Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Magnesia Litera 2012 Teď už vím, proč to nikoho nezajímá

magnesia litera symbol

Vydal jsem se třiadvacátého na vyhlášení nominace Magnesia litera, vystoupal jsem po schodech do prvního patra, a jelikož jsem přišel o pár minut později, než byl začátek, tiše jsem se zařadil ke zdi mezi naslouchající. Nejdřív jsem měl pocit, zda někdo neumřel, ale ne, tiše hovořící pán představoval nominaci na českou prózu.

První slova, která ke mně přicházejí, zní: „Wehrmacht… tehdejší Československo… nemá příliš iluzí.“  
Přišla na mě tíseň, ptám se sám sebe: „Pro koho to je? Komu je to určený, kdo si to má přečíst. Proč zase fašismus nebo komunismus?“ stojím tam a nevnímám potichu kladená slova porotce, jenž má ruce zkřížené na prsou, působí na mě arogantním dojmem, kdokoli z přihlížejících novinářů zašustí trochu papírem, není slyšet. Porotce si je toho vědom, dívám se mu do chladných očí, vidím tam, že ho to baví, baví ho to být ve středu zájmu. Rozhlížím se po ostatních, kteří se dostavili, až na jednu dámu si nikdo nedělá poznámky, jen čučí do předem připravené vytisknuté nominace Magnesie litery. Koukám přes rameno sousedovi a vidím a čtu to samé, co říká porotce. Nadávám si: „Proč jsi sem jezdil? Vždyť si to věděl, že to tak je.“

Gulag? Nakladatelský čin? To snad ne?
Mezitím si slovo vzal jiný vyhlašující nominace, pouští se do kategorie nakladatelský čin.
Na řadu přichází Souostroví Gulag. „Do háje!“ říkám si pro sebe a nahlas se zasměju.“ Úplně hltám slova, která mu jdou z úst. „Souostroví Gulag už vychází potřetí…“ dál nevnímám, nejde to, nemám sil, je mi horko a zima zároveň. Na potřetí se Gulag dočkal.
„Především však s textem přichází ve chvíli, kdy zejména příslušníci mladší generace začínají ztrácet i elementární povědomí o fenoménu gulagu.“ pravila ústa mladého člověka. Mně se podlomily kolena. Zamýšlím se sám nad sebou, stojím tam v místnosti jako socha, dívám se… nevím kam. V hlavě si opakuji větu, poslání cen Litery: „Nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy. A to bez omezení a bez ohledu na žánry.“ Stále dokola, až mi to přijde lživé, nepravdivé, spojuji si tu větu s lidmi, kteří tu sedí a mluví. Nejde… nejde mi to dohromady, nevěřím…

Neznalost nebo hloupost brunetky?
Poslední kapka, vlastně ne poslední, ale předposlední kapka, která zapříčinila můj rychlý útěk z budovy, byla slova krásné mladé brunetky, která byla součástí té komedie. S očima plnými rozkoše sdělila, že paní spisovatelka Iva Procházková dostala poprvé nominaci za Literu pro děti a mládež.
Co dodat, malá chybka se vloudila do krásným plných rtů té okouzlující ženy, snad jen vedle sedící kolega ji neměl opravovat, že paní spisovatelka Procházková cena za Literu pro děti a mládež již dvakrát vyhrála. Pokud paní spisovatelka Iva Procházková brunetě nepromine, navrhuji brunetu ukamenovat nebo upálit, ale netrvám na tom, je fakt krásná, dal bych ji ještě šanci. Vím, že mezi starými zaslepenci dělá mladý člověk fatální chyby, to je známé. Změňme systém a z ošklivého káčátka se stane nádherná moudrá labuť.   

Jen pár slov dodatkem. Seděli a mluvili tam čtyři lidé, dva mladí a perspektivní a dva pánové v důchodovém věku. Pokud tam jsou ti mladí jen na parádu, aby jako těm starším dělali kulisy a na oko to vypadalo, že knihy jsou i pro mladé, tak to moc nefunguje. Ti dva pánové, přejmenoval jsem je pracovně na statistika a úředníka, rozhodují a udávají směr naší literatuře, pak ano, pak je literatura jen pro vysoce inteligentní, dějin znalé odborníky. Gratuluji, ale nesouhlasím.

„Vyhlášení cen v České televizi se má nést v duchu propagace literatury pro všechny věkové skupiny.“
pravil umělec z divadelní branže, který to má na starosti, je vidět, že je odněkud jinud. Z Marsu? Ne z české úspěšné divadelní branže. Asi jsem to slyšel jako jediný, kdo tam byl, protože nikdo z přítomných novinářů o tom nikde nenapsal… když tak o tom uvažuji, všude na internetu, ve všech rubrikách, kde se zabývají kulturou je pouze ta stejná zpráva, pouze jen vytištěné nominace a to, co úředník a statistik napsal k nominovaným cenám. Ceny byly nominovány, tečka.

A je to strašná škoda, proč nikdo z novinářů nespekuluje před nominací, kdo by mohl být případným  nominovaným, proč se nepíše o knihách, co byly nominovaný, respektive o knihách?
Nezajímá to novináře, tak to nezajímá… nikoho? Tenkou knihu básní snad zvládne i novinář za pár hodin přečíst, vždyť přeci se tento rok urodilo tolik nádherné poezie, proč to lidem nikdo neřekne.  

Jo a zapomněl jsem napsat, co bylo příčinou té poslední kapky, která mě donutila odejít jako prvního a to co nejrychleji a nejdál.
Úředník pravil: „Tak jsme zase pomohli několika autorům.“ Jak to dořekl, sám se rozchechtal. Podíval jsem se po všech přítomných a ti jen klopili zrak, nevím, zda nudou, protože je tam někdo poslal, či studem nebo nezájmem, který jim vypnul sluch i zrak.

Prosím nakladatele, celou porotu Magnesia Litera, novináře, co zažili komunismus a byli jím perzekuováni:
„Dejte šanci spisovatelům v kapitalismu, apeluji na vás, přehodnoťte svůj pohled na svět, na mladý lidi, a na současnost a budoucnost. Nedá se nic dělat… byli jste buřiči a průkopníci a tahouni společnosti v době, která je už nenávratně pryč, plešatíte, víc se hrbíte, bez brýlí nedáte ani ránu, zapomínáte a žijete v pozici těch, proti kterým jste dříve bojovali. Nebuďte jako oni! Nenuďte čtenáře pořád do něčeho, co nechtějí. Dejte šanci české próze s aktuálním pohledem, zviditelněte ji nejen pro mladé lidi. Dejte šanci novým příběhům. Přestaňte nudit a zabíjet dnešní prózu.“

Celým tímto článkem jsem chtěl říct, že nepovažuji hlavní český literární proud za dnešní, lákavý, aktuální a živý, hlavní proud nemají být historická díla statistiků z doby fašismu a komunismu, a ani poezie, i když tento rok poezie je velmi zajímavá. Doporučuji všem zajít do knihkupectví.

Autor tohoto článku je velmi zaujatý, napsal jednu knihu.
Aleš Prager    
www.alesprager.cz

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Magnesia Litera

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit