vachova-sarka

Šárka Váchová
(*1947)

Výtvarnice a režisérka

absolvovala obor loutkářská scénografie na DAMU, kde posléze vyučovala. Přes čtyřicet let spolupracuje s loutkovými divadly, filmaři a televizí. Její animovaný snímek Paní Bída (1983) získal 1. cenu na festivalech v Chicagu a ve Zlíně. Výtvarně se mj. podílela na seriálu My všichni školou povinní a na kostýmech k filmům Indiáni z Větrova, Rozpuštěný a vypuštěný nebo Jak chutná láska. Loutková rodina řezbáře Tomše z jejího dvacetidílného večerníčku Chaloupka na vršku (2006–2013, knižně ve dvou svazcích, 2009 a 2013) je několikátým rokem k vidění i na výstavě, jež putuje republikou.

Knihy:
Chaloupka na vršku (2009 a 2013) s P. Cmíralem
Vánoční koledy (2010)
Pavel Cmíral: Pohádky z vánočního stromku (2004).
Tajemství srdce (2016)

vachova sarka loutky


Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.