Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Překrásný nový svět nebo konec civilizace? Světový Aldous Huxley o tom, co nás zničí. Touha po štěstí a rozkoši

huxley prekrasny svet konec civilizace

Aldous Huxley napsal knihu Brave New World, česky Překrásný nový svět (jiné vydání Konec civilizace) na počátku minulého století jako vizi budoucího světa lidí. Jako vizi světa, který vznikl nejen silou a mocí, ale také spontání lidskou hloupostí a touhou po věčném štěstí. Jedná se o legendární knihu 20. století, kterou by měl číst každý.

Aldous Huxley popisuje svět v roce 2540 a pokud obsah srovnáme s tím, co se kolem nás děje, jak se formuje společnost ať už organizovaně nebo spontáně, pak jeho vize nabývají neuvěřitelně reálných podob. Neveselé podobenství o civilizaci, která přetváří k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši, jako by napsal Huxley dnes. Při čtení vás určitě napadne, že někteří lidé se touto knihou přímo inspirují.

V jeho příběhu je mnoho událostí, které svou podstatou připomínají chování některých mocenských skupin po celém světě.
Například se lidem vnucuje názor, že mají rádi nové oblečení a staré je lepší zahodit než opravit. Malým dětem se vštěpuje odpor ke knihám a vzdělávání i kultuře, protože přímo neproduje zisk a směřuje se jejich zájem k zábavě, sportu a shopingu. Pokud mají nepříjemné pocity vezmou si pár gramů somy, drogy bez negativních vedlejších účinků. Lidé jsou přesvědčování, že bez práce se nedá žít a nepracovat by bylo příčinou jejich neštěstí. Sami prý nemohou kvalitně rozhodovat o společnosti a proto nad sebou dobrovolně přijímají všeobecnou a totální kontrolu.

Lidé se radostně stávají otroky v rádoby dokonalé a šťastné společnosti.
Povoluje se jim ale nevázanný sex, promiskuita, hazard. Funkce rodiny je silně potlačena nebo zakázána. Neexistuje domov ani svoboda. Ta je přece zdrojem neštěstí. Podpora animálnosti všeho druhu je vítána, opačné názory jsou všemi prostředky potlačeny a to dokonce i samotnými občany. Funguje to stejně, jako se dnes profiluje vaše účast na Facebooku. Pár pitomcům se nelíbí váš názor, dislajkují vás a systém Facebooku vás automaticky začne stíhat a omezovat vaši svobodu projevu podle neustále upravovaného algoritmu.

Rád bych zdůraznil, že název knihy Konec civilizace, který zvolila jedna redakce je dost scestný.
Podtitul knihy, který zní "Brave New World" neboli Překrásný nový svět, je mnohem přesnější. Proč redakce zvolila tak pitomý název Konec civilizace, když v knize jde o pravý opak mohu chápat, jako jakési podsunutí vidění světa redakce čtenáři, ale je značně neprofesionální. Neúcta k dílu je zde zřejmá.

Kniha totiž skutečně popisuje deformovanou společnost jako společnou šťastných lidí. Těžko uvěřit, že Huxley měl  podobné vize už v roce 1932, kdy tato kniha poprvé vyšla. (česky vyšla poprvé roku 1933 pod názvem Konec civilisace) Problematiku budoucnosti lidstva Huxley rozvijí v dalších svých dílech. Například v eseji Brave New World Revisited (1958), románu Ostrov (1962).

Pro zajímavost malé srovnání Orwella a Huxleye podle Neila Postmana (Amusing Ourselves to Death, 1985)
V Orwelově knize 1984 jsou lidé ovládáni strachem z bolesti. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.
Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.
Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu.
Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti.
Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem.

huxley knihy

Výpisky z knihy:

