frankova hermina 2

Jakou máte ráda knihu? Na tohle se  lidi na besedách ptávají, ale abych řekla  pravdu, když se ptá mládež, odpovídám dost nerada. Každý  má právo volit si sám svou oblíbenou knížku. Tedy bez rad a kibicování. I bez nenápadného upozorňování Koukejte! Ona nebo on jsou autoři, čili tomu rozumějí, když nechcete být za blba, dejte na ně! Ne!


Dejte na sebe! Že se knížka líbí mně, nemusí se líbit vám a třeba vás může pěkně otrávit. A dokonce, a to bych nerada, vám může otrávit celé čtení. Uděláme to takhle: já odpovím, ale nikoho tím nenabádám, aby se ke mně přidal. Své lásky si volíme sami. Platí? Takže: je mi plno let  a léty mi těch knížek přibývá. Nevešly by se sem.

Tak alespoň po jedné: z dětských knížek je to Kamo od  Francouze Daniela Pennaca.
Pan Pennac nepoučuje, a  mohl by, je  učitel a Kamo na to zatím nemá. Zato jsou oba  samý vtip a  dobrý nápad. Když jsem tu knížku četla, řekla jsem si, že by se mi byl v mládí takový kamarád hodil.

A z dospělých knížek? Je to  zase od Pennaca  mallaussénovská  tetralogie o jednom smolaři  a jeho zajímavé rodině, která se má (přes  všechny názorové rozdíly a taky průšvihy) pořád moc ráda.

Daniel Pennac: Kamo a já
Kamo a spol. jsou zas o něco starší. Učitelský sbor se na druhém stupni rozrostl a obohatil o pár podivínů. Největší hrůzu šíří francouzštinář Crastaing, pověstný svou vášní pro slohové práce. Je ale vůbec možné, aby obyčejný sloh dokázal zdecimovat celou třídu? Jaké téma tu vlastně padlo? Jestli Kamo nedostane opět nějaký spásný nápad, doplatí na to nejen spolužáci, ale tentokrát i jejich rodiče.

obchodnice s prozou  kamo a ja pennac

Daniel Pennac: Obchodnice s prózou, Lidožrouti z Obchoďáku, Sudička pistolnice
Kdo miluje děti a psy, bydlí v pařížské čtvrti Belville a pracuje jako obětní beránek? Kdo se vždy ocitne na nesprávném místě a ve špatnou dobu? No přece bratr rodiny, svatý Benjamin Mallausséne! V tomto prvním románu proslulé malaussénovské tetralogie pracuje smolař Mallausséne v obchodním domě, kde se právě on vždycky připlete k výbuchu bomby. A v obchodním domě se také seznámí se svou Julií, kterou čeští čtenáři znají z jeho dalších neuvěřitelných dobrodružství. Kdo si už oblíbil Benjaminovu rodinu a kamarády z arabské čtvrti, může se těšit na další ohňostroj vtipu a nápadů i patřičnou dávku napětí. A pokud někdo ještě s Malaussénem neměl tu čest, má nejvyšší čas se s ním seznámit. Nikdy už pak na něj nezapomene!

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii