Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Karel Malich, výtvarník, ilustrátor, vizionář a génius

malich karel vystava

A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jako bych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus, víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela. Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si s mnoha lidmi rozumět.

Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.
Karel Malich, 2.4.1971

Malichova tvorba je plná světla, pozitivní energie a objevování.
V českém umění se jedná o objevitele srovnatelného snad jenom s Františkem Kupkou, světově uznávaným zakladatelem abstrakce. Malich je také světový. Věděli to už autoři výstav, kteří jej pozvali v roce 1967 do Guggenheimova muzea v New Yorku nebo v roce 1989 do pařížského Centre Georges Pompidou. Rozsáhlá přehlídka v Jízdárně Pražského hradu jeho renomé potvrzuje. Podařilo se na ní soustředit na tři stovky děl, ať už jde o převratné drátěné plastiky, reliéfy, objekty nebo pastely z období posledních padesáti let. Autorem dynamického architektonického řešení výstavy je Malichův žák Federico Díaz.

Malich je vizionář a génius. Pomocí drátů svázaných provázky vytváří svoje vlastní světy, v nichž dochází k propojení s přírodou a vesmírem.
Často se v myšlenkách vrací do Holic, kde vyrůstal, na kamenecký kopec, z nějž hleděl do rozlehlé krajiny nebo v noci pozoroval hvězdy. To jsou Malichovy životní konstanty, pevné a neměnné. Soustředěním se na jeden jediný bod dokázal postihnout univerzální hodnoty. Zdá se to tak jednoduché… Přesně o to ale v umění, které si klade nejvyšší cíle a nechce jenom opakovat osvědčené postupy, jde. Dostat se pod povrch běžné zkušenosti a ukázat ji z dosud nevídaného úhlu pohledu. V jeho dílech je obsaženo poznání vyplývající ze soustavného hledání a také předávání zkušeností z okamžiků osvícení.

V moderním světovém umění nemají Malichovy drátěné plastiky obdoby. Jedná se o jeho původní médium, které dokonale ovládl.
„Něco si mě samo vzalo pod křídlo a vymýšlelo to ve mně,“ říká, když vysvětluje, čím se inspiroval. To samé platí o pastelech, které také kombinuje s temperovými barvami. Zachycují prosté děje a vztahy, které umělce v životě provázejí. Jejich barevnost prosvětluje barokní jízdárnu, jako by v sobě měly ukrytou vnitřní energii. Jsou krásné. Pohlédnete na ně – a rozjasní vám život. Malichovi je osmaosmdesát a pořád pracuje, jako by v sobě měl neunavitelný motor. Uměním žije, a když tvoří, prožívá okamžiky radosti. Zdá se, že to je přesně ten důvod, proč se narodil: zjevovat radost ze života a předávat ji dál.

Petr Volf, 2013, výstava Pražský hrad, 2013

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Malich Karel

You have no rights to post comments