Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Petra Hůlová. Matky čekající na testy indikující Downův syndrom jsou prý přehlídkou malosti a lidské ubohosti

tehotenstvi screening

Podle spisovatelky Petry Hůlové jsou matky čekající na testy indikující Downův syndrom přehlídkou malosti a lidské ubohosti v přímém přenosu. A je ji z toho nanic. Pokud jde prý o šťastný život, tak jej spíš prožijete s dítětem s Downovým syndromem než bez.


To je zhruba názor spisovatelky Petry Hůlové na těhotné matky, které čekají na výsledky testů, zda by jejich dítě mohlo mít Downův syndrom (DS). To znamená, že se mamince narodí ne zcela zdravé dítě, jehož IQ zpravidla dosahuje 40–50 bodů, tedy pod dolní hranici normálu. Ojediněle se vyskytne jedinec s IQ 80, někdy přichází hluboká mentální retardace (IQ 35 a nižší). Stupeň mentální retardace není možno v průběhu těhotenství nebo bezprostředně po porodu odhadnout.
Ve věku do 20 let je pravděpodobnost výskytu 1: 3500, po 40. roce je to 1 : 50. V poslední době některé výzkumy připouštějí i vliv věku otce. Nemoc není dědičná.

Pravdou je, že děti s Downovým syndromem bývají přítulné, hravé, milé, nicméně zvládají jen jednoduchou práci po celý život, a hlavně vyžadují neustálý dohled. A Hůlová na základě těchto symptonů tvrdí, že pro matku je štěstí mít takto postižené dítě neboť jak píše: "Pokud jde o šťastný život, to, co svým dětem přejeme především, tak jej spíš prožijete s Downovým syndromem než bez, alespoň se to tak říká."

A to je falešné dilema, kterým spisovatelka vyvolává ve čtenářích dojem, že existuje pouze jedna možnost. Jenže je jich celá škála.
Spisovatelka záměrně opomíjí základní fakt, že v takovém případě matky prožijí život JEN s tímto dítětem. Navíc v pozdějším věku není výjimkou značně vyšší a předem neodhadnutelná mentální retardace. Matka se bude muset každopádně rozhodnout, zda zůstane s dítětem doma nebo dítě dají do ústavu.Jednoduše proto, že to psychicky nebo ekonomicky nezvládne.
Je zřejmé, že naše naivní spisovatelka neřeší, kdo bude matku s dítětem živit, zda se ji rozpadne manželství etc.

Osobně zastávám názor, že pokud budoucí maminka má starost a nechá se vyšetřit, je mnohem víc zodpovědná než matka, která nechává vše náhodě a zkomplikuje život nejen sobě, ale celé rodině.

Text / Petra Hůlová:

Na internetových fórech se na výsledky druhého kola krevních testů, které indikují Downův syndrom téměř z 99 procent, čeká úpěnlivě (některé ženy to popisují jako nejhorší dny svého života). Brečí se, nespí se, zoufale se upíná ke statistickým procentům, co hovoří pro šanci na běžné dítě. Přehlídka malosti a lidské ubohosti v přímém přenosu. Je mi nanic...

Pokud jde o šťastný život, to, co svým dětem přejeme především, tak jej spíš prožijete s Downovým syndromem než bez, alespoň se to tak říká. Že tito lidé jsou i díky své méně komplikované mentalitě v životě spokojenější.

Každopádně potřebu i schopnost lásky mají stejnou jako my. Jsou to lidé jako my, mají na kila úplně stejné množství lidskosti. Tak proč je české těhulky berou nejčastěji jako něco k likvidaci? Jako nedopatření, po němž je třeba zahladit stopy? Na xenofobii i sexismus už termíny máme, ale tohle jsme pravým jménem zatím nenazvali.

Zdroj článku Petry Hůlové:

Na názoru Petry Hůlové je ale hlavně zajímavá neuvěřitelná naivita, zatvrzelost ve vlastní pravdě a jednoznačné odsouzení maminek, které chtějí být zodpovědné a je proto přirozené, že chtějí mít zdravé dítě.
Poněkud mi to připomíná náturu lidí, kteří podobně dehonestují jiné lidi pro opačný názor aniž by připustili diskusi. Například hysterie mnoha lidí kolem prosazování migrace v ČR je víc než dobrý příklad.

A názor odborníka / Dr. Radim Uzel

A už vůbec bych nechtěl komentovat hysterická prohlášení spisovatelky Petry Hůlové o tom, jak lékaři nastávající maminky straší, zvyšují jejich úzkost a kormidlují je k potratu. Respekt konstatuje, že Hůlová má pravdu. Dovoluji si prohlásit, že nemá! Za 50 let praxe v gynekologii a porodnictví a 30 let praxe soudního znalce v oboru lékařská sexuologie jsem případů Downova syndromu viděl a posuzoval opravdu poněkud více než mladá naivní spisovatelka. Každý lékař je povinen těhotnou ženu pravdivě informovat nejen o přítulnosti a hravosti těchto dětí, ale také o všech výše uvedených možných komplikacích.
ZDE

Vaše názory  

# Rudolf
K paní Hůlové jako člověku bylo v článku řečeno vše. A jako spisovatelka? Dali to řekl přesně: Jste-li podprůměrný, tak třebaže se budete snažit malovat velice, velice špatně, bude stále vidět, že jste podprůměrný.
# Irena
Holka by mohla vědět, že kdo s čím zachází, tím taky schází. To bylo neuvěřitelně hloupé a sebestředné. Ale aspoň vím koho nečíst a koho nedoporučovat ke čtení.
# Kamil
Uzel to řekl naprosto přesně. Tuhle ženskou ani nemá smysl komentovat a už vůbec číst její knihy.
# Lída
Jéžišmarjá, to snad nemyslí vážně!
# John
V jejím případě platí, že schopný autor tvoří, neschopný prodává kafe.
# EvaK
Hloupý názor hloupé ženské. Nic víc.
# Marie
Ano. Každý lékař je povinen těhotnou ženu pravdivě informovat nejen o přítulnosti a hravosti těchto dětí, ale také o všech výše uvedených možných komplikacích. A každá žena má právo vědět, zda bude její dítě zdravé.

You have no rights to post comments