brezinova zacarovana trida bestseller

Kolem Začarované třídy se poslední dobou pořád dějí věci, jaké, na to nám odpověděla u příležitosti vydání dotisku posledního upraveného vydání autorka knížky Ivona Březinová


Ivono, okolo Začarované třídy se pořád něco děje. Připomeneš nám, co všechno se událo od vydání této tvé knihy v nové úpravě?
Je pravda, že okolo Začarované třídy se toho od začátku děje celkem dost. Je to kniha, která mi dělá radost i starost, té radosti je naštěstí mnohem, mnohem víc. Už když jsem ji před šestnácti lety psala, někteří lidé se divili, proč chci psát o Cikánech. Záměrně teď používám slovo Cikán, připadá mi hezčí. A mně konkrétně odráží odkaz svébytné kultury. Krásná Cikánka, cikánský baron, cikánská kapela, Cikáni Karla Hynka Máchy, to jsou pojmy, které mi evokují tajemnou exotiku. A tak jsem do svého příběhu obsadila exotická trojčata, tři nezbedné kluky, kteří mají problémy ve škole, protože se neustále stěhují. Málem každý měsíc v jiné škole. Kdo by se pak učil na jedničky? Přesto jsou ti tři v něčem nejlepší. A není to ani zlobení ani čarování, které se naučili od svých rodičů – varietních kouzelníků, kteří vždy žijí se svými dětmi tam, kde právě mají angažmá. Můj pohled na tři malé nezbedy je laskavý, i když nezastírá, že ve společnosti někdy bývá s romskou menšinou problém. Možná i proto je úryvek z knihy v několika čítankách. Přesto kniha před časem narazila na nepochopení u ministerských úředníků. Ale to už je doufám uzavřená kapitola.

Jak čtenáři tvou knihu přijímají?
Myslím, že velmi dobře. Kniha je vlastně řadou veselých, často až bláznivých situací, o kterých nejeden školák sní. Co kdyby se třída najednou proměnila v plavecký bazén? Nebo co kdyby se učebnice zničehonic vznesly do vzduchu a přilepily se na strop? A nebyla by to pořádná legrace, kdyby zvířata z výkresů obživla a rozběhla se po třídě? V Začarované třídě prostě není nuda a malí čtenáři mi často říkají, že do takovéto školy by je bavilo chodit. A přesto je v knize i celá řada otázek k zamyšlení: Co mi jde, a co ne? Co mě baví? Jsem v něčem nejlepší? A pak také: Je můj spolužák horší kamarád jen proto, že vypadá jinak? Je správné, aby se o všech Romech říkalo jen to špatné? Jak by mi bylo, kdyby se mě spolužáci stranili? Není lepší vytvořit si svůj vlastní názor, než podléhat tomu, co slyším? Ono už pak totiž nejde jen o otázku Romů, ale o odlišnost jako takovou.

Ilustrátoři – přebírali někde ilustrace Jaromíra F. Palme, nebo každé zahraniční nakladatelství volilo svého ilustrátora? Měla jsi k tomu možnost vyjádření?
Všechna cizojazyčná vydání Začarované třídy mají svého vlastního ilustrátora. Mám to tak i u jiných knih. Možná je to náhoda, možná trochu funguje odlišný národní vkus, jiné ilustrační zvyklosti nebo třeba jen chuť zahraničních vydavatelů dát prostor svým umělcům. Já tuto rozmanitost vítám. Už proto, že na besedách je pro děti zajímavé, když jim ukážu českou obálku a pak pro porovnání slovenskou, slovinskou, francouzskou a srbskou. Je zajímavé sledovat i to, jaké motivy jednotliví ilustrátoři zvolili při ilustrování obálky, kde se shodují a kde se rozcházejí. Neměla jsem bohužel možnost besedovat ve Francii ani ve Slovinsku či Srbsku, ale mám ověřeno, že českým dětem se nejvíc líbí česká obálka a slovenským ta slovenská. A tak to asi má být.
Jaromír Palme mě jako ilustrátor uchvátil hned napoprvé. Když jsem kdysi při vzniku prvního vydání dostala na ukázku obrázek Vlastíka chameleona, jak plazí jazyk, věděla jsem, že je to ono. Ten obrázek mi pak visel nad počítačem jako posel dobré nálady ještě několik měsíců. Myslím, že i pro Mirka Palmeho mohlo být zajímavé, že se při vydání knihy nakladatelstvím JaS ke knize vrátil s tím, že některé obrázky přepracovával do jiného formátu a také do barevné verze. Asi to není úplně časté, vstoupit takhle podruhé do stejné řeky. Výsledek je každopádně skvělý.
Ale musím říct, že slovenské vydání pro mě má stejný díl dobré nálady. Ilustrátora Mira Regitka znám už několik let a na výstavě jeho ilustrací v Prešově před lety jako bych měla Začarovanou třídu v jeho podání přímo před očima. Byla shoda šťastných náhod, že překladatelka do slovenštiny, Gábika Futová, spolupracuje s nakladatelstvím Perfekt, a že jedním z dvorních ilustrátorů tohoto nakladatelství je Miro Regitko.
Prostě Mirek a Miro, to je dvojice, která Začarovanou třídu poponesla ještě mnohem dál. Vlastně naopak: Oni ji svými ilustracemi poponesli mnohem blíž dětem, než bych to dokázala sama. Ale i ostatní cizojazyčná vydání mají něco do sebe, ve svých černobílých variantách kladou na představivost malých čtenářů větší nároky.

