Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Stupidita na VŠ. Snižujte studentům nároky na studium tak, aby neměli pocit, že úkoly jsou příliš složité

petr zantovsky medialni analytik

Když jsem studoval na Univerzitě, staří profesoři, pamatující školství první republiky, nám říkali, že naše znalosti jsou mnohem menší, než měli oni při maturitě na Gymnáziu. S hrůzou si dnes uvědomujeme, že totéž říkáme my našim studentům. Co všechno musely děti zvládat roku 1912 i na základních školách si můžete přečíst na ukázkách těchto testů z té doby >>.

Porovnejte si znalosti žáků z roku 1912 a nebuďte v šoku, jak rychle klesá vzdělanost

Mediální analytik a vysokoškolský učitel Petr Žantovský se nad současným stavem školství také zamýšlí a uvádí neuvěřitelným snižováním nároků na studijní výsledky studentů, které přijali pedagogové na univerzitě v Leedsu ve Spojeném království na katedře žurnalistiky. Při současných trendech a ideových aktivistech na univerzitách je opravdu jen otázkou času, kdy něco podobného se začne aplikovat i u nás. To v lepším případě. V tom horším se tak už skrytě děje. 
Ale každopádně vás mohu ujistit, že o takové míře vysokoškolské stupidity jste ještě nečetli.

Petr Žantovský píše:

„Na webu refresher jsem se dočetl, že na univerzitě v Leedsu ve Spojeném království na katedře žurnalistiky vydali metodický pokyn pro pedagogy, aby zadávali studentům práce tak, aby na ně nebyl vyvíjen příliš velký tlak.
Učitelé by měli ve svých zadáních v domácích úkolech či testech využívat převážně pozitivní a přátelský tón. ‚Negativní slovní konstrukce by se v zadáních vyskytovat neměly, protože studenti v případě nesprávně napsaných úloh ztrácejí zájem o vyřešení zadání,‘ to cituji. Studenti by podle toho dokumentu měli mít zadání vysvětleno velmi jednoduše a jasně. Pokyny od vedení dokonce upřesňovaly, aby učitelé při vytváření zadání nepoužívali slova a věty napsané velkými písmeny, jak to vnímáme jako zdůraznění důležitosti, protože pomyslně zapnutý Caps Lock studenty znervózňuje a znepokojuje.“

„To je opravdu zpráva za všechny prachy, jak se říká.
Za prvé nám totiž sděluje, že studenti žurnalistiky na univerzitě v Leedsu jsou na pokraji nějakého pokročilého stadia debility. Protože když někdo není schopen zvládnout jiný úkol než ten, který je mu předkládán ‚v přátelském a pozitivním tónu‘, tak asi není schopen zvládnout jakoukoli sociální komunikaci, natož tedy žurnalistickou, takže by tím žurnalistou tedy opravdu být neměl.
Anebo nám to dává zprávu o tom, jací lidé se připravují pro pozici žurnalisty v britském budoucnu, minimálně v Leedsu. Ale obávám se, že tyhle debility jsou infekční a že se jich velice rychle dočkáme i na různých našich alma mater, protože to je něco, co pochopitelně výuku zjednodušuje.“

„Proto psací písmo vlastně neumí. Jak jsou zvyklí psát na počítači nebo na tabletu, tak vidí jenom tiskací písmena, ale psací neumí.
To, co jsme my kdysi dávno v první třídě zvládali v předmětu, který se jmenoval psaní, a naši rodiče z předmětu, který se jmenoval krasopis, tak oni nemají už ani ‚šeredopis‘, oni nemají žádný ‚pis‘. Oni se jenom učí nějaká písmena, jak vypadají, a snaží se je podle tohoto nového trendu napodobovat. To samozřejmě vede také k velice limitované práci mozku. Z těch dětí a studentů vychováváme poloblbce, kteří nebudou absolutně schopni se orientovat ve světě, natož aby tomu světu v budoucnu vládli nebo ho realisticky zobrazovali jako ti novináři.“

„Říkám často svým studentům na Vysoké škole ekonomické: ‚Přátelé, uvědomte si, že je vám třiadvacet a vy nám budete vládnout. Jste na to připraveni? Víte, co se stalo před datem vašeho narození, nebo dějiny začaly až datem vašeho narození? Myslíte v souvislostech? Umíte porovnávat historické události s dnešními?‘
Kladu jim velmi banální otázky a oni na mě koukají jak na ruské kolo a vůbec nerozumí, co jim říkám. Skutečně se na našich školách, bohužel, nepřipravují k tomu, aby převzali odpovědnost za budoucnost naší země, Evropy nebo světa. A to je opět varovné. A tyhle líbivé politiky typu ‚nepoužívejte velká písmena‘, ‚volte přátelský tón‘, tomu velice silně napomáhají. Mohu tohle téma zase ukončit jen konstatováním, že je čeho se obávat.“

Zdroj Parlamentní Listy >>

V zrcadle těchto vskutku absurdních faktů vám možná dochází, co se děje i v našem školství. Jde jen o to, do jaké míry je snižování nároků na vzdělání řízené a do jaké míry je výsledkem stupidního myšlení lidí v politických stranách a úředníků na ministerstvu školství a lidí, kterí jsou do jejich programů zapojeni. Není třeba dodávat, že inkluze je jedním z faktorů, které na snižování znalostí u dětí mají dost zásadní význam. Třeba už jen proto, že učitel je ve třídě nucený přizpůsobit tempo učení a kvalitu učiva těm nejslabším.
Viz: Zkušená kantorka Lubomíra Moudrá o nesmyslnosti současné inkluze v českém školství

Pro jistotu ještě uvádím definici stupidity prof. Koukolíka, aby bylo každému jasné o co jde.
Katastrofa této společnosti je důsledkem stupidity. Stupidita ale není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů. Nejstrašnější je stupidita tehdy, jsou-li jejími nositeli lidé velmi mocní s velmi vysokým inteligenčním kvocientem.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... vzdělávání, škola Žantovský Petr studium

You have no rights to post comments