Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Začarovaná třída Ivony Březinové: Rómské muzeum nevidí v knize žádné rasistické texty

brezinova zacarovana trida bestseller

Ukázka z knihy Začarovaná třída je rasistická, sdělila médiím paní Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, aniž by knihu četla a seznámila se s názory odborníků. Jinak by totiž věděla, že knihu pozitivně podporuje Rómské muzeum a kniha byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporující rasovou snášenlivost, projektu BARFIE, který zastřešovala rakouská sekce IBBY. Ukázky byly přeloženy do tří světových jazyků a rozeslány do všech členských zemí IBBY. Přes toto ocenění a další, která jsou vypsána níže, byla pasáž z této knihy, uveřejněna v čítance pro druhé ročníky ZŠ označena Monikou Šimůnkovou, za rasistickou a bylo požadováno, aby ministr školství tuto učebnici stáhl ze škol.


Nyní máte možnost posoudit sami a selským rozumem, do jaké míry je ukázka rasitsická a do jaké míry je úřednické odsouzení knihy absurdní. Je zcela zřejmé, že problém vyvolávání rasismu v ukázce žádný není, ale naopak vede děti k toleranci a pochopení problému. To, co se ale skutečně stává rasismem a rozdmýcháváním rasistických emocí je právě nezodpovědná medializace ze strany vládních úředníků a některých neprofesionálních novinářů. Viz článek: Novináři označili Ivonu Březinovou nepřímo za rasistku
Děkujeme paní Kovalové za odkaz a přidáváme do článku:
Zdarma ke stažení Pracovní list ke knize Začarovaná třída

Muzeum romské kultury - posouzení úryvku pro učebnici Čítanka pro 2. ročník - ke stažení

Oficiální tisková zpráva zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové, neoprávněně a hloupě odsuzující již schálený text jak romskou komunitou tak MŠTV

 Ocenění knihy Začarovaná třída:

  1. Začarovaná třída vyšla česky už třikrát a momentálně je zcela rozebraná. Vyšla ve Francii (La classe ensorcelée, Paris 2006), v Srbsku (Začarana učionica, Beograd 2010) a v jednání jsou další překlady.
  2. Kniha Začarovaná třída dostala v roce 2002 Zlatou stuhu, asi nejprestižnější ocenění knih pro děti a mládež u nás.
  3. Začarovaná třída byla v kategorii Literatura pro děti a mládež nominovaná na Magnesii Literu (2002).
  4. V roce 2004 byla kniha zapsaná na Čestnou listinu mezinárodní organizace IBBY (International Board of Book for Young People), kam jsou každé dva roky zapisována nejlepší díla spisovatelů šedesáti členských zemí.

    Údajně sporná ukázka z knihy
„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“
„Kradou? Jako lupiči?“
„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.“
„Nepovídej,“ ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.“
„To je jedno,“ mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený. Za trest.“
„Kdo je zavřený?“ zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.
„Ale…ta nová samoobsluha na rohu,“ řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným pohledem.
Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.
„Já s ním tancovat nebudu,“ řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.
„Ne? A proč ne?“ podivila se paní učitelka.
Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.
„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?“ nedala se paní učitelka odbýt.
„Je špinavej,“ vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.
Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.
„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,“ vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy
tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.“
„S princem?“ vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.
A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a  šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo  jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu elikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.
„Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!“
Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.
Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.
Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.
„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv  jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Maroše.
„Neboj, není kradenej,“ řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.
Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.
„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni
mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... rasismus, Březinová Ivona romové

Vaše názory  

# Mach a Šebestová
Augustin v říjnu 2013 odvolal Šimůnkovou z pozice šéfky sekce pro lidská práva z důvodů nedodržování pravidel a pracovní morálky.
# Karolína
Zase jedna odbornice na lidská práva?
# Josef Vrána
Paní Šimůnková evidentně vytrhla text ze souvislostí a novináří jsou novináři, takže co asi děvčica čekala? Holt jak někdo napsal, komu není dáno ... Bohužel její snaha má úplně opačný účinek a zvedá ze židle i ty tolerantní Čechy, protože když blbost rotuje ve výšinách, rotují i emoce. Paní Šimůnková není úředník na svém místě. Je kontraproduktivní a neschopná.
# Guest
vyjádření ředitelky Muzea romské kultury, PhDr. Jany Horváthové, ze dne 14.12.2004,

„...vybraný úryvek autorky Ivony Březinové „Mýdlová Madla“ je velmi šťastnou volbou pro uvedenou učebnici. Není možno mít z naší strany jakýchkoliv námitek proti jeho zveřejnění, naopak naprosto souhlasíme. Daný text pro děti přístupným způsobem ukazuje, jakým způsobem mohou děti bez hlubší úvahy přejmout stereotypy svých rodičů, které potom škodí dalším lidem. Vynikající výběr!“
# Korzárr
neumí se domluvit nmebo za tím je zase politika a Simůnkovou tam nastricli. Mozna je nakonec iopravdu chudák holka, kdoví, ale každopadně je hloupá
# Guest
Národní knihovna eviduje tři čítanky pro druhý ročník, protože výuka našich dětí má být alternativní. Čítanku s tzv. závadným textem obdařilo naše ministervo školství doložkou tj, doporučením pro výuku ve školách. Nyní si přijde anonymní skupina v čele s paní Šimůnkovou a žádá o stažení čítanky ze škol. Jsem zvědavá, co na to příslušné ministerstvo? Že by toč se, vrť se korouhvičko?
O etice v tisku není třeba hovořit, dávno neexistuje. Kdo je majitelem a kdo ovládá náš tisk, když dnes např. poukazují, kam to vedlo např. v Řecku?
# Jana Prášilová
Vlastní dějová linie je započatá příchodem tří nových žáků do školní třídy. Již tato samotná situace je dostačující proto, aby se nově příchozí děti cítily nejistě pod kritickým pohledem ostatních spolužáků. Romská národnost trojice sourozenců tento fakt ještě mnohokrát umocňuje. Autorka však chlapce obdařila kouzelnou mocí, díky které si brzy získají jak celou třídu, tak i paní učitelku. Jejich odlišnost tedy nevyplývá pouze z barvy pleti, způsobu kočovného života, mentality a přístupu ke vzdělávání (což se autorce podařilo vystihnout přinejmenším reálně), ale i z jejich nadpřirozených schopností. Ty využívají především ve chvílích, kdy se musí bránit různým diskriminacím a rasovým útokům ze strany spolužáků, zvláště pak jejich rodičů, kteří své předsudky na ně přenášejí. Chlapci situaci vyřeší pomocí lusknutí prstů, začnou čarovat a svého protivníka většinou nějak zesměšní. Svými činy také ozvláštňují pro ně tolik nudné vyučování. Kouzla se neobejdou bez oživování předmětů, jejich proměňování či přičarování nových skutečností, při čemž autorka využívá v hojné míře personifikace.

Tyto nevšední příhody jsou výchozím bodem pro situační humor. Prvky komiky nesou i výstřední jména kouzelnické rodiny: Čáryfuk Lájoš, Máryfuk Maroš, Pišta Pokočárník a jejich rodiče Josef Čajrumbum a Margita Cukrkáva Demeterovi. Nápaditá přirovnání zase doplňují výstižná líčení od prostředí školní třídy až po popis dětí: „Vlasy měli černé opravdu jako tabuli. A to byla nějaká čerň, protože tabule ve 3. C byla nedávno krásně nově natřená.“

Viditelně je zde rozdělen svět dětí a dospělých, jejichž skupinu zastupuje ve vší své vážnosti paní učitelka a pan ředitel. Když však chlapci začnou čarovat, stává se učitelka spoluhráčem celé třídy. Musí se vyrovnat se situacemi, které nejsou úplně standardní, přesto aniž by ztratila svoji autoritu u žáků, je vždy spontánním způsobem vyřeší. Následky kouzel například vtipně zapojí do výuky. Tím více však vyniká její někdy až příliš zbytečné pedantství, které ji ani v těchto chvílích neopouští.

