nejstarší čítárny jsou šestnáctileté

A+ A A-

Krkonošské pohádky, ve kterých sojka bonzačka je nejkladnější postava

kubatova krkonosska pohadka

Krakonošské neboli Krkonošské pohádky, podle předlohy Marie Kubátové, patří mezi nejpopulárnější pohádky v Česku. Oblíbenost je dána tím, že byly natočeny jako Večerníček (mimochodem je to jediný hraný Večerníček České televize) a pak zřejmě zajímavým zpracováním hlavních postav Anče, Kuby, Trautenberka, hajného a Krakonoše, které dle mého, kopírují vtipně a s humorem celou českou společnost, a nejen ji. Pohádky jsou totiž o nezničitelné lidské chamtivosti, lakotnosti a hlouposti, které člověka doprovázejí od doby, co seskočil ze stromu.

Nezapomínejme ale, že autorem předlohy pohádky je známá spisovatelka Marie Kubátová.


O čem pohádky Boženy Šimkové jsou?

Trautenberk je podnikatel a buduje malý statek na samé hranici Krakonošova království.

Má spoustu nápadů, jak si poctivě nakrást a v tom mu pomáhají jeho poddaní. Anče, Kuba a hajný. Trautenberk je vlastně chudák. Nikdo nechce pracovat a proto musí donekonečna svým poddaným připomínat: Nestát, nekoukat, dělat! Není divu, že se všichni proti němu spiknou, zvláště ten starý dědek s metrovou fajkou a sojkou bonzačkou, která mu vždycky a začerstva všechno vyklopí. Himl hergot donrvetr krucajs element! Nemá to ten krkonošský ponikatel vůbec lehké.

Jenže zajímavé jsou i další postavy a vůbec nejsou kladné.
Kuba je typický nekňuba, který si chce vzít Anče, ale neví jak na to. Řekli bychom nemastný, neslaný. Má z Trautenberka respekt a co si o něm myslí, říká zásadně až za rohem. Hajný je zase bezpáteřní anální turista, který často Trautenberkovi radí, co a kde by mohl udělat, jako by netušil, co se pak stane. Pokud by v pohádce byli s Trautenberkem jen ti dva, pak by to byli typičtí Češi. Koneckonců Trautenberk jim často říká: Jsme chudí, jsme. Potřebujeme poklad, potřebujeme!
A pak je tady Anče. Často si povzdychne "Mankote!" a pakTrautenberkovi řekne, co si o něm myslí, i když to není nic platné. Potom svým ženským šarmem spacifikuje chudáka Kubu i hajného, kteří jako správní chlapi, udělají vše, co jim nařídí a ne co si vymyslí Trautenberk. Ale opravdu jen někdy. Nebo vždycky? Teď fakt nevím ...

Ale jak to u pohádky bývá, příběh je třeba dovést do konce. K tomu, aby pohádka nabrala správné obrátky, je tady sojka - bonzačka. Ta vidí, slyší, nikdy nelení a letí to vyzvonit Krakonošovi. Ten pak nadělá hromadu smradlavého kouře a třeba řekne: "Tak co Trautenberku, pozveš mě na zabíjačku?" a vezme si od něho zpátky, co poctivě nakradl. Krakonoš vlastně ztělesňuje dokonalou lidskou spravedlnost, po kterém všichni toužíme, jen když se nás netýká.

Když se podíváme na pohádku z jiného úhlu, zjistíme zajímavé skutečnosti. 
Na jedné straně je Trautenberk, který to myslí dobře, ale nikdo ho nemá rád. Uprostřed je malý dav, kam vítr, tam plášť a na opačné straně je Anče. Ta se do ničeho nemíchá, protože musí pořád vařit, ale občas to udělá, protože má z Krakonoše strach. A co Krakonoš? Kdepak, žádný ideální klaďas, ten pro změnu zase kouří a hodně. A tak nám zbývá sojka-bonzačka, ten posel dobrých zpráv, která se jeví jako nejkladnější postava.

No a s takovým ansáblem můžeme pohádky vymýšlet donekonečna.
Jenže, co když Krakonoš nebude žít věčně? Tady si autorka pomohla opravdu originálně. Dala dohromady Kubu s Anče a jednoho dne se jim narodil kluk, Kubíček. Krakonoš si ho časem oblíbí a naučí ho slušnému chování, takže je jistá naděje, že by slušný Kubíček mohl Krakonoše nahradit. Samozřejmě jen v případě nouze, protože o čem by pohádky byly, kdyby všichni zářili dobrotou a slušností?

Kubátová Marie: Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku, pohádková hra, Dilia, 1983, knižní zpracování v nakl. Artur s ilustracemi Heleny Zmatlíkové, 2000
Šimková Božena: Anče a Kuba mají Kubíčka, 1993, vyd. Práh: King, 2. vyd. Motto 2005 s ilustracemi Aleny Janouškové
Šimková Božena: Krkonošská pohádka, 1992, vyd. Práh: King

Večerníček Krkonošská pohádka vznikl v roce 1974, scénář Marie Kubátová, režie Věra Jordánová

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Kubátová Marie Šimková Božena Pohádky pro děti

Komentáře  

# Sofie 2017-08-16
Spojení sojka-bonzačka je docela trapné, vždyť přece hlídá les a hory. Nevím proč takhle subjektivně rozebírat pohádkové postavy? Je to pěkný večerníček a hezké byly ty moudrosti na konci každého dílu - a hudba, samozřejmě, úžasná. Krakonoše v jeho kraji využívá kdekdo propagaci čehokoli, však si to nenechá líbit a občas nás pěkně pozlobí počasím (jak píše Karel), tak to bylo a je.
Citovat
# Karel 2015-08-22
Snad pan Herman chtěl napsat bonzačka je nejméně záporná postava. Krakonoš, podle mne v pohádce neztělesňuje dokonalou lidskou spravedlnost, to by pak byl tou nejkladnější postavou, za kterou ale Herman považuje sojku. Krakonoš je naopak jako hory, nerozlišuje dobrého či zlého člověka, v záchvatu živlu smete všechny.
Citovat
# Mirka 2014-05-17
Je to krásná a velmi poučná pohádka, přesně jak pan Herman píše.
Citovat
# Ludvík 2014-04-20
Nikdy jsem se nad pohádkou paní Kubátové tak nezamyslel, ale musím uznat, že je na tom hodně pravdy :o)
Citovat