Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Georges Bataille, originální myslitel, erotika, sexualita, meditace. Autor skandálních literárních textů

bataille geroges

Kdyby člověk svrchovaně nezavřel oči, neviděl by nakonec to, co stojí za pohled, napsal René Char a mohl by tak jednou větou charakterizovat neuvěřitelně zajímavé dílo Georgese Batailleho.


Georges Bataille (10.9. 1897 – 8.7. 1962) má pověst autora skandálních literárních textů,
ale také originálního myslitele, který s vědecko-poetickou důkladností promýšlí základní předpoklady a možnosti lidského védomí, odhaluje skryté zákonitosti ekonomického fungování velkých společenských systémů, zamýšlí se nad podstatou náboženství, nad genezí uměleckého chápání světa i nad mezemi moderní filozofie.
Bataille považuje za nutné „ukázat absurditu systému, v němž všechno k něčemu slouží, kde nic není suverénní. Svět, v němž chybí suverenita, je ze všech světů nejhorší.“

Jeho dílo plné erotiky, smutku a smrti, v němž prosazuje osvobození lidské individuality,
výrazně ovlivnilo některé postoje Foucaulta a Derridy. Bataillovo dílo bývá někdy chápáno jako produkt chorého mozku, jako projev šílenství. Jeho myšlenkový svět je pro leckoho těžce stravitelný, ale nelze mu upřít mohutnou vnitřní sílu. Ale jeho myšlenkové přesahy ani dnes nepřestávají růst.

Georges Bataille (1897 Billom, Auvergne - 1962 Paříž)
Originální francouzský myslitel, esejista a spisovatel, který výrazně ovlivnil současnou filosofii. Narodil se v roce 1897. V roce 1923 objevuje dílo Friedricha Nietzsche a zůstává jím fascinován celý život. V roce 1928 vydává pod pseudonymem Lord Auch svoji první a zřejmě nejproslulejší knihu Příběh oka (Histoire de l’œil).

V kontextu francouzské literatury zaujímá osobité místo. Má pověst autora skandálních literárních textů, ale také originálního myslitele, který s vědecko-poetickou důkladností promýšlí základní předpoklady a možnosti lidského védomí, odhaluje skryté zákonitosti ekonomického fungování velkých společenských systémů, zamýšlí se nad podstatou náboženství, nad genezí uměleckého chápání světa i nad mezemi moderní filozofie. Jeho dílo plné erotiky, smutku a smrti, v němž prosazuje osvobození lidské individuality, výrazně ovlivnilo některé postoje Foucaulta a Derridy. A jeho vliv ani dnes nepřestává růst.

Vydané knihy v češtině:
Erotismus. Praha: Herrmann & synové, 2001
Madame Edwarda; Zemřelý. Praha: Dauphin, 1998
Dvě povídky kontroverzního autora na téma "Mezi erotikou a mystikou nestojí žádná zeď". Příběhy o erotice, smutku a smrti reflektují autorovo myšlení, směřující k nalezení vnitřní, mystické zkušenosti.
Matka. Příběh oka. Praha: Reflex 1992
Prokletá část; Teorie náboženství. Praha: Herrmann & synové
Svrchovanost. Praha: Herrmann & synové, 2000
Vnitřní zkušenost; Metoda meditace. Praha: Dauphin, 2003
Georges Bataille se ve Vnitřní zkušenosti a Metodě meditace soustřeďuje na otázky krajnosti a suverenity v rovině osobní zkušenosti a v mnohém zde navazuje na svá studia Nietzscheho a na mystickou tradici.

Výpisky z jeho knih:

...Zamilovaný muž se hned poté, kdy je mu jasné, že mu jeho vyvolená podlehne, podobá hospodyni, která na králíka, jehož za chvíli zabije, hledí jako na nějaký poklad...

...Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Jejím skutečným, byť skrytým cílem je výroba ad absurdum. Proto je třeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu, k zastavení toho ďábelského kolotoče a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, jež ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to jest zvířeti, které v něm přebývá. Svět zvířat žádný zákaz ani jeho překročení nezná. V tomto smyslu je lidský život negací zvířecí svobody...

