Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Česká mše vánoční a bolestný osud Jakuba Jana Ryby

ryba ceska mse vanocni 2

Těší mě, když o Vánocích na tolika místech hrají českou mši vánoční „Hej, Mistře!“. Rád poslouchám ten lidový Betlém v tónech, který napsal v roce 1796 Jakub Šimon Jan Ryba.

Jen si někdy říkám, proč právě ta a ne jiná. Jako by neexistovali zajímavější autoři, třeba Michna, Kapr, Buxtehudy. Vždyť pokud se podíváme na skladatelské umění Ryby, není zvlášť výjimečné.

Jenže když se na chvíli ponoříte do jeho životopisu, zůstanete v údivu.
Jakub Jan Ryba (1765 – 1815) měl velmi hektický život. Byl učitelem koncem 18. století, tedy v době, kdy kantořina nebyla výnosné místo, navíc měl 13 dětí, ale jen sedm jich přežilo dětství. A právě smrt první dcery na neštovice přiměla Rybu, aby se stal prvním velkým propagátorem boje proti této zhoubné nemoci v českých zemích.
Nemoc ale nechodila jen po jeho dětech, i sám skladatel byl dlouhodobě nemocen, trpěl maniodepresívními stavy, kvůli kterým si roku 1815, ve svých 50 letech, prořízl hrdlo a zemřel.

Ale i přes nesmírně krutý osud byl velmi pracovitý. Napsal přes 1300 skladeb, 19 vánočních mší, 35 serenád, houslový koncert, kvarteta…
Mohlo by nás napadnout, že jeho muzika by měla být stejně tragická jako jeho život, stejně jako u Mahlera, který skládal až bolestnou hudbu. Ale s údivem zjišťujeme, že Rybova muzika, chvílemi lidově prostoduchá, je příjemná, hladí po duši, uklidňuje, třeba jako pastorela Milý slavíček. Zdá se, že Ryba utíkal před marasmem svého života ke své hudbě, kde žil, miloval, radoval se a horečně skládal do not svůj vysněný život.

A to je možná tajemství Rybovy muziky: nepohasínající optimismus, neúnavná a nesmírná radost ze života, stejná ve kterou podvědomě doufáme i my a proto je nám jeho hudba tak blízká a příjemná, proto ho tak rádi posloucháme nejen na Vánoce.


OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... vánoce Ryba Jan Jakub

You have no rights to post comments