kyc kitsch deti children

Často
slýchávám názor, že mladí nečtou, a proto je jedno, co čtou, hlavně když čtou.
Nemyslím si, že je to potěšitelný názor. Vidím totiž kolem sebe denně, jak mladí usilovně čtou. Otázkou však zůstává, co čtou.

Nedávno jsem procházel v Praze knihkupectví od těch mamutích po ty ztracené. A mohu říct, že skoro ve všech jsou nejvíc vidět přitroublé knihy a´la Lanczová,  fragmenty knih z Fragment či líbezné kýče Egmontu, Librexu apod. Prodavačky (většinou podavačky) sdělovaly, že takové knihy se prý čtou. Na otázku proč se čtou, jsem odpověď nedostal. Prostě se kupují, tak to prodáváme. Kdybyste věděl,ěw co je marketing, tak se tak hloupě neptáte, odsekla mi nakonec v Domě knihy Luxor jedna dívčina, podle stejnokroje zřejmě managerka na počátku kariéry.

Pak jdete po ulici a vidíte novinové stánky obložené časopisy, které údajně mluví řečí náctiletých. Když se ale podíváte na obrázky, je jasné, proč čtou takový brak.
Kupují podobné věci, které vidí doma nebo v bulvárních médiích, což je dnes většina. Obrovská nabídka braku přebijí smysluplnost, protože ta je na výrobu náročnější než prostoduché žvásty, je stravitelnější širokou škálou různě vzdělaných a inteligentních děti, jejich kupní síla je mnohonásobně vyšší. Jde jen o zisk. Jen o peníze a nějak se nám vytrácí tak propagovaný liberální duch, který praví, že trh vše vyřeší. Peníze přebíjejí bezpečně vzdělávání a ve společnosti se hloupost stává normou.

kyc svejdova dudek splichal
Ilustrátor Adolf Dufek, Šplíchal a Vlasta Švejdová patří mezi typické české představitele ilustračního kýče. Tyto a další podobné kýčokresby, které by i za socialismu neměly šanci na delší přežití, se dnes prezentuji i v takových dětských časopisech jako je Sluníčko a jsou součástí nabídek kýčovitých knih převážně z Egmontu, Librexu, Fragmentu etc. (ukázky připravila redakce Čítárny)


Znalost přihlouplých knížek je ale důležitá!
Děti objevují svět a často se při tom inspirují z neuvěřitelných brakových knih či filmů, které vědomě či podvědomě formují jejich názor. Což by na škodu nebylo, pokud by jim někdo vysvětlil (nebo aspoň naznačil) rozdíl mezi hloupým, romantickým děsem a smysluplnou knihou. Jenže otázka zní: Proč tolik učitelů a rodičů neumí dětem říct to podstatné? Odpověď existuje. Většinová nevzdělanost a nezájem.

Pokud chcete děti o něčem přesvědčit, musíte znát nejen jejich mentalitu a uvažování, ale musíte mít po ruce řadu argumentů.
A pokud vám ještě opravdu záleží na tom, co z vašich dětí bude, pak je důležité si na ně najít čas a znát nejen dobré knížky, ale i ty hloupé. Bez znalostí přiblblých knih a ještě přitroublějších časáků totiž nikomu nevysvětlíte, že znakem kvalitní literatury zdaleka není to, že se na ně stojí řada v knihkupectvích nebo knihovnách.
Ono na počátku každého sebevzdělávání je uvědomování si toho, co a proč chci dělat. Jinými slovy dvakrát měř, jednou řež, zde platí víc než tušíme.

A v knihách, které pro děti vycházejí a které k nim promlouvají údajně jejich řečí, děti nenacházejí názory, které by posouvaly jejich myšlení aspoň k trochu kupředu. Nakladatelé preferují v naprosté většině zábavu a hlavně bezduchou zábavu. Bude to asi tím, že knih, které nutí nenápadně k přemýšlení a k pozitivnějšímu chápání našeho zběsilého světa i sebe sama, je velmi málo. Proč tak málo lidí zná skvělé autory knih pro děti a mládež jako například Ivu Procházkovou, Ivonu Březinovou, Věru Provaznikovou, Olgu Francovou, Daisy Mrázkovou, Magdalenu Wágnerovou,   Elišku Horelovou...?

A to je ten paradox. Nepropagujeme takové knihy, které se prý nečtou a nečtou se proto, že nejsou propagovány.
Lidské uvažování ovládá přihlouplá pudová reklama davu, která také říká, jaké jsou naše dětipo čem touží. To ovšem neznamená, že takové děti skutečně jsou. Reklama je totiž taková, jací ji tvoří lidé a těm rozhodně nejde o výchovu, ale o úspěšný prodej čehokoliv a komukoliv. A pokud například spisovatelka, pod vlivem takové reklamní masáže ještě k tomu doma slzí u knížek z červené knihovny, pak nečekejme, že vymyslí něco smysluplného pro děti.

A tak mě napadá, že děti nečtou dobré knihy jenom proto, že dospělí si nepřejí, aby je četly a je jim jednokteré titulky denně hltají. Vždyť ta kvanta prodaných kýčovitých a opravdu přitroublých knih a časopisů neříkají, že by děti nechtěly číst. Jen jim pořád někdo blbě podstrkuje ...

Inspirující myšlenky...

"...Otázka zní: Je a byl kdy člověk vůbec schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen se stát lidstvem nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené. Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma."
Karel Čapek, Válka s mloky