vancura150.jpg
Vladislav Vančura (*23. 6. 1891, Háj u Opavy - †1. 6. 1942, Praha)

spisovatel, publicista, dramatik, scénárista, filmový režisér

Narodil se mezi Ostravou a Opavou, v Háji u Opavy. Dětství prožil ve středních Čechách, kde studoval na gymnáziu v Benešově u Prahy.. Navštěvoval umělecko-průmyslovou školu a pokoušel se dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1915 nakonec odmaturoval na gymnáziu v Praze. Započal studovat právnickou fakultu, pak přestoupil na medicínu. Lékařkou fakultu dokončil roku 1921. V témže roce nastoupil praxi lékaře na Zbraslavi a oženil se. Po několika letech ale skončil, a naplno se věnuje literární tvorbě. Podnikl několik zahraničních cest – Francie, Sovětský svaz.
Vladislav Vančura zakládal avantgardního sdružení Devětsil  v roce 1920 a stal se jeho prvním předsedou. Od roku 1921 byl členem KSČ a podílel se na akcích levicové inteligence. V roce 1929 byl ze strany vyloučen. Ve 30. letech působil v nakladatelství Družstevní práce. Za okupace se zapojil do odboje. Po atentátu na Hendricha byl Vladislav Vančura 12. 5. 1942 zatčen gestapem a 1. 6. 1942 v Praze popraven.


Bibliografie:

Knihy pro děti
Kubula a Kuba Kubikula (1931)

Další knihy
Amazonský proud – 1923
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Pekař Jan Marhoul – 1924
Pole orná a válečná – 1925
Rozmarné léto – 1926
Poslední soud – 1929
Hrdelní pře anebo přísloví – 1930
Markéta Lazarová – 1931
Útěk do Budína – 1932
Konec starých časů – 1934
Tři řeky – román z roku 1936
Rodina Horváthova (1938)
Obrazy z dějin národa českého – (1939–1940)
Občan Don Quijote – Sborník
Kněz Gudari – dělnická ročenka
Kosmas
Učitel a žák

Drama
Jezero Ukereve – 1935
Josefína – 1941
Režie
Marijka nevěrnice – scénář Ivan Olbracht
Na sluneční straně
Naši furianti
Před maturitou
Nikola Šuhaj lupežník

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik