Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Miro Regitko pohodový ilustrátor ze Slovenska

regitko miro portraitMiro Regitko je pohodový, společenský člověk s velkým srdcem a schopností rozdávat svými obrázky dobrou náladu. Vystudoval volnou grafiku a knižní ilustraci u profesora Dušana Kállaye na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Ilustruje časopisy pro děti, obaly hudebních CD, učebnice, ale především knihy. 

Rozhovor:

Miro, na Slovensku nedávno proběhlo vyhlašování anket Dětská kniha roku a Dětský spisovatel roku. Knihou roku se stal příběh Romana Brata Môj anjel sa vie biť, který jsi ilustroval právě ty. A spisovatelkou roku byla zvolena Gabriela Futová, jejíž zatím poslední knihu Štyri kosti pre Flipra jsi ilustroval také právě ty. Tak nám teď řekni - vybírají si autoři ke spolupráci tebe nebo ty je? Víš... ptám se, jestli bych třeba měla někdy šanci...

Ja si myslím, že to nie je o šanci,  ale o oslovení a prípadnom termíne ilustrovania. Zatiaľ som zobral všetky ponuky, ktoré som dostal, lebo termíny sa nekryli.  Až  na sklonku minulého roku, keď som ilustroval prvouku pre 2. ročník základných škôl a hneď na to vlastivedu pre sluchovo postihnutých, mal som ilustrovať knižku slovenskej mladej autorky a kamarátky Gabiky Futovej. Vtedy nastal malý, asi mesačný, posun v termíne zadávania, čo spôsobilo rozruch u vydavateľa. Všetko napokon dopadlo ako v rozprávke, takže dobre, narodila sa ďalšia knižka. Ivonka, bude pre mňa cťou ilustrovať tvoju knižku, aspoň takou veľkou, akú mám ku každému autorovi, ktorý ma oslovil. 

Když dopíšu knihu, čtu ji po sobě někdy taky pětkrát. Zajímalo by mě, kolikrát čteš rukopis, který máš ilustrovat? Píšeš si k němu poznámky?

Nie, poznámky si píšete vy, spisovatelia, ja si poznámky kreslím. Mám na to zrkadlo knižky pripravené knižným grafikom. Niektoré kapitoly si musím prečítať niekoľkokrát, aby mi neušli malé detaily z odbornej terminológie, napríklad rastlinné alebo živočíšne druhy, ktoré si neskôr vyhľadám na internete. 

Pouštíš si při práci hudbu jako to dělají chirurgové v amerických seriálech z lékařského prostředí? Nebo posloucháš zprávy? Nebo musíš mít při malování ticho a klid? Odhlučněné prostředí, na uších traktoristická sluchátka...

Tie slúchadlá by som musel mať len vtedy, keď sa vráti domov zo školy náš sused a púšťa si určitý druh hudby dosť nahlas. U mňa osobne to závisí od tvorby dielka, niekedy úplné ticho a inokedy rozhlasový spoločník, či už hovorené slovo alebo hudba. Existuje barva, kterou vyloženě nesnášíš?
Nie, môj profesor Dušan Kállay ma naučil, že biela farba má odtiene všetkých farieb. Je to veľká pravda, myslím si, že to platí pre všetky farby.  

Je lehčí zachytit charakteristický rys obličeje nebo momentální výraz, který má naznačit rozpoložení hrdiny, a tedy vlastně děj?

To je dosť dôležitý moment v ilustrácii, výraz tváre hrdinov musí mať charakter v každej situácii iný, tak ako v živote. Je na výtvarníkovi, ako to zvládne. Nie je to ľahké.  V knize Gábiky Futové Štyri kosti pre Flipra hraje významnou úlohu pes.

Máš doma nějaké zvíře? Jak často si ho kreslíš?

Doma som zvíře já. Nie, psíka doma nemáme, myslím si, že psík do bytovky nepatrí. Dlho som zvádzal boj s dcérou Luckou, ktorá veľmi túžila psíka doma mať. Povedal som jej, že keď dokáže dva mesiace chodiť von s plyšovým psom trikrát denne, tak že ma presvedčí a možno jej psíka kúpime. Samozrejme, že to bolo len zo žartu, zvieratká u nás bývajú. Mali sme perzského kocúra, volal sa Xemír a bol kúpený v Brne. Volal som ho barón Xemír von Temlštýn, lebo v rodokmeni mal pôvod v Temlštýne a doma sa správal ako barón, bol krásny čierno - biely. Potom bola doma sova myšiarka ušatá Barborka, rybičky, škrečky, zajačik, pakobylky indické, austrálske. Teraz máme škrečka bengálskeho,  volá sa Mailo a má už 3,5 roka.    

Hodně knih jsi ilustroval právě Romanu Bratovi, spisovateli a překladateli ze španělštiny. Stalo se někdy, že jste se kvůli něčemu chytli? Že bylo třeba si konečné vyznění vyříkat? Meč proti meči... štětec proti peru...

Nie nikdy, my si do remesla „nekafreme“, každý z nás je profesionál, a tak sa k sebe aj správame. Spolu chodíme aj na besedy. Na poslednej som ho po jeho úvodnom príhovore k deťom v španielskom jazyku prerušil a deťom som pretlmočil, čo im práve asi 3 minúty rozprával. Samozrejme, že som si preklad povymýšľal, no deti to pobavilo a Romana tiež. Ako zvyknem hovoriť, Roman už ilustrácie píše a ja zase opačne, literárny dej ilustráciami dopĺňam.  

regitko450_1.jpg


Máš nějakou vysněnou knihu k ilustrování? Teda... myslím sice vysněnou, ale už existující.

