Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Sedm neuvěřitelných paradoxů vydávání knih v české kotlině

knihy-letajici

Nakladatelská praxe v české kotlině má řadu specifik, které jsou víceméně veřejnosti neznámé a často se vymykají i praxi ve světě. Posuďte sami.


1. Paradox
Čtenář nákupem knihy platí nejvíc toho, kdo se na výrobě knihy nepodílí. Distributor.

2. Paradox
Autoři za normální situace dostanou za své dílo almužnu. A to jsou ti, kteří jsou jedinými a skutečnými autory díla.

3. Paradox
Ilustrátoři nebo překladatelé, kteří na úspěchu knihy mají často lví podíl, se uvádějí jen sporadicky.

4. Paradox
Překladatel nemá u některých knih žádné autorské právo na překlad. Ten v mnoha případech nemá ani české nakladatelství, ale zahraniční majitel autorských práv. Někteří překladatelé to ani netuší.
Veřejná diskuse kolem tohoto "podvodu" žádná.

5. Paradox
Přestože jsme bývali na světové špičce v typo-grafické úpravě knih, v rámci šetření nakladatelé na tyto práce nepoužívají profesionály. Knižní trh je proto zaplavený kýčem a neumětelstvím.

6. Paradox
Dříve měli hlavní slovo editoři, nyní obchodníci, proto je valná část produkce velmi pokleslá. Ročně se vydá v Česku přes 18 tisíc titulů. 180knih je jedno procento, ale existuje aspoň tolik kvalitních knih jak po stránce obsahové, ilustrační a typografické?

7. Paradox
Pokud je agentem autora české nakladatelství, bere si jako agent 50% z příjmu zahraničních honorářů. To je ve světě unikátní vyděračství.

Komentáře  

# Mirka 2017-11-29
Je to smutné, ale je to přesně tak jak se stručně píše v článku. Překladatelé to vědí, ale protože chtějí práci, drží hubu a krok. Nikdo jiný než oni s tím nic neudělá. Překlad českýho překladatele pak jisté zahraniční firmy mohou použít jakkoliv, protože jsou držitelé autorských práv na překlad. Český právní systém nakladatelství ve Velké Británii je vlastně nezajímá a ví, že případný spor by vyhráli.
Citovat
# sweetree 2017-07-11
Citace:
Někteří zahraniční autoři práv podmiňují souhlas k překladu právě následným držením práv na překlad český. Ber nebo neber.

To tu máme zase dojmy a pojmy...
Zákon č. 121/2000 Sb., tzv. "Aautorský zákon", Hlava I, Díl 1, $2, odst. 4: Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.

To, že v angloamerickém právním systému lze zcizit právo jako celek (nebo je prodat) může vést ve výsledku k požadavku na vlastnění práv překladatelských, ale toho se vzdát nelze. Co ale udělat lze je zobchodovat licenci k užití a její smluvní formulací dosáhnout prakticky stavu obdobného jako by se překladatel svého nezbavitelného práva vzdal. Zprimitivňováním reality děláte čtenářům medvědí službu. A pokud jde o možné další řešení tohoto případu (a nevím, zda by se nedalo napadnout skrze občanství), pak by mohl český překladatel diktovat svůj překlad nějakému americkému zapisovateli, třeba najatém držitelem autorské licence v zahraničí. A ten by hmotný nosič - papír s textem, ale dnes i datový soubor na nosiči, podepsal svým jménem coby občan státu řídícího se právem angloamerickým. Tam požívá autorské dílo ochrany teprve když je hmotně fixováno, tedy zapsáno. Pak může překladatel odejít pouze s platbou za "nadiktování". A nebude muset být ani v popisných pramenech. Doporučuji pěkný "úvodní" článek do problematiky: https://goo.gl/RRKCLY
Citovat
# Joska 2017-06-30
Cituji Gobers:

To je čirý nesmysl...

Nemáte správné informace. Je to přesně tak, jak se píše. Někteří zahraniční autoři práv podmiňují souhlas k překladu právě následným držením práv na překlad český. Ber nebo neber.
Citovat
# Helena 2017-06-22
Pokud jde o ilustratora...knihovnik ho do katalogizacnihho zaznamu napise, je-li uveden v pramenech popisu.
Citovat
# Gobers 2017-06-21
"Překladatel nemá u některých knih žádné autorské právo na překlad."

To je čirý nesmysl... Toho práva se autor překladu nemůže nijak vzdát, ani kdyby chtěl.
Citovat
# Sofie 2017-03-22
Tak to je asi úkol pro ministerstvo kultury a jeho nějaké komise a úřady, nebo ne? Hlavně aby z toho zase nevyšel nějaký nápad, jako třeba vybírat poplatky za každé půjčení knihy z knihovny nebo něco podobného.
Citovat