700 miliónů lidí na světě k pitné vodě nemá přístup!
Je to zrůdné! Začněme tedy odtud. Až bude pitná voda, budou moci jít děvčátka do školy. Výchova nejprve žen a pak mužů je základní součástí reformy. V pozadí, ale současně, je nutné vytvořit důchod, byť jen malí, uzpůsobený ekonomické situaci země, ale zkrátka důchod pro staré lidi. Ti v současné době nemají v rozvojových zemích žádní zdroj obživy. Spoléhají se pouze na své děti. Proto jich mají hodně. Je třeba dát jim možnost volby tím, že dostanou důchod. V Bangladéši se dá rodina zachránit se sedmi dolary měsíčně.
My ve Francii si nedovedeme představit takový stupeň nouze a bídy. Začněme pitnou vodou a zlepšením školství, ale nepokoušejme se tam vyvíjet zákonodárnou činnost, neboť možnost volby je věcí právě lidské důstojnosti. Dnes tato možnost neexistuje. Mladí lidé v rozvojové zemi nemají onu volbu, kterou si vyžaduje lidská důstojnost.

Za 40 let se počet obyvatel země zdvojnásobí. A jen dvě miliardy budou mít z čeho žít. Povede to k expanzi. Země chudé proti bohatým. Musíme se snažit zastavit obrovský masakr této planety.

PŘEHŘÁTÍ PLANETY
Problém není vědět, zda je důležitější chránit ozónovou vrstvu nebo produkovat méně CO2.
To vše důležité je, ale mnohem méně ve srovnání s tím, že ničíme ozón a produkujeme příliš mnoho CO2, protože nás je moc. Už teď. Možnost přehřátí planety je druhou základní hrozbou: CO2, metan, odlesňování ale i ubývání ozónu, to vše tvoří jeden celek. K přehřívání planety přispívá i ničení korálů, ale nikdo o tom nemluví. Korálové útesy pohlcují více CO2 než všechny lesy na světě. V důsledku skleníkového efektu se již padesát let značně ohřívá planeta. Zrychlí-li se ohřev, bude-li stoupat hladina moří ještě rychleji, povede to ke katastrofě. Při zvýšení o jeden metr zmizí Holandsko a všechny velké přístavy. Kdyby roztály všechny ledovce, hladina by se zvýšila o 60 metrů. A ozón? Zjišťujeme, že jeho ubývaní je velmi závažné. Ultrafialové paprsky dokáží spálit mladé rostliny, ničí fytoplankton, zvyšují výskyt rakoviny kůže.

Jaký by to byl život, kdybychom se vůbec nemohli koupat v moři, museli se skrývat před sluncem a vyhledávat stín? Stále bychom museli nosit klobouky s širokými okraji, žili bychom jako troglodyti. Ale to vše je řešitelné, freon je nahraditelný. Poslední země, která se bránila účinnějším opatřením, ustoupila a slíbila zastavit výrobu freonu do roku 1995. Je třeba vyhýbat se fosilním palivům. Využívat alternativní zdroje, energii moře, geotermální zdroje, energii řek, v ústí do moře i tu, jejímž zdrojem je Slunce. Celkové množství sluneční energie, které na Zemi dopadá, odpovídá produkci 115 milionů jaderných elektráren o 1000 megawattech, z toho 20 milionů dopadá na tropické oceány. Existují způsoby, jak ji převést na elektrickou energii. Je možné rozvíjet i přenosné a bezpečné jaderné techniky. S tím se zatím ještě nezačalo. Jednou z možností je například jaderná fúze. Kdyby peníze vynaložené na štěpení byly bývaly použity na fúzi, už bychom pravděpodobně měli pozitivní výsledky.

VYHUBENÝM DRUHŮM ŽIVOT NEVRÁTÍŠ
Třetí velmi významnou otázkou je ochrana živých tvorů. Milión druhů byl vyhuben provždy. A najdou se hlupáci, kteří říkají “ano, ale evoluce dá vzniknout novým".
Vyvine se jedna nebo dvě formy za sto let, zatím co jich byl zničen milión za dvě století. Představuje to 8 procent všech známých druhů. To je zrůdné. Jde o zachování dědictví. Nelze opomíjet ani etickou a morální stránku věci ani půvab, jaký má život s motýly, s červenkami. Pak tu je možnost získávat léky, zachraňovat lidi před utrpením, jimž by možná bylo možné zabránit díky lepší znalosti druhů, které byly navždy vyhubeny.

