Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Zdeněk Thoma, fotograf a spisovatel obdržel Řád Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky

thoma japonsko rad vychazejicho slunce

Koncem dubna bylo Zdeňku Tjhomovi  z Japonska sděleno, že japonský císař mi udělil vysoké státní vyznamenání: Řád Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky za propagaci japonské kultury a za významný přínos k rozvoji přátelských vztahů mezi Japonskem a Českou republikou.
Blahopřejeme z celého srdce, zvláště když tento Řád získalo od roku 1875 pouze 12 Čechů.

Řád Vycházejícího slunce předal Zdeňku Thomovi 15. června 2017 při slavnosti japonský velvyslanec v České republice pan Kaoru Shimazaki.

Projev Zdeňka Thomy při udělení Řádu Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky dne 15. června 2017:

Jak asi víte, můj profesionální život je spjat s cestováním do orientálních zemí, především pak do Japonska a do oblasti Himálaje. Na japonskou půdu jsem poprvé vkročil v roce 1970, po dobrodružné cestě autostopem napříč Asií. Dlouhá, téměř roční cesta s minimem finančních prostředků, ovlivnila nejen můj pohled na svět, ale i na vlastní život. Zvláště Japonsko se mi vrylo hluboko pod kůži, byl jsem jím omámen, zmaten, očarován. Prožil jsem svým způsobem osvícení, a kdybych tenkrát věděl víc o buddhistické filozofii, tak bych tomu přičítal velký spirituální význam, jakýsi osudový okamžik prozření.
 
Předsevzal jsem si, že se do Asie, především pak do Japonska, plného milých přátelských lidí i krásných usměvavých dívek budu znovu a znovu vracet. Japonsko se mi stalo životní láskou a osudem a starobylé císařské město Kjóto, a zvláště pak jeho tradiční klášterní a palácové zahrady, jedním z životních fotografických témat. Japonskem, jeho kulturou, obyvateli, památkami i čarokrásnou ostrovní krajinou jsem byl natolik osloven, že jsem cítil potřebu s tím vším seznámit co největší počet lidí.
Japonsko jsem navštívil jedenáctkrát a strávil v něm téměř tři roky života. V roce 1980 v mém snažení došlo k určitému významnému mezníku: vyšel mi cestopis Toulky po Japonsku, jenž dosáhl ve třech vydáních celkového nákladu 85 000 výtisků. Téměř ve stejné době se na knižním trhu objevila i úspěšná obrazová publikace Umění japonských zahrad, kterou nakladatelství Artia vydalo na export ve třech jazykových mutacích.

V následujících sedmatřiceti letech jsem intenzivně cestoval, vystavoval a vydal celou řadu cestopisů a obrazových publikací, často ve spolupráci s manželkou Soňou, synem Michalem a dcerou Kamilou. Japonskem se do hloubky zabývá například publikace Příběh čaje, Japonská mozaika, Podivuhodný svět bonsají, Cesty tažných mraků, Tam, kde kameny mají duši. Možná, že jste viděli některý z mých „japonských“ výstavních souborů, který byl prezentován v posledních 47 letech ve více než 100 galeriích a muzeích v Česku a okolních zemích. K nejnovějším se řadí soubor Kouzelné Kjóto vystavený vloni na Staroměstské radnici v Praze.

Vždycky tvrdím, že na Japonsku jsou nejzajímavější sami Japonci. Při svých fotografických toulkách Japonskem jsem měl příležitost se setkat s množstvím lidí rozličných povolání a společenských vrstev. Mnozí z nich mi otevřeli nejen své domovy, ale i svá srdce. Stali se mými přáteli na celý život a rád bych jim při této příležitosti poděkoval.
Rád bych také poděkoval všem svým příznivcům a přátelům, těm, kteří navštěvovali moje výstavy, četli moje články i knihy, a vyjadřovali mi podporu.
Zvláštní dík patří mé manželce, která všechny ty mé dlouhodobé nepřítomnosti snášela s obdivuhodnou trpělivostí, a díky své literární erudovanosti mi laskavě pomáhala s úpravou textů. Řekl bych, že „ty zlaté a stříbrné paprsky dopadají i na ni.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Thoma Zdeněk, Japonsko

You have no rights to post comments