Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Eurokarkulky v našem světě rozplzlosti

  • Kategorie: Souvislosti

pavlat cervena karkulka
Jsou rodiče - a pánbůh zaplať, není jich zas tak málo - kteří svým dětem čtou. Z dobrých důvodů potvrzených psychology, učiteli i zkušeností mnoha generací, mají za to, že otevřít si s dítětem knížku, je v zásadě lepší, než je posadit před televizi či odložit potomka k počítačovým hrám. Ti, kdo svým dětem čtou, tak však dozajista nečiní jen proto, že je to ověřeně dobré a správné.


Takoví rodiče mají sami rádi knížky. Věří, že člověk s nimi objevuje nové světy kolem sebe i v sobě, a navíc se s dětmi u knížek krásně povídá. Dobře si to ještě pamatuji a chvíle strávené s dcerami nad pohádkami s odstupem času považuji za zvlášť krásné.
Kvůli těmhle vzpomínkám, ale i proto, že jsem kdysi pracoval v nakladatelství pro děti Albatros, si v knihkupectvích dodnes rád listuji v oddílech vyhrazených dětem.

Pak jsem narazil i na leporelo s klasickou pohádkou Červená Karkulka. Mělo pět dvojstránek a jeho text byl poněkud překvapivý.
Se známou předlohou se vyprávění shodovalo do okamžiku, kdy Karkulka na své cestě za babičkou s košíčkem plným jídla potkala vlka. Ten, když zvěděl, kam Karkulka směřuje, to - jak pravil text - "vzal zkratkou, aby tam byl dřív". Babičku však nesežral.

Jakmile babička spatřila vlka, schovala se do skříně, zatímco vlk si lehl do její postele. Karkulka sice ještě položila známé otázky - "proč máš, babičko, tak velké uši, proč máš tak velké zuby?" - ale vlk ani tentokrát nehodoval. Za oknem se objevil myslivec, vlk utekl a následoval šťastný konec: "Karkulka s babičkou si společně pochutnaly na svačině."

Dovedu si představit, že každý příběh se dá zpracovat na různý způsob, ale z takového pojetí Karkulky mi - nemohu si pomoct - čiší jakási pokroucená, vše relativizující ustrašená korektnost. Vlk nakreslený na způsob přátelsky se usmívajícího voříška nikoho nesnědl, myslivec ho nezastřelil, babička s Karkulkou nezmizely ve vlkově břiše, myslivec je neosvobodil a ten, kdo usiloval jiným o život, za nic nepykal.

To leporelo vyšlo původně ve Španělsku a mně něco říká, že tohle převyprávění není jen tak, že nejspíše máme - teď už i v češtině - co do činění s Eurokarkulkou: hrdinkou pohádky, která se nesmí nikoho dotknout. Zmínit se o vlkovi jako o stvoření krvelačném by mohlo vyvolat protesty ochránců vlka. Připustit, že myslivec po vlkovi střílí, a dokonce mu páře břicho, je již zhola nemožné.

Muži v zelených kamizolách by nejspíš celoevropsky demonstrovali. Navíc v nějakém unijním předpisu dozajista existuje paragraf, že zlo v pohádkách je třeba vykreslit způsobem nikoho neurážejícím a dítě nerozrušujícím. A tak tedy protože zlo nemůže být názorně zlé, ani dobro v pohádce se nestane jasně dobré.

Kde není útočník, není zachránce, kde není vina, není trest. Zůstává zmatená historka bez poučení, která by mohla i pokračovat - jakkoliv: Třeba tak, že by Karkulka odlétla vrtulníkem, nebo že by si babička hrála s vlkem na honěnou, zatímco myslivec by jednou provždy zahodil pušku, protože si oškliví násilí.

Europohádka, na rozdíl od pohádky klasické, má prostě jiné zákonitosti. Děti se mají na co těšit - a my ve světě rozplizlosti, do něhož takové pohádky uvádějí, nejspíše také.

Leo Pavlát (ředitel Židovského muzea v Praze) napsal pro děti knihu Osm Světel.

Osm světel | Leo Pavlát | Ilustrace: Hana Pavlátová | Vydalo Argo 2007
V knížce najdete nejznámější židovské pohádkové příběhy, legendy, bajky a anekdotická vyprávění.
Více: Osm světel – židovské legendy, bajky, anekdoty

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... čtenářství Pavlát Ivo Červená Karkulka

You have no rights to post comments