Zajímá mne ta romština – jaký je zájem o knížku v této řeči. Kterými cestičkami ji na Slovensku dopravují k čtenářům?
Romské vydání Začarované třídy je jedním z mých splněných snů. Jsem Perfektu vděčná, že se této charitativní akce ujal. Kniha v romštině se na Slovensku rozdává do některých škol s větším zastoupením romské komunity. Bylo mi řečeno, že slovenská romština je malinko jiná než česká, ale porozumění to nebrání. Ráda bych, aby se kniha Začarimen trieda dostala aspoň do některých knihoven či škol v severních Čechách, odkud pocházím. Sama jsem výtisk poslala i do Muzea romské kultury v Brně.

Audiokniha – skvělý nápad, máš radost, že tvůj text mohou nyní slyšet i ti, co číst nemohou?
Ano, z toho mám velkou radost. Byla jsem potěšena, když jsem zjistila, že si organizátoři projektu, především Radka Vojáčková z liberecké knihovny, která za tím vším stojí, pro letošní rok vybrali právě moji Začarovanou třídu. Kniha tím získá zase další rozměr. A dostane se i k dětem, které samy číst nemohou, nebo jen s velkými obtížemi. Úžasné na tom je, že knihu určenou dětem, načtou zase děti. Křest CD proběhne 25. dubna 2014 na liberecké radnici.

Je Začarovaná třída první tvou knihou v projektu Liberecké vědecké knihovny nebo už jsi na listině kmenových autorů?
Je to moje druhá kniha v tomto projektu, který probíhá už od roku 2003. V roce 2006 děti úžasným způsobem načetly mou knihu Praprázdniny.

Do kterých zemí Začarovaná třída poputuje dál? Máš nějaké náznaky, snad dokonce i smlouvy, že Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník se dostanou k dalším čtenářům?
Smlouvu na další překlad zatím nemám, ale už jsem se doslechla, že kniha se líbí například ukrajinské překladatelce. Tak uvidíme, jestli Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník ještě někam pocestují. Zatím se chystá báječná ochutnávka. Na veletrhu Svět knihy budu hostem společnosti Zaedno, která vydává multikulturní časopis Kamarádi. Časopis je určen hlavně vícejazyčným dětem a oslovuje je v jazycích menšin žijících v České republice. A právě teď se chystá číslo, které bude věnováno Začarované třídě. Budou v něm otištěny úryvky z této knihy v češtině, ruštině, němčině, slovenštině, polštině a ukrajinštině. Tak na to se opravdu těším!

Jsi velmi pilná autorka, besedující autorka – co tě čeká v dubnu a květnu za besedy? Zařadíš dotisk „Začarovanky“ opět do svých povídání s dětmi?
Začíná jaro a s ním mé cesty za čtenáři. Samozřejmě budu od 20. března s sebou v batohu vozit i Začarovanou třídu. Povezu ji do Kadaně, na pasování čtenářů do Lovosic, navštívím s ní Doubravčice, Vrchlabí, bude se mnou přespávat při Noci s Andersenem v Poděbradech, pak spolu poputujeme do Mnichova Hradiště, Chrastavy, Trmic, Liberce a Havířova, na Uherskohradišťsko a kdo ví, kam nás ještě čtenářský vítr zavane.

A samozřejmě mne zajímá, co nového píšeš, nač se můžeme těšit.
Mám radost, že Albatros znovu vydává mou knihu Adélka a Zlobidýlko, která vyšla už před lety. Teď navíc vyjde s pracovním sešitem v edici Druhé čtení. A s Mladou frontou chystám čtení pro prvňáčky s názvem Danda má hlad. Další tituly vyjdou v druhém pololetí, další v příštím roce a ještě dalších mám plnou hlavu, protože mě psaní pořád strašně baví.

Děkuji za příjemné popovídání. Pokud se chcete více dozvědět o Ivoniných knížkách, aktivitách, určitě navštivte její stránku na internetu:

Ivona Březinová aktuálně: www.brezinova.cz

Nové vydání knihy: www.jasknihy.cz

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton