charms150.jpg

Daniil Ivanovič Charms (*1905, Petrohrad - †1942)

Vlastním jménem Juvačov. Narodil se v Petrohradě. Jeho otec, Ivan Pavlovič Juvačov, bývalý narodovolec, v době synova narození už spisovatel náboženských spisů, prožil v carských věznicích, na nucených pracech na Sachalinu a pod dozorem policie více než dvacet let. Uvězněn byl v roce 1883 za pokus o atentát na cara. Charmsova matka Naděžda Koljubakinová byla ředitelkou útulku pro ženy propuštěné z vězení. V tomto útulku vedle věznice č. 2 se Daniil narodil. Rodiče zapsali múzicky i výtvarně nadaného, ale těžko zvladatelného syna do elitní střední školy 'Petrschule', proslavené přísným režimem. Tam vznikl jeho pseudonym, odvozený z anglických slov harm (ublížit) a charm (kouzlo), a kde také studoval anglickou literaturu, jejímž žánrem nonsensu byl velmi ovlivněn.

V roce 1925 zakládá spolu se svými kolegy básníky a filosofy Alexandrem Vveděnským, Nikolajem Olejnikovem, Leonidem Lipavským a Jakovem Druskinem umělecké sdružení Činaři.
V 2. polovině 20. let se seznamuje s předními avantgardními umělci Leningradu, mj. Kazimirem Malevičem, který se stává jedním z jeho životních vzorů. V roce 1927 stojí u zrodu dalšího sdružení, spolku reálného umění OBERIU. Rok na to se začíná živit psaním do dětského časopisu Ježek.

Po kritice jednoho představení OBERIU je mu zakázáno publikovat mimo dětské časopisy. Roku 1931 je spolu s Alexandrem Vveděnským zatčen a obviněn z toho, že odvádí pozornost sovětských občanů od budování socialismu. Za to dostal šest měsíců ve vězení. Pět týdnů po propuštění se Charms zase veze. Tentokrát do Kurska, ale už na rok a půl.

V dalších letech publikuje pro děti v časopisech Ježek a Čížek. Zejména však jeho texty putovaly do šuplíku. Většinu času nemá, co jíst. Navíc přichází světová válka, která ještě zhorší už tak nedobré poměry.
Charms je 23.8. 1941 zatčen, od tohoto dne už neuvidí svoji manželku. Počátkem prosince je zbaven trestní odpovědnosti s poukazem na jeho duševní zdraví, ale 2.2. 1942 Daniil Ivanovič Charms-Juvačov oficiálně umírá. Zdá se, že zemřel buď ve vězeňské nemocnici nebo následkem nelidských podmínek při převozu vlakem.

Za čtrnáct let byl posmrtně rehabilitován, poněvadž (jak praví úřední lejstro): "...se dodatečně zjistilo, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu."

Bibliografie – česká vydání


Všecko lítá, i co peří nemá, 1983 (dětská)
Veselí čížkové, 1987 (dětská)
Sen, 1992
Jelizaveta Bam, 1992
Dobytku smíchu netřeba, 1994
Čtyřnohá vrána, 1994
Z deníků, Anekdoty, 1996
Deníky a protokoly, 1996
Bába, 1996
Let do nebe, 1997
Dopisy, 1997
Čtyřnohá vrána, 1998

Tvorba pro děti

Veselí čížkové : Pro děti od 3 let ; Z ruš. přel. Václav Daněk ; Il. a graf. upravil Luboš Grunt.
Vydání 1. -- Praha : Albatros, 1987. -- [11] s. : barev. obr. ; 16x23 cm
Všecko lítá, i co peří nemá : Pro děti od 6 let ; Z ruš. přel. Václav Daněk ; Il. Leoš Konáš.
Vydání 1. -- Praha : Albatros, 1983. -- 74 s. : barev. obr. ; 25 cm

zdroj: https://charms.kx.cz

Inspirující myšlenky...

Dokážeme jíst maso jedině proto, že nemyslíme na to, jak je to kruté a hříšné. Existuje mnoho zločinů, které jsou dílem člověka a jejichž zlo plyne z opuštění zvyků, obyčejů a tradic. Ale krutost mezi ně nepatří. Je to smrtelný hřích a nepřipouští žádné argumenty ani racionalizace. Jen jestliže nedovolíme svým srdcím, aby ztvrdla, vyvarují se krutosti a vždy budou jasně slyšitelná. Ale my dovolujeme, aby se v nás bezstarostně zahnízdila krutost – a ten, kdo se liší, se nám zdá divný... Jestliže umlčujeme své city i přesto, že pociťujeme lítost, jen proto, abychom dělali to, co druzí, a parazitovali na životě, urážíme všechno, co je v nás dobré. Rozhodl jsem se jít vegetariánskou cestou.
Rabíndranáth Thákur