Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Karl Kraus, publicista a spisovatel, moudrý bořitel lepenkových hradů a zámků

karl kraus portrait

Karla Krause (1874-1936) obdivoval Karel Čapek i F.X. Šalda pro jeho mimořádně obsáhlé a úvahově pestré dílo obsahující především aforismy, eseje, které jsou dodnes populární. Napsal také literární kritiky, nesčetné polemiky, dopisy, satiry, glosy, epigramy, básně, prohlášení etc. Většinu svých prací uvedl ve svém časopise Die Fackel neboli Pochodeň.

V něm se objevovaly názory různých autorů, jako například: Wedekind, Trakl, Werfel, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schüler, Oskar Wilde, Adolf Loos,  Altenberg,  Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Strindberg etc. Od roku 1899, kdy časopis založil, vydal celkem 922 čísel. Celý obsah časopisu začal psát od roku 1911 úplně sám.

Rakouský spisovatel, žurnalista a dramatik Karl Kraus se narodil v Jičíně v roce 1874, ale celý život prožil v Rakousku.
Během nedokončeného studia práv a filozofie váhal mezi herectvím a spisovatelstvím, u kterého naštěstí zůstal. Díky svému osobitému a přemýšlivému způsobu myšlení se dokázal dívat kolem sebe s otevřenou a nebojácnou myslí. Celý svůj život poukazoval na korupci všeho druhu, na prolhanost v politice i v umění. Brojil proti pokrytectví v morálce a zásadně odmítal povrchnost a frázovitost nejen v žurnalistice. Není divu, že měl celou řadu oponentů, kteří ho napadali až ze zuřivou nenávistí. Možná i proto, že po celý svůj život nevstoupil do žádné politické strany ani jiného pochybného uskupení.

Kraus byl zarputilý obránce čistoty jazyka a v jeho úpadku viděl příznak úpadku celé civilizace.
Sám považoval Rakousko za pokusnou stanici zániku světa. nebylo ani divu, vzhledem k tomu, jakou hysterií procházela nejen německá společnost mezi dvěma světovými válkami a před nástupem nacismu. Sám píše: „Jednotlivec nemůže zanikající době pomoci, může jí jenom ukázat, jak zaniká.“ Jak příznačné i pro dnešní dobu.

Mnoho děl, včetně svých, dokázal jedinečným způsobem propagovat na veřejnosti.
V tomto směru o něm Šalda napsal: „Vášnivý milovník cudného jazyka, nic nezalhávajícího líčidlem odvozené papírové fráze, jazyka proudného a neustydlého v hotovém klišé je Kraus, pokračovatel v tradici schopenhauerovské a nietzschovské, vzteklý bořitel lepenkových hradů a zámků.“

Apokalyptická groteska na pomezí tragédie a operety o pěti aktech, prologu a epilogu Die letzten Tage der Menschheit (Poslední dnové lidstva), je jeho největší dílo.
Vznikalo v letech 1915–1919,  jako reakce na první světovou válku. V textu se mísí vážné scény s výstupy vyloženě absurdními, Například pruští vojáci v zákopu během bombardování řeší, jakou píseň si nechají zahrát. Přitom se nejedná o beletrii v klasickém slova smyslu, ale velmi často jde o autentické dobové výroky a citáty z denního tisku.
Hra se hraje dodnes.

Další rozsáhlé dílo, Die dritte Walpurgisnacht (Třetí Valpuržina noc),  vzniká v roce 1933, kdy si Kraus začal plně uvědomovat zrůdnost nástupu nacismu.
Dílo obsahuje nikdy nekjončící témata společenského násilí, podobně jako pasáž z Goethova Fausta, kterou se Kraus nechal inspirovat. O tři roky Kraus umírá na srdční embolii, ale vzhledem k nacistické atmosféře, panující ve většině Evropy, mohlo dílo vyjít až po válce (1952).

Většina jeho esejů a apokryfů vycházela v jeho časopise Pochodeň. Namátkou Die demolierte Literatur, 1897, Eine Krone für Zion, 1898, Sittlichkeit und Kriminalität, 1908, Weltgericht, 1919, Nachts, 1919, Untergang der Welt durch schwarze Magie, 1929, Literatur und Lüge, 1929, které rozhodně i dnes stojí za přečtení, nejen pro svou obdivuhodnou aktuálnost.

V češtině vyšly výběry z jeho děl v překladu Aloyse Skoumala, Soudím živé i mrtvé, v překladu Münzera vyšlo jeho největší dílo Poslední dnové lidstva a Karlach přeložil Poslední chvíle lidstva v roce 2006.
Jeho aforismy a eseje byly namluveny v Českém rozhlase. Například pořady Chvála převrácené životosprávy, Rčení a protirčení či Karl Kraus soudí živé i mrtvé.

Ukázky z Poslední dnové lidstva

Jaképak pohrdání smrtí! Proč byste měli pohrdat něčím, co neznáte? Možná se pohrdá životem, když ho člověk nezná.
Zbabělá nenávist vůči životu, v míru ochotná páchat vraždy na zvířatech, sáhla po stroji, aby zmarnila veškerý růst. Hysterie pod ochranou techniky udolává přírodu.

A to jste přehlédli, že když všechny lidi nasadíte do uniforem, budou si muset všichni neustále salutovat? A nepostřehli jste, že tento posuněk jednoho dne, zničehonic, bude už pouhým sáhnutím na čelo, vyjevujícím vzájemnou pochybnost o zdravém rozumu?

Člověk se nepodílí na jediném pokroku, aby se za něj nemstil. Lidé vzápětí použijí proti životu to, co by mu právě mělo být oporou. Ztěžují si jej právě tím, co by jim jej mělo usnadňovat.

Brblal: Většími kretény než naši státníci jsou přece –
Optimista: – státníci našich nepřátel?
Brblal: Ne, jsme jen a jen my. Pokud jde o státníky nepřítele, nemohou být hloupější než ti naši, protože něco takového v přírodě neexistuje. Sparťané své  
kretény odkládali na Táygetos, kdežto my je klademe do čela státu a do odpovědných diplomatických funkcí.

Optimista: Když vás člověk slyší mluvit, chtělo by se mu ovšem věřit, že ten obecně očekávaný duševní vzmach opravdu vůbec nenastal.
Brblal: Skoro tomu věřím také. A především v říších tohoto špatně narozeného světa průměru. My totiž s biblí v ruce provozovali vraždění a se slabikářem v ruce loupežení.

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.

Každá epocha má takovou epidemii, jakou si zaslouží. Každé době její mor!

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Kraus Karel

Vaše názory 

# Karel Wiess
Téměř zapomenutý skvělý autor. Jak by ho byla potřeba v dnešní době. Díky za článek..
| Quote

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit