A+ A A-

Zdeněk Thoma, fotograf a spisovatel obdržel Řád Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky

thoma umeni japonskych zahrad

Koncem dubna bylo Zdeňku Tjhomovi  z Japonska sděleno, že japonský císař mi udělil vysoké státní vyznamenání: Řád Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky za propagaci japonské kultury a za významný přínos k rozvoji přátelských vztahů mezi Japonskem a Českou republikou.
Blahopřejeme z celého srdce, zvláště když tento Řád získalo od roku 1875 pouze 12 Čechů.

thoma japonsko rad vychazejicho slunce
Řád Vycházejícího slunce předal Zdeňku Thomovi 15. června 2017 při slavnosti japonský velvyslanec v České republice pan Kaoru Shimazaki.

Projev Zdeňka Thomy při udělení Řádu Vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky dne 15. června 2017:

Jak asi víte, můj profesionální život je spjat s cestováním do orientálních zemí, především pak do Japonska a do oblasti Himálaje. Na japonskou půdu jsem poprvé vkročil v roce 1970, po dobrodružné cestě autostopem napříč Asií. Dlouhá, téměř roční cesta s minimem finančních prostředků, ovlivnila nejen můj pohled na svět, ale i na vlastní život. Zvláště Japonsko se mi vrylo hluboko pod kůži, byl jsem jím omámen, zmaten, očarován. Prožil jsem svým způsobem osvícení, a kdybych tenkrát věděl víc o buddhistické filozofii, tak bych tomu přičítal velký spirituální význam, jakýsi osudový okamžik prozření.
 
Předsevzal jsem si, že se do Asie, především pak do Japonska, plného milých přátelských lidí i krásných usměvavých dívek budu znovu a znovu vracet. Japonsko se mi stalo životní láskou a osudem a starobylé císařské město Kjóto, a zvláště pak jeho tradiční klášterní a palácové zahrady, jedním z životních fotografických témat. Japonskem, jeho kulturou, obyvateli, památkami i čarokrásnou ostrovní krajinou jsem byl natolik osloven, že jsem cítil potřebu s tím vším seznámit co největší počet lidí.
Japonsko jsem navštívil jedenáctkrát a strávil v něm téměř tři roky života. V roce 1980 v mém snažení došlo k určitému významnému mezníku: vyšel mi cestopis Toulky po Japonsku, jenž dosáhl ve třech vydáních celkového nákladu 85 000 výtisků. Téměř ve stejné době se na knižním trhu objevila i úspěšná obrazová publikace Umění japonských zahrad, kterou nakladatelství Artia vydalo na export ve třech jazykových mutacích.

V následujících sedmatřiceti letech jsem intenzivně cestoval, vystavoval a vydal celou řadu cestopisů a obrazových publikací, často ve spolupráci s manželkou Soňou, synem Michalem a dcerou Kamilou. Japonskem se do hloubky zabývá například publikace Příběh čaje, Japonská mozaika, Podivuhodný svět bonsají, Cesty tažných mraků, Tam, kde kameny mají duši. Možná, že jste viděli některý z mých „japonských“ výstavních souborů, který byl prezentován v posledních 47 letech ve více než 100 galeriích a muzeích v Česku a okolních zemích. K nejnovějším se řadí soubor Kouzelné Kjóto vystavený vloni na Staroměstské radnici v Praze.

Vždycky tvrdím, že na Japonsku jsou nejzajímavější sami Japonci. Při svých fotografických toulkách Japonskem jsem měl příležitost se setkat s množstvím lidí rozličných povolání a společenských vrstev. Mnozí z nich mi otevřeli nejen své domovy, ale i svá srdce. Stali se mými přáteli na celý život a rád bych jim při této příležitosti poděkoval.
Rád bych také poděkoval všem svým příznivcům a přátelům, těm, kteří navštěvovali moje výstavy, četli moje články i knihy, a vyjadřovali mi podporu.
Zvláštní dík patří mé manželce, která všechny ty mé dlouhodobé nepřítomnosti snášela s obdivuhodnou trpělivostí, a díky své literární erudovanosti mi laskavě pomáhala s úpravou textů. Řekl bych, že „ty zlaté a stříbrné paprsky dopadají i na ni.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Thoma Zdeněk, Japonsko

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit