A+ A A-

Jaromír Vraštil. Podivuhodný život známého ilustrátora dobrodružných románů

vrastil jaromir malir ilustrator

Vysokého a jaksi vznosného, i když i křehkého muže svorně označovali za charismatického, byť ostýchavého. Ilustrátor Jaromír Vraštil (16. 5. 1922 – 16. 9. 1979) byl introvert a solitér s duší až příliš ulpívajících na ženách. Syn akurátní, energické a racionální matky, která svým dětem „tlumočila“ všechny tatínkovy výtky, rostl hýčkán v blahosklonné péči tří nevlastních starších sester, říkajících mu Habulínku. Šel pak životem i skrz bujaře hektická, ale bohužel sebedestruktivní období plná psychické zátěže, a rozhodným mužem právě nebyl. Neměl ostré lokty a od času studia propadal alkoholu. Dobrovolně se i léčil - a stejně trpíval depresemi. Bral stimulační léky.

Po tatínkově vzoru nebyl ani moc praktický - a míval dluhy. I na své jediné samostatné výstavě (1975) si prý stoupl vyloženě stranou, „jako by mu ten den ani vůbec nepatřil“, a nejenže byl zranitelný, ale vlastní obrázky ani nesignoval.

Narodil se v Horažďovicích idealistickému učiteli (a pak i řediteli), který napsal několik knih a jednu pohádkovou i vydal, a jenž slušně kreslil. Taky Vraštilův strýc byl malířem a dostal se dokonce do slovníku. První manželka Vraštilova otce bohužel zemřela na španělskou chřipku, ale vdovec se znovu oženil (1920) a dva roky nato se narodil Jaromír (16. 5. 1922).

vrastil kresba gympl
Kresba za studií gymnázia.

Od dětství byl zvyklý bydlet přímo ve školách, jak to tenkrát chodívalo, a figury počal kreslit pod vlivem ilustrací k Vinnetouovi - nalezených na stěnách krabice od pastelek.
Krajinky ho zajímaly už méně. Žili v Chotěšově u Stoda a on dojížděl (od roku 1933) na plzeňskou reálku a od 1934 pak hned na další, která se měla stát dnešním gymnáziem na Mikulášském náměstí. Prazvláštní fatální náhodou tu čtyři roky předtím maturoval i Bohumil Konečný.
Na přelomu let 1938 a 1939 bydlili dokonce krátce přímo v Plzni, ve čtvrti Doubravka, ale pak už v nedalekém v Chrástu. Uměleckoprůmyslovou školu v Praze studoval počínaje rokem 1940, ale roku 43 byl na dva roky totálně nasazen. Naštěstí v Praze. Odsud se posléze vracíval domů a 25. 4. 1945 skoro umřel právě cestou do Plzně při razantním náletu na Škodovku.

vrastil dopis
Jeden z pověstných Vraštilových dopisů.

Teprve roku 1948 Vraštil ukončil pak studia u prof. Františka Muziky, i když svou závěrečnou práci nikdy neodevzdal, a šel rovnou na volnou nohu. Dodejme už jen, že býval v mládí i fanatickým fanouškem rohování - a též tramp na řece Střele - i na Slovensku. Od počátku let sedmdesátých pak solitérně jezdíval do srubu na Zlatém potoce u Davle, jehož okolí říkal Klondyke. Do zahraničí se však skoro nedostal a pouze roku 1967 strávil pár záhadných měsíců v hamburském nočním klubu Salambo, doplněném i erotickým divadlem. Dokonce pro ten klub i pilně kreslil.

Manželství
Druhá z tří Vraštilových manželek se roku 1969 odstěhovala do západního Německa a třetí ženou se stala téhož roku zdravotní sestra Eva, dcera jeho spolužáka z vysoké školy. Jen těsně před smrtí se však Vraštil znovu rozváděl a roku 1978 v Německu navštívil předchozí ženu a svou první dceru Helenu, tehdy patnáctiletou.

Vraštil byl fatalista fascinovaný až posedle zbraněmi a neodolatelně jimi vzrušovaný.
Vyplývá to třeba i z jeho dopisů. Měl rád dýky, kupříkladu, a na ilustracích věnoval právě zbraním filigránskou pečlivost. Vždycky. Při pročítání těch nemnoha časopiseckých a novinových textů, které se zabývají jeho ilustrační tvorbou, si nelze nevšimnout, jak často se rozhovor přesouvá od výtvarné činnosti ke zbraním, všímá si Prokop ve speciálně tomu věnované kapitole. Již interiér jeho ateliéru onu vášeň prozrazuje nejvýmluvněji - po stěnách rozvěšené historické pistole, skvostně vypracovaná mušketa, staré zdobené nože, jinde uložené perkusní revolvery, kozácká šavle, na stole tesáky a dýky s vykládanými rukojeťmi. O zbraních svedl Vraštil i zaujatě vyprávět a symptomatické psaní zaslal rodičům v čase ilustrování Stopaře:
Tatínku, ty budeš asi překvapen, stojí v něm, ale pistole, cos ji kdysi dávno a ještě v Plešnicích koupil, byla nabitá a vystřelila. Naštěstí tenkrát proděravěl v ateliéru jen kreslicí prkno a částečně i stůl, v jehož desce se ale kulka odrazila a skončila ve stohu papíru.

vrastil pracovna
Pracovna Jaromíra Vraštila.