„Víte, já jsem patrně jiný než většina lidí. Jestliže je člověk jiný, zůstává osamělý. Lidé jsou k němu hrozní.“
----------------
Šedivá podsaditá budova. Na průčelí heslo Světového státu: KOMUNITA – IDENTITA – STABILITA.
----------------
„Optimální populace,“ pravil Mustafa Mond, „je modelována podle vzoru ledovce – osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní.“
„A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?“
„Šťastnější než ti, co jsou nad ní.“
„I přes to, že konají tak hroznou práci?“
„Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi. Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát? Pravda,“ dodal, „mohli by žádat kratší pracovní dobu. A my bychom jim ji mohli přirozeně povolit. Technicky by bylo zcela jednoduché zkrátit pracovní dobu u nižších kast na tři až čtyři hodiny denně. Ale byli by pak šťastnější? Ne, nebyli. Před více než sto padesáti lety se takový pokus udělal.
Celé Irsko přešlo na čtyřhodinový pracovní den. A jaký byl výsledek? Neklid a prudký vzestup spotřeby sómy. To bylo vše. Ty tři a půl hodiny delšího volna se staly zdrojem štěstí tak málo, že lidé byli nuceni si od nich brát dovolenou. Úřad pro vynálezy je nacpán návrhy na výrobní procesy, které by uspořily práci. Jsou jich tam tisíce.“
Mustafa Mond udělal marnotratné gesto. „A proč je nerealizujeme? Kvůli dělníkům. Bylo by to prostě kruté navalit na ně břemeno nadměrného volna. A zrovna tak je to se zemědělstvím. Kdybychom chtěli, mohli bychom vyrobit synteticky každé sousto potravy. Ale my nechceme. Protože dostat potraviny z půdy trvá déle než dostat je z továrny.
----------------
Studenti samozřejmě musí mít určitou obecnou představu, mají-li jednou své práci rozumět – jenomže zase ne příliš velkou, mají-li se stát co možná hodnými a šťastnými členy lidské společnosti. Neboť zvláštní, jak známo, přispívá ke zdatnosti a ke štěstí, kdežto obecné je pro mysl jen nutným zlem. Páteří lidstva nejsou filozofové, nýbrž kutilové, kteří si hrají s lupenkovou pilkou, a filatelisté.
----------------
„Krátce řečeno,“ shrnul ředitel, „rodiče byli otec a matka.“ Tyto necudné výrazy, ve skutečnosti ovšem čistě vědecké, padaly do rozpačitého mlčení jako rachot hromu. „Matka,“ opakoval ještě jednou nahlas tento vědecký poznatek. „Já vím,“ poznamenal vážně, opíraje se nazad o židli, „já vím, jsou to trapné věci. Ale trapná je většina dějinných skutečností. (Musíte si uvědomit, že za oněch časů hrubého rozmnožování plozením živých mláďat odchovávali děti jejich rodiče, nikoli státní ústředny pro predestinaci.)“
----------------
Ti, kteří to myslí dobře, si často počínají právě tak jako ti, kteří to myslí špatně.
----------------
„Před dávnými léty, když ještě Ford Pán putoval po zemi, žil malý chlapec jménem Ruben Rabinovič. Ruben byl dítě polsky mluvících rodičů.“ Tady se ředitel sám přerušil.
„Víte přece, co je to polština?“
„Mrtvý jazyk.“
„Jako francouzština nebo němčina,“ doplnil jiný student, pyšný na své vědomosti.
„A ‚rodiče‘?“ ptal se dále Ř.L.P.4
Nastalo stísněné mlčení. Někteří chlapci zrudli. Nenaučili se ještě důležitému a často sotva postižitelnému rozlišování mezi necudností a čistou vědou. Konečně si jeden dodal odvahy a zvedl ruku.
„Lidské bytosti bývaly...,“ zaváhal a krev se mu nahrnula do tváří. „No... živorodé.“
„Velmi správně,“ přikývl ředitel souhlasně.
„A když se děti dekantovaly...“5
„Narodily,“ opravil ředitel.
„Tak to byli rodiče – nemyslím ovšem děti, myslím ty druhé.“ Ubohý hoch byl celý zmaten.
„Krátce řečeno,“ shrnul ředitel, „rodiče byli otec a matka.“ Tyto necudné výrazy, ve skutečnosti ovšem čistě vědecké, padaly do rozpačitého mlčení jako rachot hromu. „Matka,“ opakoval ještě jednou nahlas tento vědecký poznatek. „Já vím,“ poznamenal vážně, opíraje se nazad o židli, „já vím, jsou to trapné věci. Ale trapná je většina dějinných skutečností. (Musíte si uvědomit, že za oněch časů hrubého rozmnožování plozením živých mláďat odchovávali děti jejich rodiče, nikoli státní ústředny pro predestinaci.)“
Říkat o sobě „matka“ – to přesahovalo všechny žerty: bylo to nemravné.  Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, avšak nemůžeme.
----------------
Studenti samozřejmě musí mít určitou obecnou představu, mají-li jednou své práci rozumět – jenomže zase ne příliš velkou, mají-li se stát co možná hodnými a šťastnými členy lidské společnosti. Neboť zvláštní, jak známo, přispívá ke zdatnosti a ke štěstí, kdežto obecné je pro mysl jen nutným zlem. Páteří lidstva nejsou filozofové, nýbrž kutilové, kteří si hrají s lupenkovou pilkou, a filatelisté.
----------------
Petrklíče a krajina mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstnává žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, alespoň u nižších kast; že se odstraní láska k přírodě, nikoli však sklon používat dopravních prostředků. Bylo totiž přirozeně nezbytné, aby jezdili do přírody i nadále, přestože se jim protiví.
Problémem bylo, jak najít ekonomicky pádnější důvod pro používání dopravních prostředků, než jakým bylo pouhé zalíbení v petrklíčích a krajině. Ten důvod byl promptně nalezen.
„Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě,“ uzavřel ředitel, „avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech sportech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý takový sport nutně vyžadoval složité nářadí. Takže teď nejen používají dopravních prostředků, ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží.

