digitalizace knih

Národní knihovna Norska digitalizuje od roku 2006 všechny knihy. Ukončení první fáze má být v roce 2020. Podle stávajícího zákona, veškerý publikovaný obsah, ze všech norských médiích, musí být uložen v National Library of Norway.


Do roku 2012 stihly instituce digitalizovat 350 tisíc novinových vydání, 235 tisíc knih a 240 tisíc stránek rukopisů.
Následovně pomocí cloud computingu zpřístupní všem uživatelům norské IP adresy knihy zdarma. Digitalizuje se jak autorský, tak volný obsah. (Knihy s volným obsahem budou přístupné na internetu všem)
Realizuje se tzv. digitální banka národní paměti. Papírové knihy se samozřejmě dál archivují.

V Česku je situace poněkud jiná. Zde  se dokonce lobuje za to, aby autorský zákon byl uvalen i na osiřelá díla.
Diskutovat o norském přístupu je asi naprosto zbytečné. Duchovní bohatství patří všem a mělo by být volně dostupné a to Norové pochopili.
Desítky let copyrightu na kdejaký knižní prd je cesta do pekel a otevírá skutečnou cestu pro devastaci literatury jako takové. (Tím nemyslím tuny příruček a stupidních kuchařek, kterým se říká knihy)

Otočte list: Prolobovaný copyright by měl platit 70 let, knihovny ale zatím mají právo nabízet osiřelá díla

Norská národní knihovna >> 

Národní knihovna Norska je plně automatizovaná a obhospodařuje kolem 41 500 beden s miliónem knih a půl miliónem mikrofilmů.


Inspirující myšlenky...

Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat. Tomu se ovšem říká fušerská práce.
Karel Čapek