vladislav jan spisovatel prekladatel
Jan Vladislav, známý překladatel a spisovatel, který ve svých 84 letech projel kus velké Číny, vám řekne co má o Číně na stole a co si čte pořád dál a dál. Čína je totiž hotový kontinent a navíc jediná světová kultura, které trvá už tři tisíce let - a skoro tak dlouho používá v podstatě stejné písmo ... říká vynikající vypraveč Jan Vladislav.

jurkovic tomas knihy
V tomhle krátkém rozpomínání na knihy, u kterých jsem měl to štěstí, že mne dokázaly (leckdy velmi silně) oslovit, chci být trochu osobní. Rád bych si v něm totiž zavzpomínal take na paní Marii Marvanovou, středoškolskou profesorku českého jazyka a literatury, na kterou jsem měl – vinou různých okolností bohužel jen krátce – to štěstí coby novopečený student gymnázia v malostranské Hellichově ulici.

samkova klara
Být dcerou středoškolské profesorky češtiny, to je v podstatě na diagnózu. Je to trvalé postižení, asi něco jako hrb nebo kratší noha, se kterou už nikdy nic nenaděláte a vlečete si ten náklad životem ať chcete nebo ne. Neb ledva jste odrostli plenkám, začaly být na vás páchány pedagogické experimenty.

kratochvil milos spisovatel
Snad nikdy v životě, ani předtím ani potom, jsem neměl tak strašnou chuť na hořčici jako tehdy. Tohle jsem – bohužel – nenapsal já, ale Jerome Klapka Jerome ve dvanácté kapitole knížky Tři muži ve člunu. Znám ji skoro nazpaměť, ale pořád mě fascinuje Klapkův elegantní moudrý nadhled, postřeh, vtip, ironie…

frankova hermina 2
Jakou máte ráda knihu? Na tohle se  lidi na besedách ptávají, ale abych řekla  pravdu, když se ptá mládež, odpovídám dost nerada. Každý  má právo volit si sám svou oblíbenou knížku. Tedy bez rad a kibicování. I bez nenápadného upozorňování Koukejte! Ona nebo on jsou autoři, čili tomu rozumějí, když nechcete být za blba, dejte na ně! Ne!

provaznikova big portrait
Nečtu příliš. Byla období, kdy jsem nečetla vůbec. Tlusté knihy, romány a noviny nikdy. Ale když už čtu, tak vášnivě. Někdy s opravdovou náruživostí. Musí to být mé velké lásky. Živá setkání. „Biblí“ mého dětství byl Zlatý klíček aneb Buratinova dobrodružství od Lva Nikolajeviče Tolstého. Tímto příběhem jsem žila dlouho a intenzivně.

Inspirující myšlenky...

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích? Problém je totiž v tom, že kdo myslí jen na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne... Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Jan Werich (1905 – 1980)