Komentáře  

# Misantrop 2018-01-02
Přelidněnost je podporována, protože přelidněný „překrásný nový svět“ vyhovuje všem vládám, které tím mají zajištěn stálý přehršel dělníků do továren a dostatek vojáků do svých armád. A nadbytečný dělník je pro ekonomiku nejlepší dělník, protože neremcá a je rád, že má aspoň nějaké živobytí. Již nyní existují „líhně“ na lidi; a až se díky rostoucí degeneraci lidí vyčerpá genetický potenciál lidstva a nebudou se rodit děti, lze si snadno představit „průmyslovou výrobu lidí“; ono už to totiž začalo.
Citovat
# Majka 2018-01-02
Podobnost s EU je vskutku zarážející. Možná šílený knihovník na pozici šéfa EU se knihou skutečně inspiruije.
Citovat
# John 2017-09-22
Huxley byl chytrý a moudrý chlap. Posuďte sami.
"Napsat špatnou knihu dá stejnou práci jako napsat dobrou: je stejně upřímným projevem autorovy duše. Ale duše špatného autora je – alespoň z uměleckého hlediska – méněcenná, a proto její upřímné projevy jsou, ne-li vždycky v podstatě nezajímavé, tedy nezajímavě vyjádřené, a dřina vynaložená k jejich vyjádření je promarněná. Příroda je nestvůrně nespravedlivá. Za nadání neexistuje náhražka. Píle a všechny ostatní ctnosti zde nejsou nic platné.
Aldous Huxley: Kontrapunkt
Citovat
# Mirek 2014-03-25
„Pokrok! Pokrok! Vy politikové o něm pořád mluvíte, jako by měl být věčný. Nekonečný. Ještě víc motorů, dětí, jídla, reklamy, peněz, pořád všeho víc, věčně. Měl byste si vzít pár lekcí z mého předmětu, z fyzikální biologie. – Vida, pokrok! A co byste například navrhoval, aby se udělalo s fosforem? Tím svým intenzívním polním hospodářstvím prostě vysáváte fosfor z půdy. Víc než půl procenta ročně. Vytrácí se z oběhu. A svým kanalizačním systémem vyplýtváte statisíce tun kysličníku fosforečného. Vypouštíte jej do moře. A tomu říkáte pokrok. Tomu modernímu kanalizačnímu systému! Měli byste fosfor vracet tam, odkud pochází. Půdě. Půdě, slyšíte?“
Citovat
# Martin 2013-12-12
Lidé věřili v Boha, protože byli predestinováni, aby věřili v Boha. Bohové jsou spravedliví. Nelze o tom pochybovat. Avšak jejich zákoník je nakonec diktován lidmi, kteří organizují společnost. Člověk dělá prozřetelnosti nápovědu. Huxley byl génius.
Citovat
# Organ 2013-10-20
Huxley byl svými současníky přezdíván "Darwinův buldok", protože dokázal evoluční teorii přetavit do podoby srozumitelných pouček a nebránil se konfrontacím s jejími oponenty. Věděl jsem, že je autorem pojmu "agnosticismus", ale netušil jsem, že už v polovině 19. století podal definici vědy, která dokonale souzní s představami některých současných filosofů a připadá mi vlastně jako jediná přijatelná. Opakovaně jsem na tomto blogu tvrdil dvě vzájemně propojené teze: 1) Vědecká metodologie je pokračováním zdravého rozumu. 2) Lidská racionalita je pouze jednoho druhu, mluvit o pluralitě mnoha paralelních racionalit je relativistický či teistický úskok.
Citovat