trefulka150.jpg

Jan Trefulka (*15. 5. 1929, Královo Pole – †22. 11. 2012, Brno)

Spisovatel, publicista

Z vysokých škol dvakrát z politických důvodů vyloučen, patřil mezi tzv. zakázané autory

Ocenění:
V roce 1983 Cena Egona Hostovského (román Veliká stavba)
V roce 1999 Cena města Brna
V roce 2002 cena Zlatá stuha za prózu pro mládež V bludišti šlehačkových slonů

Bibliografie:
Almanach mladé literatury, 1957
Stránky z deníku, 1960
Pršelo jim štěstí, 1962
Třiatřicet stříbrných křepelek, 1963
Výmysly, 1965
Nálezy pana Minusa, 1966
Tajemství tajemníka Růdamora, 1969
Veliká stavba, 1973 (v zahraničí)
O bláznech jen dobré, 1973 (v zahraničí)
Zločin pozdvižení, 1978 (v zahraničí)
Vraždy bez rukavic, 1982 (v zahraničí) 
Svedený a opuštěný, 1983 (v zahraničí)
Vraždy bez rukavic, 1992
Mohelenská step, 1998
Bláznova čítanka, 1998
Květy moravského krasu, 2000
V bludišti šlehačkových slonů, 2001 /Zlatá stuha/
Skřipce na ptáčky, 2004

Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román