V pozadí zábavného čarování a školních zážitků proniká na povrch odkaz k toleranci a rasové snášenlivosti. Březinová se snaží poukázat na to, že každý člověk má dobré i špatné stránky, a to by okolí mělo respektovat. Konkrétně v tomto díle chlapci neumějí příliš číst ani počítat, ale naopak jsou muzikálně nadaní. Paní učitelka zkonstatuje, že: „jsou stejní jako ostatní, hodní i zlobivý, chytří i hloupí, šikovní i nešikovní.“ A co je hlavní, každý by si měl vytvořit svůj vlastní názor sám a nedbat na vliv okolí. Celá řada z malých adresátů bude také moci porovnat svoji reálnou zkušenost se čtenářským zážitkem.

Autorka téma odlišnosti a řekněme i rasové diskriminace zpracovala již v příběhu o Medvídkovi, který je určen ještě mladší věkové kategorii čtenářů. Multikulturní téma v Začarované třídě je podáno osmiletým čtenářům v jakémsi fantazijním obalu, který, doufejme, nezakryje podstatu tohoto díla. Není však sporu, že pouze touto hravou formou je možné oslovit adresáty mladšího školního věku a bez zbytečných didaxí v nich utvořit ponětí o této problematice. Lze však souhlasit také s názorem René Ditmara, který soudí, že měla autorka „ubrat na kouzlení a posílit dějovou linii.“

Kniha je u literárních kritiků hodnocena kladně, ale jak píše Milena Šubrtová: „důvodem zapsání této knihy na čestnou listinu IBBY není umělecká přesvědčivost, ale spíše vysoká společenská aktuálnost zvoleného tématu.“

Příběh s národnostní tematikou zapadl i do společenského kontextu jiné země, o čemž svědčí i francouzská verze knihy vydaná v roce 2006, ve které ilustrace Jaromíra F. Palmeho nahradily obrázky Nicolase Roigta.

Zdroj: muni.cz
# Petr Váňa
Je smutné, že lidé, kteří by měli problém řešit, ho právě naopak vyvolávají. Po takové akci by měli soudružku Šimůnkovou šupem poslat do školy, aby se naučila spoustu věcí. Především být ale poctivá k informacím, které zpracovává. Takto medializovaný problém je opravdu rasistickým počunem. Nikoliv však z pera paní Březinové, ale paní Šimůnkové.
# Pavel
Pokud by si Šimůnková dala práci a knihu přečetla, pak by zjistila, že v ní pravý opak toho, co sam tvrdí. Text vytržený z kontexu jen napovídá na jaké úrovni tato dáma pracuje. Navíc souhlasím s tím, že svou aktivitou neřeší problem, ale záměrně ho rozdmýchává. V konečném důsledku je to ona, kdo svým neuváženým rozhodnutím vyvolává v lidech rasisimus.
# Jana
Ono to vypadá, že všichni jsou blbci jenom paní Šimůnková má pravdu :o)) Taková mladá holčina a takový průšvih.
# Jana
Četla jsem to dvakrát. Co je tam rasistického, mohli byste to podtrhnout, aby lidé věděli?
# Kovalová
Tady si táhněte do škol pracovní list a metodické pokyny k prací s touto knihou. Kdo označil tuto knihu za rasistickou je hlupák.
http://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/1970/PRACOVNI-LIST---BREZINOVA-IVONA-ZACAROVANA-TRIDA.html/
# Ladislav
Rád bych znal nápň práce té paní ve vládě, když je schopna na základě toho kousku určit, že ukázka je rasistická. To asi už všichni, kteří knihu doporučili k ocenění jsou blbci a patent na rozum mají jen Rómové?
# Majka
Budeme s ukázkou pracovat ve škole nejen proto, že ukazuje jak účině vychovávat děti k toleranci, ale také jako důkaz věčné lidské blbosti.

You have no rights to post comments