...Rozkoš inteligence, jež je špinavější než rozkoš těla, je také mnohem ryzejší a jediná, jejíž ostří se neotupí. Neřest je v mých očích jakoby temné záření ducha, které mě oslepuje a na něž umírám. Zkaženost je duševní rakovina, která vládne v hlubinách věcí. Čím jsem zvrhlejší, tím se cítím jasnozřivěji; mé poničené nervy jsou jen odrazem zkázy pocházející z hloubi mých myšlenek...

...Pštros nakonec podlehne své prostoduchosti a jedním vypouleným okem vyhlíží z písku... I kdyby mě někdo četl, měl dobrou vůli, věnoval mi tu nejvyšší pozornost a sledoval mě s nejvyšším odhodláním, stejně nedojde k obnažení. Neboť nahost, propadání, pokorná prosba jsou zprvu jen pojmy vedle jiných. I když souvisejí s vyloučením výmluv, tím že rozprostírají pole vědění, zůstávají samy ve stavu výmluv. Tak v nás pracuje diskurs. Obtíž je v tom, že slovo ticho je stále ještě hlukem, mluvit samo o sobě znamená představovat si, poznávám, a abychom přestali poznávat, museli bychom přestat mluvit. Písek dovolil očím, aby se otevřely, a já jsem promluvil; ve chvíli, kdy jsem přestal unikat, mě slova, která slouží jen k úniku, k němu opět přivedla. Oči se opravdu otevřely, ale neměl jsem to říkat, měl jsem zůstat strnulý jako zvíře. Chtěl jsem mluvit a slova jako by nesla tíhu tisíce spánků a mé oči jako by předstíraly, že nevidí, se pomalu zavřely...

...Pravím vám: jediná a nejvyšší rozkoš lásky spočívá v jistotě konání zla. A od narození to dobře ví muž i žena: veškerá rozkoš pramení ze zla...

...Není jediného lidského společenství, v němž by erotika byla přijímána bez jakýchkoli reakcí, jako je tomu u zvířat.       Nepochybuji o tom, že prací, řečí a aktivitou, jež je s nimi spojena, lidská bytost přírodu nijak nepřesahuje...

...Zkušeností nazývám cestu na hranice možností člověka. Nikdo ji nemusí podnikat, jakmile se však na ni vydá, předpokládá to popření autorit a existujících hodnot, které omezují možné...

...Božské věci jsou tak prízračné, že i od temných záměrů sklouzáváme k prozářené hlubině smíchu. Vcházím do slepé ulice. Všechny možnosti se tu vyčerpávají, možné se skrývá a řádí nemožné. Stát tváří v tvář nemožnému - přesahujícímu, nepochybnému - když už není nic možné, to pro mé znamená zkušenost božského; to je obdoba trýzně...

...Mezi dvěma hroby nacházím světlušku. Je noc, držím ji na dlani. Světluška mě z dlaně pozoruje, svým pronikavým pohledem mě zahanbuje. Oba dva se ztrácíme v jejím světle, oba dva splýváme se světlem. Nadšená světluška se směje mně a mrtvým a já také propadám nadšení, směji se, že jsem byl přečten světluškou a mrtvými...

..."V této nádobě,“ ukazoval Simoně, „jsou hostie a tohle je pohár, z něhož se pije víno.“
„Páchne to spermatem,“ pokrčila Simona nos nad nekvašeným chlebem.
„Přesně tak,“ prohlásil sir Edmond. „Hostie, které máte před sebou, jsou Kristovým semenem ve formě malých koláčků. O vínu, které pijí, tvrdí všichni duchovní, že je to krev syna Božího. Hnusně nám lžou. Kdyby to skutečně byla krev, pili by červené víno; nalévají se však vínem bílým, dobře tedy vědí, že je to Kristova moč.“ ...

Vaše názory  

# Karel Malý
Originální myslitel a originální myšlení. Nutno číst několikrát, vlastně pořád.
| Quote
# Maria
„Je to hrozná kniha, ulpí vám na duši jako černé znamení a zbaví vás klidného spánku.“ Jacques Lacan (1901 – 1981), francouzský psychoanalytik, známý jako „francouzský Freud
| Quote

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit