goscini_150.jpg

René Goscinny (*14.8. 1926, Paříž – †5. 11. 1977, Paříž)

spisovatel

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku.

Do Francie se vrací na počátku padesátých let a okamžitě tu začíná vytvářet skupinu legendárních hrdinů: s Jeanem-Jacquesem Sempém si vymýšlí příběhy Malého Mikuláše, obdaří ho klukovskou řečí, která je základem úspěchu slavného školáka a proslaví ho.
Dalším Goscinnyho hrdinou je Astérix, kterého stvořil spolu s Albertem Uderzem. Jejich malý Gal dosáhl fenomenálního triumfu. Astérixovy příběhy byly přeloženy do 107 jazyků a dialektů a patří k nejčtenějším knihám na světě.
V téže době dává plodný autor život Šťastnému Lukovi s výtvarníkem Morrisem, Iznogoudovi s Tabarym … a dalším.

Goscinnyho působení v časopise Pilote znamená revoluci v oblasti komiksu, povyšuje ho na „deváté umění“.
Jako filmař zakládá Goscinny s Albertem Uderzem Studios Idéfix a vytváří několik vrcholných děl kresleného filmu: Asterix a Kleopatra, í Asterixova dobrodružství, Balada o bratrech Daltonových. Za souhrnné filmové dílo mu byl posmrtně udělen César.

5.listopadu 1977 René Goscinny umírá ve věku jednapadesáti let. Hergé prohlásil: „Tintin se sklání před Asterixem.“ Goscinnyho hrdinové svého autora přežili a mnohé z jejich výroků přešly do francouzského každodenního jazyka.

Goscinny, geniální scénárista, vložil do historek malého Mikuláše, darebného kluka, který s dojemnou naivitou provádí  neuvěřitelné kousky, veškerou sílu svého literárního talentu. Jednou se přiznal: „Cítím k té postavičce jakousi velmi zvláštní, silnou něhu.“

Oficiální web autora



Inspirující myšlenky...

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne