nejstarší čítárny jsou šestnáctileté

A+ A A-

Ivan Martin Jirous, zvaný Magor. Básník ticha a The Plastic People

jirous magor

Martin Jirous zemřel doma v Praze, po těžké nemoci. Bylo mu 67 let.

Jeho život je spojený s legendárními The Plastic People. Byl populární nejen pro své kontroverzní vystupování na veřejnosti, ale i pro své bezesporu básnické kvality. Mezi jeho nejslavnější básnické sbírky patří Magorovy labutí písně, za které obdržel cenu Toma Stopparda. Poprvé soubor vyšel v samizdatu v osmdesátých letech.

Magorovy labutí písně
Jak napsaly Britské listy, Magorovy labutí písně
, jejichž první vydání vyšlo v mnichovském nakladatelství Poezie mimo Domov r. 1986. Podruhé (ve fotografickém reprintu mnichovské edice) Magorovy labutí písněvydaly v dubnu 1989, v době Jirousova posledního věznění, londýnské Rozmluvy. (Toto vydání obsahuje i anglické znění interpelace, kterou v britské Dolní sněmovně dne 25. ledna 1989 v Jirousově věci předneslo šest poslanců.)

Ten, kdo má o Jirousovi povědomí jako o anarchistovi, bouřlivákovi a nekompromisním představiteli undergroundové kultury, bude tónem jeho Labutích písní překvapen. Jde o poezii, kterou autor vytvořil převážně během svého nuceného pobytu v jedné z nejhorších československých věznic, ve Valdicích u Jičína. Ve vězení bylo zakázáno psát: Jirous se proto celou sbírku naučil zpaměti. R. 1985, půl roku před Jirousovým propuštěním z vězení, její opis z Valdic s velkým osobním rizikem vynesl Jirousův přítel Jiří Gruntorád. Labutí písně mají otevřeně křesťanské, až ortodoxně katolické vyznění. Je to sebeironický, někdy téměř zoufalý, ale vždycky pokorný a poslušný, úpěnlivý rozhovor vězněného básníka s Bohem:

Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych aspoň v těchto zdech
sepjaté měl je, Pane.

Kromě silně procítěné náboženské poezie sbírka obsahuje i Jirousovo vzpomínání na přátele a další příležitostné básně. K drastičnosti líčení podmínek ve vězení přispívá kromě popisů různých aspektů vězeňského života i občasný - zřejmě záměrný - kostrbatý naivismus Jirousových veršů. Jiné básně této sbírky jsou však dokonalé. Ve těchto svých »rozhovorech s Bohem« Jirous pozoruhodným způsobem rozvíjí barokní tradici české citově mystické lyriky, jejímiž představiteli byli v 17. století např. Adam Michna z Otradovic či Bedřich Bridel. (Britske listy)

Více o jeho životě...>>

Jak dlouho bože ještě snesu
že žiju v ustavičném stresu?

Tak dlouho jak se Tobě zachce
potrvá moje frustrace

Pokorný jsem přemáhám strach
dnes budu Tě prosit v modlitbách

abys mi aspoň po tom všem
položil do úst k básním šém

Nebe polité inkoustem
růžově hlohy kvete zem
vlahé se chystá povětří
na loktech pohoupat vás tři

Přesto tě trochu zamrazí
když dáváš hlohy do vázy
vždycky už budeš vidět v nich
hlohy ze dvora v Kartouzích

Po mojí levici pokojně usnul vrah
usnuli andělé ve hlohu korunách
a ty už taky spíš které jsem svoji touhu
schovat se pokusil do básně o hlohu





OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Jirous Magor Ivan

Komentáře  

# JAn 2014-09-09
Vachek to rekl o Magorovi presne. Kdyz byl strizlivy, nevydal jedinou kloudnou vetu. K tomu aby se uvolnil a vydal ze sebe neco mimporadneho, musel byt uplne ozraly. Alkoholik byl ale i Jaroslav Hasek, Jenze ten i strizlivy byl schopen psat.
Citovat