Toman vlastimil biografie

Vlastislav Toman
(*17. 7. 1929, Plzeň)

Měl se jmenovat Vlastimil, do matriky omylem zapsáno Vlastislav. Používal pseudonymů Patrik Coachman, Patrik Kočák, Vlastmil Kočák.
Roku 1944 byl krátce totálně nasazen na letišti. Po maturitě na vyšší průmyslové škole elektrotechnické (1944-1948) nastoupil do Škody Plzeň. Byl externím redaktorem Mladé fronty, po vojenské službě pak v letech 1953-1956 redaktorem Rudé zástavy. Roku 1956 spoluzaložil časopis ABC mladých techniků a přírodovědců a 1959-1992 byl jeho šéfredaktorem. 1994 zakládal časopis Kamarád. Roku 1960 zavedl v ABC „raketové posádky“, obdobu zakázaných čtenářských klubů J. Foglara. Žije v Praze. 

Získal Cenu Čs. Akademie věd za populárně vědecké práce (1974), cenu Jana Švermy za práci v tisku (1984), Řád práce (1989). Jeho šest cyklů o Kruanovi je nejdelším českým sci-fi komiksem, jeho strážci nejdelším seriálem s klubovní tematikou po Rychlých šípech.  

Počínaje příběhem Za tajemstvím hlubin (1957) je autorem skoro 40 kreslených seriálů vydaných jednak v časopise ABC: Pověst o bílé velrybě (1964-1965), Zajatci Torů (1966-1967), Strážci I-III (1967-1973), Kronika Strážců I-III (1981-1984), Dobrodružství Johna Cartera (1968-1969), Dobrodružství Thuvie z Ptarhu (1970-1971, obé podle Burroughse), Výprava do ztraceného světa (1969-1970, podle Doyla), Druhá výprava (1979-1980), Zajatec ptáka Mauk (1971-1972), Příhody Malého boha (1973-1974), Příchod bohů (1974-1975), Kruanova dobrodružství (1975-1976), Kruanova cesta (1988-1989), Kruan a bohyně (1995-1997), Kruan a pozemšťané (1998-1999), Příběhy psané střelným prachem I,II (1977-1985), Pán vlků (1985-1986), Dobyvatelé hlubin (1986-1987), Hrdinové a dobrodruzi kapitána Treskowa (1987-1988), Kapitán Karibského moře (1989-1990), ale i v časopisech a tiskovinách Ohníček (Marťan, 1963), Pionýrské noviny (Odesilatel neznámý, 1966), Teplická revue (Prázdniny s Marťany, 1971), Dopravní magazín ČSD (Král prérie, 1971), Střelecká revue (Kronika zbraní, 2000-2001), Čtyřlístek (Poutníci, 2002-2003).

Napsal i 32 komiksů pro dokument Úmluva o právech dítěte (2001) a komiksy Strážci času IKS pro 10 sešitů Ahoj, Evropo (2000-2003).
Jeho komiksy jsou i na www.pionyr.cz/ahoj, Evropo nebo na https://www.iabc.cz/., publikoval na Komiks.cz……
Povídky a články publikoval mj. ve Vpředu (debut 1948 povídkou Písnička z mládí), v ABC, Pionýru, My, Rodokapsu, Ikarii, Pevnosti…     
Je autorem či spoluautorem sedmi tzv. ABC speciálů z let 1970-1990, kde vyšly jeho seriály Dobrodružství Johna Cartera, Příběhy ze Žluté planety, Strážci, Kronika Strážců, První a druhá výprava do ztracené země, Příběhy psané střelným prachem, Zajatec ptáka Mauk. 
Je hlavním spoluautorem Velkých knih komiksů ABC I-IV (BBart, Praha 2001-2003)

Knižně debutoval titulem Astronautické modely, soutěže a hry (Mladá fronta, Praha 1962, německy 1965, maďarsky 1974).
Vydal knihy Příchod bohů (SNDK, Praha 1966), Objevení Sluneční země (Západočeské nakladatelství, Plzeň 1978, už 1976 vkládaná příloha ABC), Trampoty s kapitánem (Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1981, už 1970-1971 vkládaná příloha ABC), Trampoty na pokračování (Jihočeské nakladatelství, České Budějovice, 1987). Příběhy psané střelným prachem (Západočeské nakladatelství, Plzeň 1988), Pán vlků (Agenpress, České Budějovice 1990), Korzár Poctivec (Nakladatelství Jihočeských tiskáren, České Budějovice 1991), Velká kniha Strážců (Nakl. Jihočeských tiskáren, Č. Budějovice 1991, komiksy), Dlouhý oheň smrti: příběhy psané střelným prachem (Ostrov, Praha 2000), Strážci žulového paláce (Ostrov, Praha 2003) a paměti Můj život s ábíčkem (Ostrov, Praha 2005).

 

 

Inspirující myšlenky...

Lidský rozum je blikavé světélko, které je příliš slabé na to, aby ukáznilo vzpurný národ. To, co naše ubohé století nazývá pověrou, fanatismem, nesnášenlivostí a tak dále, je nutnou součástí francouzské velikosti. Člověk je příliš zlý, než aby mohl být svobodný. Je to obludný kentaur, výsledek neznámého zločinu, nějakého hnusného páření. Tzv. osvobození člověka je rozsáhlé spiknutí na uvolnění ďábla v člověku.
Joseph de Maistre (1753 – 1821)