Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Jak se světoznámý Emir Kusturica vysmál redaktorce DVTV a vydal knihy o sobě a cizinci v manželství

kusturica-kniha

Rozhovor, který s režisérem vedla v březnu 2017 na DVTV mladičká Emma Smetana je klasickou ukázkou ideologické žurnalistiky. Ve svých hloupých otázkách šla tak daleko, že ji režisér varoval, že rozhovor ukončí, pokud bude pokračovat takto dál. Nešlo o nic jiného, než z Kusturicy dostat nějaké přiznání, že sympatizuje s Putinem a Ruskem. Možno vidět na youtube.
Absolvent české FAMU Emir Kusturica (ročník Otakara Vávry), světově proslulý filmový režisér se silným vztahem k naší zemi, se ohlíží za milníky svého života a tvorby.
Ostře snímané vzpomínky skládá jako scény při natáčení velkolepého filmu, z něhož vystupuje autorův důvěrně známý obraz: Kusturica jako rozverný, sentimentální a brutální pozorovatel balkánské i západní společnosti. Velmi často komentuje politické události a možno říct, že velmi trefně a objektivně.


Režisér a muzikant Kusturica (1954)
na sebe upozornil v roce 1981, kdy na festivalu v Benátkách získal Zlatého lva za film Vzpomínáš na Dolly Bell? Patří mu také Zlatá palma z Cannes za filmy Otec na služební cestě (1985) a Underground (1995) a za režii Domu k pověšení (1988) nebo Stříbrný medvěd z Berlína (Arizona Dream, 1993).

Kusturicovy filmy jsou jak šílený balkánský sen, kde realita je promíchaná s fantazií  a Marquez se jen tiše směje. Jakobychom četli Tři sestry od Čechova a zároveň sledovali bulvární patlaniny na třech tv kanálech najednou. To je Kusturica.

V posledních letech si získaly oblibu jeho snímky Život je zázrak (2004) a Závěť (2007). Kromě filmování se Kusturica s nadšením věnuje muzice. Je dlouholetým lídrem a kytaristou energické skupiny The No Smoking Orchestra, která od roku 1998 (Černá kočka, bílý kocour) zároveň obstarává hudební složku jeho filmů.

Dnes žije se svou rodinou v horách na pomezí Srbska a Bosny, kde zbudoval dřevěnou vesničku Drvengrad a lyžařský areál.

kusturica-knihy

Knihy v češtině:

Kde jsem v tom příběhu já? 2012
Biografická kniha, ale přesto působivé čtení, které je jak oddychové, tak naplněné velmi zajímavými fakty. Emir Kusturica se narodil 24. listopadu 1954 v Sarajevu. V knize popisuje své dětství v rodině s otcem Muratem, matkou Senkou a dalšími příbuznými. Stejně tak si v ní vybavuje své první lásky a zmiňuje i svůj negativní názor na Tita, který přebral od otce. A také hovoří o svém vztahu ke sportu – především fotbalu a atletice.

Cizinec v manželství 2016

Ve světě zalidněném pitoreskními postavami sarajevských obyvatel se tři dospívající kamarádi Dragan, Alexa a Kosťa střetávají se světem svých rodičů, jejichž osudy se pokoušejí v bouřlivém odporu i láskyplném objetí překročit.
V příbězích inspirovaných autorovým dětstvím v Sarajevu 70. let zažívají dospívající mladíci první milostné příběhy i dobrodružství a přicházejí o první ideály v typické atmosféře Kusturicova magického realismu.



Ukázka z knihy Kde jsem v tom příběhu já? Ve spolupráci: Tomáš Koloc, Kulturní noviny www.kulturni-noviny.cz

Kavárna Korzo

Kavárna Korzo patřila zbankrotovanému restauračnímu podniku Balkán a už si na ni brousili zuby podnikavci z kruhu bohatých trhovců. To se ale nelíbilo mým přátelům z dětství. Nikdo z nich neměl peníze, aby kavárnu koupil, ale zároveň nechtěli připustit, aby je nový majitel Korza – obchodník s ovocem a zeleninou a bývalý policajt Delimustafović – připravil o jejich salon.

Na skromném grilu skomíravě doutnalo dřevěné uhlí (nízký tlak vzduchu vykonal své), přesto bylo slyšet hrdě poprskávající čevapčiči. Kamarádi třímali v rukou transparenty: NAŠI KAVÁRNU NEDÁME! PRYČ S KAPITALISMEM! VEN Z NAŠEHO OBJEKTU, ZLODĚJI! Dojali tím Johnyho Deppa, který byl u mě v Sarajevu na návštěvě.

"What proud people!" promluvila z Johnyho citlivá duše umělce. "They are fighting for their bar, I have never seen that in my life."  

Jediným místem, kde řeči o válce tolik netížily, byla právě kavárna Korzo. Její štamgasti se chovali stejně jako mizerný student, který ví, že zítra u zkoušky vybouchne, protože se do učebnice ani nepodíval, a přesto je rozhodnut předstoupit před profesora a podívat se mu do očí. Neumí nic, ale nepřestává doufat, že nepropadne. Nejopilejší host ze starší generace prohlásil:

"Jen se z toho neposerte. Lidi se melou a jebou, co svět světem stojí. Já už nemůžu ani jedno, ani druhý, ale rád bych se aspoň koukal, aby mě přešla chuť."

"A na co se chceš koukat, na to první, nebo na to druhé?"

"To máš fuk, vyjde to nastejno. Jen si tak sedíš a hledíš na válku, před sebou půllitřík rakije, pěkně si nakrájíš gavrilovićovu klobásku a travnický sýr, co si víc můžeš přát?" 

Kalašnikovy  

V prvních demokratických volbách Muslimové, Srbové a Chorvati převálcovali nás občany, kteří jsme věřili, že je na Balkáně možné být i občanem. Vyhráli. Bosenský lid si vybral nacionalistické politické strany a vydal se tak zkratkou, vedoucí rychle a zaručeně k válce. Markovićovi reformisté, které jsme podporovali my, partyzánské děti, odešli z voleb na hlavu poraženi. A přitom všichni známi, tak zvaný městský lid obecný, přísahali, že dali hlas Markovićovi. Ve skutečnosti se ale báli přiznat, kam je táhne srdce, anebo že jejich ruku vedl strach. Jenom jeden srbský stavební podnikatel z Pale byl u sklenky v Korze nebývale upřímný.  

„Koho jsi volil, Vukoto?“ zeptal jsem se.

„Kamaráde, zavřeli mě do té ohrádky, ruka užuž kroužkovala reformisty Kecmanoviće a Sidrana, ale srdce poručilo tužce cuknout na druhou stranu a já zakroužkoval Karadžiće.“

Život v demokracii otevřel nové rány, aniž by staré byly zaceleny. Národnostní vášně se rozhořely naplno. Napětí se stalo součástí každodenního života jak pro ty, co volili, tak pro ty, které politika nezajímala. Ale lidi jsou jen lidi, zvyknou si na všechno a leccos spolknou. Srbové nechtěli za žádnou cenu pryč z Jugoslávie, Muslimové jako většinový národ měli za to, že stát patří jim, jenže zapomněli, že v takovém státě nechtějí žít nejen Srbové, ale ani Chorvati, kterým to zas připomínalo Jugoslávii, z níž se chtěli dostat. Ideální situace pro někoho zvenčí, který vyřešil všechna jejich dilemata. Válka už zuřila v Chorvatsku, ale většina Sarajevanů pořád tvrdila, že: "Tady válka nebude, člověče, není důvod."

Přesto jsem v roce 1990 zažil setkání, které se ukázalo být předzvěstí válečného byznysu. Jistý Omerović z visocké Horní ulice se ke mně přitočil, když jsem si na trhu kupoval pečivo.

"Ty jsi Upírův kámoš?"

Myslel tím gaunera, který měl hospodu v centru Visokého a který kvůli popáleninám utrpěným při dopravní nehodě opravdu vypadal jako upír.

"Jo," odpověděl jsem a on spiklenecky pokračoval:

"Povídal Upír, že bys měl zájem o jistý hračky, který já taky sbírám."

Na můj nechápavý pohled šeptem upřesnil: "Kalašnikovů mám jak nasráno."

Zavedl mě k sobě domů, vešli jsme do sklepa a tam pod vojenskou celtou ležely desítky dřevěných beden plných automatických pušek. Ten odpudivý chlap nežertoval.

"Však my jim ukážem, zmrdům, když na to přijde. Pobijem je všecky, četníky i ustašovce."

"Dám ti vědět přes Upíra, až seženu prachy," vypravil jsem ze sebe a koukal ze zatuchlého bosenského sklepa co nejrychleji vypadnout.

"Jsme našinci, brácho, dám ti kus za sto pade. Jinde bys vypláz tři stovky, tak si to spočítej," hučel do mě, když mě vyprovázel ze dvora. "Takový zboží nikde neseženeš, to ti garantuju. Ale jazyk za zuby, brácho! Na náboženství nezáleží, hlavně že jsme Muslimové, ne?" chechtal se.   

"Domluvím se s Upírem a ozvu se ti, jen co mi pošlou prachy za film, určitě se dohodnem," zopakoval jsem, aniž bych měl v úmyslu ještě někdy zavítat na tenhle dvůr, a s lehkým mrazením v zádech jsem pospíchal domů.

Překlad: Stanislava Sýkorová

Komentáře  

# Mirek 2017-10-07
Smetana je ukázka velmi hloupého mainstreamu v české republice. Tady se ukázkově srazila dvě IQ jedno vysoko nad 120 a druhé hluboko pod 90. Její rodokmen ale mluví úplně za vše.
Citovat
# Monika 2017-04-03
Ono je to jasné. Smetana je dcerou české aktivistky Moniky MacDonagh Pajerové a Jiřího Smetany. Její tetou je bývalá česká politička Kateřina Jacques, manželka exministra životního prostředí Martina Bursíka. Tak co bychom měli čekat, že?
Citovat
# John 2017-04-03
Obdivuji Kusturicu.Já bch ji poslal do háje už v půlce, vedle ní i Drtinová vypadá jako vzdělaná dáma.
Citovat
# Irena Koubková 2017-04-02
Hloupost nadzvedává vždy ze židle a ta mladá je opravdu velmi hloupá.
Citovat
# Honza 2017-04-01
Hloupost mají v rodině, Smetana je hloupá jako Pajerová...
Citovat
# JAn 2017-04-01
Drtinová a Veselovský a DVTV. Od počátku podivný projekt, ovšem snažil se být ne příliš nápadně ideologický. Ovšem, když si na novináře začaly hrát děti, z klubu "Horká Smetana" stáva se rázem z DVTV ideologická platforma stejná jako mediální platoformy UVKSC za starých bolševických časů. Rozhovor Emmy Smetany a vynikajícho režiséra Emira Kusturicky je toho zářný příklad.
Citovat
# Klára 2017-04-01
Tragédie DVTV aneb co je ideologický žurnalismus.
https://video.aktualne.cz/dvtv/kusturica-rusko-neni-sovetsky-svaz-chci-rovnovahu-ve-svete-t/r~586d6f8a156511e7a8d6002590604f2e/
Citovat