zavrel150.jpg

Štěpán Zavřel (*25. 12. 1932, Praha - †25. 2. 1999)

Emigroval již v padesátých letech po krátkém působení v trikovém filmu u Jiřího Trnky.
Studoval v Římě na Accademia di belle Arti malbu a scénografii na Kunstakademie v Mnichově. S Otakarem Božejovským založili nakladatelství Bohem Press, v Itálii založil výtvarnou školu. Je uznávám především v zahraničí.


Bibliografie: (jen první vydání)

Sie folgen dem Stern, 1967
Grimm Jacob a Wilhelm: Sterntaler, 1969
Erde, unser schöner Stern, 1971
Salz ist mehr als Gold, 1973
Venedig morgen, 1974
The Last Tree, 1978
Bolinger Max: De bernebrege, 1981
Mein erstes Weihnachtsbuch, 1982
Peter und Hansi, 1987
Der Garten des Tobias, 1988
Hasler Eveline: Die Blumenstadt, 1988
In Betlehem geboren, 1989
Lietajuci deduško, 1991
Bolinger Max: Jacob der Gaukler, 1991
Bolinger Max: Le pont des enfants , 1991
Die verlorene Sonne, 1992
Bolinger Max: Jona, 1994
Schindler Regin: Mit Gott unterwegs, 1995
Bolinger Max: Riesebgebirge, 1996
Sen v Benátkách (původní vyd. v roce 1974, podle italské reedice z roku 2001), 2016

zavrel450_1.jpg

zavrel450_3.jpg

zavrel450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.... Někdy člověk přečte celou knihu a nenajde jedinou větu, kterou by si zapamatoval a mohl citovat. A co s takovou knihou, řekněte?...Naštěstí u mne lidé nezůstavují mnoho stop. Snadno na mne udělají dojem, jako loď brázdu na vodě. Ale voda se zase zavře.
Aldous Huxley, Kontrapunkt