Jaké jsou plány pana Cousteaua do budoucna ?
Říká, že znovuobjevování světa. Jeho vědecké týmy pokračují ve výzkumu obyvatel na různých kontinentech. Zkoumají vliv vody na lidské kultury – jak ovlivňuje náboženství, zvyky a naopak, jaký mají jednotlivé kultury vliv na stav vody v jezerech, řekách apod. Studii dokončují na Filipínách, v dubnu ve Vietnamu (řeka Mekong) v Číně (Jang Ce + pobřeží), zkoumají vody Madagaskaru, Jižní Afriky, Zaire, ale i Evropy. Studie Dunaje bude dokončena v květnu a do konce roku by měly dostat zprávu všechny země v jeho povodí. (Bude zahrnovat i stanovisko k vodnímu dílu Gabčíkovo – Nagymaros. Zástupci týmu, který se problémem zabývá, jednali o Gabčíkovu na federálním výboru pro životní prostředí.) Voda pro něj zůstává hlavním předmětem bádání. Připravuje však i knihu o písmu a životním prostředí – na základě výzkumu nejen bible, ale mnoha náboženství. Všechna náboženství tvrdí, že příroda je dílem Božím a dílem stvoření a hrozí tím nejhorším trestem všem, kteří poškozují životní prostředí. I Korán jim hrozí peklem.

EKOTECHNIE
V petici Cousteau je povinnost opatrovat Zemi adresována kompetentním osobám, převážně politikům.
Ale Cousteau nečeká se založenýma rukama, až se do toho politici pustí. V lednu 1990 na svobodné Bruselské univerzitě otevřel Cousteauovu katedru, která studenty vzdělává v přijímání dlouhodobých rozhodnutí respektujících budoucí generace. Nyní takové katedry působí již na osmi univerzitách v Evropě a Latinské Americe. Studenti na nich získají mezinárodní osvědčení v oboru okotechnie, která může být přednášena na všech univerzitách. Je to více oborová záležitost, v níž je činitelem čas (trvání) spolu s ekonomikou, ekologií, technologií, sociologií… Posláním této univerzitní sítě je vytvářet myšlenkové laboratoře, jejichž výsledky by ovlivnily kompetentní osoby, aby přemýšlely jinak. Pan Cousteau doufá, že se síť rozšíří do celého světa, i na Karlovu univerzitu v Praze.

PEČLIVĚ STŘEŽIT PLANETU
Lidstvo potřebuje policii pro životní prostředí, která neexistuje a nikdo ji vytvořit nechce.
Proč? Na konferenci o životním prostředí v Haagu předseda francouzské vlády Michel Rocard předložil návrh smlouvy, který obsahoval i vytvoření souboru kontrolorů životního prostředí. 24 přítomných států dohodu podepsalo, ale za podmínky, že dotyčný článek bude vyškrtnut. To znamená, že za současného stavu – státy pokládají svou suverenitu za svatou a nedotknutelnou. To je ovšem tuze směšné. Jednotlivé země jsou čím dál víc vzájemně závislé. Bylo by třeba vytvořit oddíly “zelených přileb”, mezinárodní policii pod dozorem OSN, která by se řídila podle celosvětových pravidel ochrany životního prostředí. Ochrana planety by probíhala jednotně. Je třeba mít skoro každodenní zdravotnický bulletin celé planety, vydávaný nezávislými orgány, které by nebyly vázány pojmy zisku nebo státní suverenity.

KRACH KOMUNISMU I KAPITALISMU
Na otázku,zda se setkává při svém boji s hodnými a zlými,pan Cousteau odpovídá:

"Ne. Ale jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.”

VŠE MÁ ŘEŠENÍ

“Jsem relativní optimista ohledně všeho, s jednou výjimkou. Přes všechny pokroky v této oblasti je možné, že snaha předejít přelidnění bude marná. Kdyby se nám počet obyvatel podařilo stabilizovat, nějaká řešení by se našla. Když se opřeme o veřejné mínění, je možné najít řešení každého problému.”

Nechť jsou tato slova Jacquese – Yvese Cousteaua, živé legendy moří, vzpruhou všem, jimž se někdy zdá být boj za životní prostředí marný.

Jacques-Yves Cousteau
Narozen 11. 6. 1910 v St. André de Cubzac ve francouzském Gironde. Zemřel 25. 6. 1997 na srdeční selhání.
1930 vstoupil do Francouzské námořní akademie
1933 se stal důstojníkem ve Francouzském námořnictvu
1943 si dal společně s Emilem Gagnanem patentovat akvalung
1945 založil Skupinu pro podmořské výzkumy
1950 koupil na Maltě loď Calypso
1957 se stal ředitelem Oceánografického institutu v Monacu
1974 založil Cousteau Society, nadaci na ochranu oceánů a životního prostředí
1988 dostal Zlatou medaili National Geographic Society
1989 se stal členem Francouzské akademie
1992 promluvil k lidem v OSN na konferenci o životním prostředí
1992 byl jmenován předsedou Výboru pro práva budoucích generací
1996 se potopila Calypso v singapurském přístavu

Byl autorem nebo spoluautorem více než 100 knih a publikací. Natočil 115 filmů, za některé dostal významná ocenění: Svět ticha (1957) - Zlatá palma v Cannes, Oscar za nejlepší dokument, Zlatá ryba (1959) - Oscar za nejlepší dokument, Svět bez slunce (1965) - Oscar za nejlepší dokument, mnoho cen Emmy

Podle biografické knihy „Jacques-Yves Cousteau - V oceánu života“ autora Yvese Paccaleta

 

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit