hevier Daniel Hevier (*6. 12. 1955, Bratislava)

Všestranný umělec

Vydal kolem sta knih, poezie, prózy, esejí, básní pro děti, pohádek. Překládá, vytváří autorské antologie pro dospělé i děti. Píše texty písní, divadelní i rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové televizní scénáře, scénáře pro multimediální projekty. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, překládá z angličtiny. Příležitostně učí na různých školách, vede kurzy tvořivého psaní. Mít mysl dokořán znamená také mnoho se ptát. Ptát se, objevovat,zjišťovat o světě všechno, co jsme dosud neobjevili. Daniel Hevier má údajně sbírku dvacet tisíc otázek bez odpovědi a tvrdí, že pokládat otázky je umění.
Z knih pro děti a mládež miluje např. Jiménez Juan Ramón: Stříbrák a já (andaluskou elegii, která bohužel nevyšla od šedesátých let)

Přeloženo do češtiny:

Kapsy plné rýmů (J. Žáček), 1982
Začarovaná třešňová alej (J. Černý), 1984
Nevyplazuj jazyk na lva (J. Žáček), 1986
Padá padák z nebe (M. Černík), 1991
Nám se ještě nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nám se zase nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nositel čarodějného jednorožce (J. Leichtová), 1997
Říše AGORD (J. Brukner), 2001

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich