Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Dvě knížky o zvířátkách spisovatelky Hanky Doskočilové, jedné z nejlepších vypravěček příběhů pro děti

doskocilova kudy chodi lev zviratka z lesa

Možná si vzpomínáte na drobné fejetony prabáby Doušky v Mateřídoušce v devadesátých letech. Pokud ne, tak jste dětem jistě četli některou knížku o Krtkovi, z nichž velkou část doprovodila textem právě Hana Doskočilová. Je mistrem zkratek a krátkých výstižných textů, jen namátkou zde uvedeme pár z titulu Zvířátka z lesa nebo úryvek z knížky Kudy chodí malý lev. Nádhera, že?

Hana Doskočilová. Zvířátka z lesa
Ilustrace  Mirko Hanák

Čekání
Když je někdo malý, pořád aby čekal.
„Vezměte mě s sebou k jezeru,“ prosí koloušek.
Ale táta srnec řekne:
„Počkej, až budeš mít parůžky.“
„Tak mě vezměte aspoň na paseku pást,“ žadoní kolouch dál.
„Počkej, až trochu vyrosteš, teď pij mlíčko a nezlob,“ řekne máma srna.
A jdou sami. Kolouška schovají k červené kytce, aby ho lehko podle ní, až se budou vracet, zase našli.  Koloušek je sám a čeká. Červená kytka mu nic nepovídá, a tak si musí povídat sám. A povídá si:
„Až nebudu pořád čekat, budu velký.
Až budu velký, budu mít malé koloušky.
Až budu mít malé koloušky, budou mi říkat:
Vezmi nás s sebou.
Ale já je nevezmu, protože budou malí.
Řeknu jim:
Počkejte, až vyrostete. Až budete mít parůžky.
Nechám je pod červenou kytkou a půjdu se pást.
Červená kytka si nebude s koloušky nic povídat, tak si budou muset povídat sami. A budou si povídat:
Až nebudeme pořad čekat, budeme velcí…“
Ale než kolouch pod červenou kytkou vymyslí, jak to bude dál, usne jako dudek.
Tak ho tam taky táta s mámou, až se vrátí, najdou.

hanak zviratka z lesa
Ilustrace Mirko Hanák

Král
Bylo léto a dny byly dlouhé, nejdelší z celého roku. Ve starém lese budou co nevidět slavit slunovrat. Před slavností se sešla na velikém palouku všechna zvířata, aby mezi sebou vybrala toho nejsilnějšího, nejkrásnějšího, nejlepšího – zkrátka krále.
Stal se jím jelen dvanácterák.
Posadili ho na čestné místo do kapradí, laně mu ozdobily paroží květinami a slavnost začala. Všichni dováděli, honili se lesem, pili u vodopádu, koupali se v řece a byli veselí.
Jen jelen dvanácterák seděl na své trůnu z kapradí sám a sám. Král dovádět nemůže, král je pro parádu. A jemu se začalo stýskat. Když vyšel měsíc, jelen k němu otočil parohatou hlavu a zeptal se:
„Nevíš, měsíci, jak to dělají králové, aby jim nebylo smutno?“
Měsíc se moudře usmál:
„Povídají si se mnou, jelene dvanácteráku. Měsíc je na nebi taky sám.“
Ale jelen nevěděl, o čem by si s měsícem povídal, a tak řekl:
„Nebeské věci mě nezajímají a lesním věcem zase ty, měsíci, nemůžeš rozumět.“
„Trochu jim snad přece rozumím,“ řekl měsíc a zašel za mraky.
Zašel v pravou chvíli, aby mohl jelen dvanácterák nepozorovaně zmizet ze svého trůnu v kapradí, napít se u vodopádu, proběhnout les křížem krážem a užít si tak aspoň trochu nekrálovských radovánek.
Pak se vrátil na svůj trůn a moudrý měsíc, přítel králů, v tom okamžiku zase celý les ozářil. Jelen dvanácterák mu vděčně pokynul a měsíc šel vzbudit červánky, aby mohla slavnost slunovratu ve starém lese už skončit.

 
Hana Doskočilová.Kudy chodí malý lev
Ilustrace Gabriela Dubská

Kudy chodí malý lev
„Půjdeš na výlet, Sunare. Sám. Jsi už velký lev,“ řekla ráno máma Vika  pěkně zhurta, aby lvíček nepoznal, že má o něj strach.
Sunar si protřel oči, olízl si trochu tlamičku, pak tlapky a dal se vyšlapanou lví stezkou v trávě.
Počkej, co bude se snídaní?“ zavolala za ním máma lvice.
Lvíček se vrátil, vypil mlíčko a znovu vykročil: ťap, ťap, škobrty, ťap.
Máma Vika se za ním pátravě podívala a ten pohled znamenal: Kdo  by to byl řekl, kluk se vůbec nebojí!
„Kam půjdeš, Sunare?“ zeptala se ho jakoby nic.
Lvíče stáhlo hlavu mezi přední tlapky, mňouklo do vousů něco neurčitého, ale šlapalo dál.
Vika dvěma skoky Sunara dohonila, posadila si ho mezi přední tlapy a otočila mu čumáček směrem, kde leželo jezero Uvá-uvá.
„Cítíš vítr s kapičkami vody?“
Lvíče si nabralo plný nos větru a opravdu. Byla v něm vlhká vůně. Moc příjemná.
Za tím větrem půjdeš,“ řekla máma lvice, „a přijdeš k velikému jezeru, které už dávno dovedeš pojmenovat, ale ještě je neznáš. Zpátky od jezera Uvá-uvá trefíš. Domů trefí každý lev. Jak voní máma, to přece víš.“
Lvíček kývl, vykroutil se Vice z náručí a šel. Lvice se za ním chvíli dívala. Pak ponořila hlavu do trávy a tiše zavrčela:
„Savano, savano moje milá, dej mi pozor na lvíče, ať se mu nic nestane.“
Odpověď nepřišla a Vika ji ani nečekala. V přírodě nikdo nikomu nic neslibuje.

dubska zviratka doskocilova 1
Ilustrace Gabriela Dubská

Ukolébavka pro malé lvy

Moudrost lví, houpy hou,  
nosí  měsíc oblohou.
Schovává ji pod jazyk,  
zavázanou na uzlík.

Když jde spát, houpy hou,  
schová si ji pod vodou,
do studánky stříbropěnky,
hrají si s ní rybky mřenky.

Sunar už tam pro ni chvátá,
bude chytrý jako táta.
Jenže zatím, houpy hou,
usnul mámě pod tlapou.

dubska zviratka doskocilova 2
Ilustrace Gabriela Dubská

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Hanák Mirko Doskočilová Hana Dubská Gabriela

You have no rights to post comments