noviny ceske

Ať už je prezident Zeman ješitný nebo prostě nemá rád lidi, co se neumí jasně zamyslet, trefil se kritikou novinářů do černého, když řekl: "podstatná část českých médií je jako ostrov negativní deviace".
A protože, trefená husa nejvíc kejhá, spustila se proti němu okamžitě lavina nesouhlasu. Řekněme jen, že většina nesouhlasných článků kupodivu potvrzuje Zemanův výrok. Zvláště pak v IDnes, Lidovkách a podobném bulváru.

Docela mě rozesmál výrok Karla Hvížďaly: " Je to nešťastný výrok, který nemá v současnosti obdoby, aby v inauguračním projevu zaútočil na tisk, bez něhož vlastně nemůže existovat. Symbióza politiků a médií je základem fungování demokracie...,"
Ve vzduchu ale visí otázka, co si pod demokracií Hvižďala vlastně představuje. Demokracii totiž každý politik a novinář omílá jak kolovrátek, ale smysluplnou definici jsem neslyšel od žádného z nich.

Citace Zemana, která rozhodně není jen o vztahu prezidenta a novinářů, veřejně deklaruje úroveň novinářského řemesla, které už dlouhodobě zaujímá poslední příčky důvěryhodnosti u českého občana.
To je fakt, na jehož pravdivost nepotřebujete mít žádný průzkum, stačí si pustit veřejnoprávní ČT nebo Lidovky či IDnes a další online plátky tzv, bijců za svobodu slova. Tématická stejnorodost obsahu a politická jednosměrnost velmi připomíná dobu českého socialismu a jediné pravdy UVKSČ.

Problém médií aneb proč žurnalistika už dávno není hlídacím psem demokracie
Otřesná bulvární úroveň reportáže Vltavy, ČRo a René Kočího
Vít Klusák o hyenismu bulváru a ubohosti lidí, kteří ho čtou
Statisícové poklesy tištěných deníků v České republice za posledních deset let
Klasická ukázka jak mnozí politici a novináři hystericky překrucují výroky prezidenta

Miloš Zeman o českých médiích:

Za třetí ostrov negativní deviace pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mi připomínají Čapkovu definici literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.

O novinách a  novinářích z historického soudku...

Noviny jsou jako spořitelní knížka. Skutečnost, že jsou hustě popsány ještě nic neznamená. Jeho článek splnil všechno, co chtěl splnit - byl otištěn.
Gabriel Laub (1928 – 1998)

Nemít žádnou myšlenku a umět to vyjádřit - to dělá novináře!
Karl Kraus (1874–1936)

Novinář je člověk, který se nehodí k jinému obyčejnému zaměstnání následkem vrozené duševní chyby, jež ho činí neschopným popsati přesně, co vidí, nebo pochopiti a správně vylíčiti co slyší. Jelikož jediným zaměstnáním, v němž tyto chyby nemají významu, je novinářství - neboť noviny nemusejíce jednati podle toho, co popisují a líčí, nýbrž toliko podávati to zvědavým lenochům, nepozbudou tudíž ničeho leč cti, píší-li nesprávně a nepravdivě. Z vyšší moci vzniklý novinář pak se musí stavěti duchaplným při denním zápasu se svou nevzdělaností a při nejistém zaměstnání.
George Bernard Shaw, roku 1906.

Takže Zemanův výrok není nic nového pod sluncem!