Poslední malířovy dny a záhadná smrt.
6. 9. 1979 Vraštil náhle a těsně před půlnocí zemřel s jednou ze střel v srdci, a ta rána (a ještě jedna předchozí) vyšla z exponátu jeho vlastní sbírky. O úmrtí informovala jen Večerní Praha, a to ještě cynicky, a vedle běžných detektivů se počal bytem motat nezvykle vysoký počet lidí (asi jako po nedlouho tomu předcházející smrti Ludvíka Součka), a to i s vysokými hodnostmi. Prováděli výslechy - a intenzivně se zajímali o paní Ch. P. z Izraele, jejíž jméno Prokop neuvádí.

Malíř dámu poznal už těsně po válce co bulharskou studentku lékařství. Byla židovského původu a emigrovala do Izraele, nicméně si nepřestali psát. V ateliéru byla po Vraštilově smrti zabavena i spousta zbraní, z nichž některé měl půjčené od přítele. Bez zajímavosti není ani to, že jeho byt absolvoval už předtím pár prohlídek, před kterými se však zbraně vždycky podařilo jaksi zázračně(?) ukrýt.

Vraštilova záhadná smrt je sice dnes uzavřena jako sebevražda, nicméně i bez pitvy či toxikologické zkoušky.
Je divná. Výpovědi svědků byly zpochybněny - a na fotografiích ve spise najdete i věcné nesrovnalosti. Žádalo se tedy o nové prošetření, už v červenci 1980 však prokurátor případ uzavřel. Prokop možná také, nicméně v té souvislosti poukazuje na Vraštilovo přátelství s vynikajícím kostýmním a scénickým (mj. Národní divadlo) výtvarníkem Michailem Rombergem. Tento antikomunista žil až do roku 1956 překvapivě přímo v malířově bytě (v jeho oddělené části) v Ostrovní ulici a byt byl ostatně až do roku 1940 klubem ruských emigrantů. Romberga zadrželi hned po osvobození Rusové a on se co udavač účastnil zatýkání dalších Rusů a stal se sovětským špionem u nás a počínaje rokem 1954 jako „Serjoža“ i agentem StB.

vrastil steuben tekumseh
Ilustrace Vraštila z knihy Steubena,Tekumseh. O životě nejslavnějšího kanadské indiánského náčelníka.

V knižním rozhovoru Královská zábava (2010), který jsem kdysi realizoval pro nakladatelství Akropolis, vnímá však Ondřej Neff onu záležitost o něco osobněji:

Fencl: Koho ještě jste znal v tom okruhu?
Neff: Kreslíře Jaromíra Vraštila. Vypracoval si zajímavou techniku. Pokrýval černý papír křídou a napodoboval tak staré xylografie. Ilustroval tak pár verneovek, když se původní obrázky zdály nevyhovující, a nakreslil mi mapy na předsádky Podivuhodného světa, což byla velká práce i pro mne.
Jak to?
V jednu chvíli jsem v tom měl úplný galimatyáš, ale nakonec se mi to přece povedlo.
V rozšířeném vydání (2005) ale ty Vraštilovy mapy nejsou!
Originály se ztratily. Mimochodem, Vraštil byl těžký alkoholik. Měl také o čtvrt století mladší ženu, zdravotní sestru, a já tam k nim jednou přišel, asi na počátku osmdesátých let. On seděl nad prací a bylo očividné, že ta pětadvacetiletá má tak trochu jiné představy o životě, a tak jsem odešel s divným pocitem. A on se nazítří zastřelil.
Ale proč?
Zabil se asi z nešťastné lásky, myslím. Vždyť já ho tenkrát i potkal u obchodního domu Máj - a on byl úplně nepříčetný z toho, že mu žena zahýbá.
Ale s kým?
Tak to já samozřejmě nevím.

vrastil bezhlavy jezdec
Jaromír Vraštil. Ilustrace z knihy Bezhlavý jezdec.

Neměli bychom však asi končit až tak tragicky a radši tedy udělejme tečku uznalými slovy Vladimíra Prokopa:

Jestliže byly někdy Zdeňku Burianovi vytýkány hluchá řemeslnost a neschopnost napomáhat abstraktní stránce vnímání, píše, ve Vraštilově případě se takovéto polemiky nevedly. To ovšem nemění vůbec nic na tom, že také zde lze jen spekulovat, jak by ten malíř využil talentu v jiných časech anebo prostorách. Inu, a kdo se zajímá o mnohé další aspekty Vraštilova díla, ten ať vypne počítač a otevře si Prokopovu monografii.

vrastil cooper stopar 2
Jaromír Vraštil. Ilustrace z knihy Coopera, Stopař.

Komentáře  

# jara 2017-05-16
Bohuzel, stress, alkoholizmus, nespravna vyziva, nedostatek spanku, mnohdy bezny u umelcu a dalsi neduhy pry snizuji I impotenci a tim I mozna muzy!
Kolik telentovanych umelcu ve vsech dobach propadlo? Skoda, preskoda vsech tech dobrych.
Citovat