Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Propagace a prodejnost literatury aneb brečíme na Vltavě nad tím, že spisovatel se neuživí

asociace spisovatelu ceske literarni centrum

Koncem května 2018 uvedla Vltava pořad s velmi trefným názvem. Propagace a prodejnost literatury. Aniž by to bylo záměrem, debata trefně glosovala dlouhodobou neschopnost českých spisovatelů prosadit se na českém i zahraničním trhu.

ČRo Vltava anotovala pořad takto: O možnostech a příležitostech na domácím i zahraničních knižních trzích hovoří Olga Stehlíková s Ondřejem Buddeusem, vedoucím týmu Českého literárního centra (ČLC), sekce Moravské zemské knihovny v Brně; Vítem Janotou, básníkem a členem výboru Asociace spisovatelů (AS) a Guilaumem Bassetem, dramaturgem knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy.

Čtyři udiveni aktéři se smutkem na rtech debatovali i objevovali českou literární Ameriku, aniž by si kladli nejzákladnější otázky:
Mají naši současní literáti vůbec co říci?
Mají vůbec na to, aby něco řekli?
Mají vůbec potřebu něco podstatného říci?

Místo toho hledali výmluvy ve společenském klimatu, kdy lidé nemají zájem číst, spisovatelství je prý dnes hobby (nějak jim uniklo, že tomu tak je od nepaměti), literáti prý nejsou dostatečně finančně motivování, aby vytvářeli velká díla.
Aby údajně strašnou situaci spisovatelům zlepšili, vznikají kontroverzní ždímací projekty jako České literární centrum, o jehož výsledcích dlouhodobě nikdo nic neví a které je zavaleno oprávněnou kritikou i mnohých českých¨spisovatelů. Třeba i Hůlové, která navíc a paradoxně o účast v ČLC velmi stojí. Dále Asociace spisovatelů, která je výlučné společenství lidí s podobným ideologickým názorem, nepřipouští názory jiné na svém pískovišti.
Koneckonců u obou organizací jde hlavně o způsob, jak se dostat ke grantům a penězům. O skutečnou literaturu zde ani tak nejde.

Při poslechu rádoby debaty nás napadají mnohé zajímavé otázky:
Proč tito tápající lidé nepřevezmou už hotový a vypracovaný projekt podpory literatury např. ze skandinávských zemí? I ty se nakonec spojily. Dříve bylo možné, že kulturní atašé z Finska v ČR neznal kulturní atašé z Norska v ČR. Pochopili, že se něco musí změnit. Proč tolik organizací si hraje sveřepě jen na svém písečku?

Poněkud legračné působil dramaturg ryze českého Světa knihy, který neumí česky.
Je to stejně k smíchu, jako když k českému publiku hovoří sebestředný Američan Michael March, jenž si hraje na samozvaného guru české literatury v rámci nečeského Festivalu spisovatelů Praha.

Pokud je nakladatel skutečným nakladatelem a má nějaký vztah k literatuře, pak má odvahu i na projekty novinek, objevování nových literátů.
S tím ovšem souvisí, že má profesionály na lektorské posudky a ty mají nějakou slušnou úroveň. Tohle nemůže suplovat nějaká samozvaná asociace, co má 54 členů, protože pak je to o tom, kdo s kým mluví.
Koneckonců pravidlo, které je velmi často uplatňováno nejen v českých literárních soutěžích.

V roce 1928 Ferdinand Peroutka kritizoval tehdější literární společnost tak přesně, že se stal nadčasovým. Možná by si ho měli přečíst současní ubrečení aktéři literárních spolků:

„Kamarád píše o kamarádovi, lhostejný referent o lhostejné knize, nula o nule. Nechce se nic, všechno se připouští. Tvoří se papírové pyramidy a publikum se krmí referáty, které laskavě napsal ten nebo onen, jenž je ve styku s nakladatelem. Mizí měřítka. O podprůměrné knize se píše touž terminologií jako o díle mistrovském.“

Směšné bylo povídání o fondech, jako by zapomněli, že literární a výtvarný fond byl revolučně zrušený v 90. letech.
Kdo neví, tak z těch se platila tvůrčí stipendia, literáti i výtvarníci si mohli půjčit peníze, pokud se dostali do potíží. A najednou naši tápající diskutéři objevují znovu Ameriku.
Kde berou debatéři odvahu tvrdit, že spisovatel se musí svými knihami uživit. Spisovatelství opravdu není řemeslo. Spisovatelství dnes uživí jen toho, kdo má talent, má co říci a zvládá pozitivně osobní propagaci, což se o mnoha mediálně známých autorech říct rozhodně nedá. Ale to platilo i před sto lety.

Bez komentáře nechávám naprosto prázdné hodnotící proslovy ČLC a AS (některé věci se nám podařily, jiné ne)) asi tak na úrovni volebních hesel politických stran, což svědčí o tom, že aktéři obou spolků vlastně tápou a kromě získaných grantů (a o to hlavně jde) nemají žádné pozitivnější výstupy ani za 4 roky, co např. AS existuje.

Po 40 minutách všeobecného blábolení o ničem, lze jen souhlasit s titulkem pořadu o prodejnosti literatury. Česká současná literatura není až na světlé výjimky prodejná, protože její aktéři jsou ve své většině prodejní.

Zdroj: https://vltava.rozhlas.cz/propagace-a-prodejnost-literatury-7229614

Vaše názory 

# Irena
Pokud spisovatelé jako např. Hůlová prezentují podobné názory, tak není divu, že je nikdo nečte.
www.vltava.rozhlas.cz/petra-hulova-tehulkovsky-konec-sveta-7542806
Na internetových fórech se na výsledky druhého kola krevních testů, které indikují Downův syndrom téměř z 99 procent, čeká úpěnlivě (některé ženy to popisují jako nejhorší dny svého života). Brečí se, nespí se, zoufale se upíná ke statistickým procentům, co hovoří pro šanci na běžné dítě. Přehlídka malosti a lidské ubohosti v přímém přenosu. Je mi nanic.
| Quote