Asi ma predbehol Jean Effel, to by som si zgustol na niečom takom úžasnom. Ako chlapec som mal obe knižky pred sebou veľmi často. 

A neuvažoval jsi nikdy, že by sis udělal kompletní autorskou knihu? Co kdybys takovou možnost měl, o čem by tvoje kniha byla?

Neviem, nepremýšľal som o tom. Asi by bola o mne, aký som, o mojej tvorbe, o humore, karikatúrach a o pobavení čitateľa. Sedemnásť rokov ilustrujem detský časopis Fifík a tam tých veselých obrázkov už za tú dobu bolo pokreslených dosť veľa, ani si to neviem predstaviť.  

Kromě uznávaného malíře a ilustrátora jsi i vyhledávaným karikaturistou. Musí mít člověk, který kreslí karikatury, smysl pro humor nebo tento povahový rys s mírou výtvarného talentu nijak nesouvisí?

Ťažká otázka, neviem, či sa na karikatúru treba pozerať optimisticky alebo vážne optimisticky. Humor ako taký má veľa podôb, každý z nás si vyberá ten, ktorý mu je najbližší a vôbec nesúvisí s mierou výtvarného talentu. Je to len bonus navyše. 

Kdo je tvůj oblíbený literární hrdina? A nakreslil sis někdy jeho karikaturu?

Áno, bol to ten ruský pilot čo prišiel o nohy. Ale uznaj, že karikatúru som mu nemohol urobiť z morálnych dôvodov.  

Zkoušel jsi někdy nakreslit karikaturu svého vlastního obličeje? Ukaž... prosím...

To už mi hovoria vo vydavateľstve: Miro, keď je unavený, tak si kreslí všade sám seba.  

Hrají u tebe při kreslení karikatury roli emoce? Myslím tím, jestli se při práci zohlední, když máš k tomu člověku vyhraněný vztah či názor. A je v tomto případě rozdíl mezi kladnou a zápornou emocí?

Najťažšie je nakresliť karikatúru mojej vlastnej manželky Ingy, mám ju stále rád a vidím ju vždy preto asi inak. Chodím na rôzne firemné akcie kresliť karikatúry ľudí, aj v tom množstve sa nájdu typy, ktoré skončia skôr portrétom ako karikou, no sú týpky, na ktorých sa vybláznim, majú z toho potom veľkú radosť.  

Kterou osobnost jsi karikoval nejčastěji? A proč vlastně?

Nemám takú osobnosť, musel by som kresliť politický komix a tomu sa nevenujem. Kreslil som zopár karikatúr politikov z rôznych vládnych zoskupení, ale nemal som nikoho obľúbeného. 

Koho bys nikdy kreslit nechtěl?

Asi karikatúru postihnutého človeka, pokiaľ by si to výslovne neprial sám. 

A koho bys nakreslil i poslepu?

Samého seba, pivo a slnko. 

Kreslil jsi někdy karikaturu nějaké opravdu krásné ženy? Jak to dopadlo? Máš ještě modřiny?

Mal som už pred sebou a následne na papieri veľmi krásne ženy, krásne zaujímavé tváre, ale bez modrín. 

Stalo se ti někdy, že se v karikatuře poznal někdo, koho jsi vůbec nekreslil?

Veľmi často. Veľakrát som úplnou náhodou trafil človeka, keď sa obrázok prezentoval už bez mojej prítomnosti a reakcie boli rôzne, asi podľa toho zmyslu pre humor a danú situáciu. Oči sú malé kamery a mozog hardisc, takže asi sa vynoria tváre niekedy nie práve vhod, ale výtvarník s tým musí počítať, veď v dnešnej dobe sa už za to nevešia. 

Máš za sebou spousty výstav. Tak co takhle nějaká „veselá historka z vernisáže“? Když se člověk nenápadně zamíchá do davu... co nejlegračnějšího jsi o sobě nebo svých kresbách slyšel?

K tejto otázke mi napadá asi len to, ako ma moji priatelia z partie stále chcú vyhnať na dovolenku do zahraničia o týždeň skôr, aby som im zarobil na vysedávanie v plážových baroch, že pre mňa je to brnkačka. Ale práve naopak,  nikdy som sa neposadil kresliť niekde len tak, že idem zarobiť. Na dovolenkách relaxujem tým, že kreslím obrázky pre deti alebo len tak karikatúry okolosediacich ľudí a keď im to dám, sú prekvapení, že prečo zadarmo. Dovolenka je od slova dovoliť si a ja si dovolím kresliť len tak zadarmo.  

Miro, kdybys nebyl malířem a ilustrátorem, čím bys byl?

Veľrybou, lebo by som bol chránený organizáciou Greenpeace a možno by ma uchránili aj pred japonskými rybármi. Ale vyučil som sa za údržbára strojov a strojných zariadení, len sa ma, prosím ťa, nespýtaj, čo to je, už by som to asi  nevedel. 

Díky za rozhovor. Jenom ještě... vážně mám tak dlouhý krk? ...Tak prý mám, říká manžel.

Máš a keď budeš zvedavá, (čo buď, lebo sa viac dozvieš), narastie ti krk ešte dlhší.

Ďakujem za rozhovor a pozdravujem surferov Čitárny, Miro.

Vyzvídala Ivona Březinová

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Regitko Miro

You have no rights to post comments