jirovec madal

Pokaždé, když rozkvetou kaštany, si na ty verše vzpomenu. Nemyslím na slova J. Bodláka či Demla, myslím vždycky na verše S. K. Neumanna, ze sbírky Kniha lesů, vod a strání, vyd.1914. Bylo to před vyhlášením války, nebo po ní? Nevím. Uvádím to datum pro upřesnění doby, kdy báseň vznikla, protože je to důležité.


S. K. Neumanna nám komunisti zhnusili, on přitom patřil k těm sedmi spisovatelům, kteří veřejně odmítli Gottwaldovo vedení a byli ze strany vyloučení…
Po těch letech už je vlastně skoro jedno, jaké jméno měl ten, kdo ty verše napsal – závěrečná slova básně Kaštan považuju dodnes za skvělá, odvážná a po těch letech dokonce za nadčasová.
Nebudu vám opisovat celou báseň, (formou sonet) ani si ověřovat svou paměť, myslím, že poslední sloka je nějak takhle:

…kdes v aleji či sadě, kde se stmělo,
tak jeho květy bíle náhle vzplanou,
že dívku čekáš, jež ti nese tělo.

Jak přesné to je! Čas „jinošství mého“ to vystihuje tak, že na chvíli znovu cítím to bouření, víření štáv, které mi kolem šestnácti zaplňovalo (zatemnilo?) mozek. Vidím bílé nohy, které ještě zvýrazňuje tmavý klín, a nic dalšího už mě nezajímá. Už nepohlédnu pořádně na květ kaštanu, abych si uvědomil jeho něhu, rozevlátost, stupně, složitost a barvy. Ne, chci jen jedno a to budu za chvíli mít. Na květy, básně a tak, bude čas potom, přesněji – mezi tím.

Tak a už se zas vracím zpátky – dřevo kaštanu – jírovce je měkké, a patří u nás k nejsvětlejším. A mnohdy v něm najdete zvláštní, i erotické kresby a zvlášť vyniknou po namoření….

patricny jirovec

Martin Patřičný
relief, kaštan – jírovec, výška 35 cm, kaštan – jírovec, mořená kresba.
Těla stromů (cyklus)

Inspirující myšlenky...

Četl jsem v anekdotách z dějin Anglie za doby Cromwellovy, že jistá voskářka v Dublinu prodávala výborné svíčky, zhotovené z tuku Angličanů. Po nějaké době jeden z jejích zákazníků si jí stěžoval, že jeho svíčka nebyla již tak dobrá. „Ach, to je bohužel tím,“ odpověděla obchodnice, „že jsme tento měsíc neměli dost Angličanů.“ Táži se, kdo měl větší vinu: ti, kdo Angličany pobíjeli, nebo tato žena, jež vyráběla svíčky z jejich sádla?
Voltaire, Filosofický slovník: Lidojedi