sverak.jpg Zdeněk Svěrák  (*28. 3. 1936, Praha)

Narodil se v Praze. Po vystudování na pedagogické fakultě v Praze vystřídal několik zaměstnání. Nejdříve byl 3 roky učitelem, poté v letech 1961 – 1969 redaktorem Českého Rozhlasu a nakonec v letech 1977 – 1991 pracoval jako scénárista ve filmových studiích na Barrandově.
V letech 1961–1969 byl aktivním členem KSČ a roku 1977 byl dokonce signatářem Anticharty.


Bibliografie pro děti:

Pan Buřtík a pan Špejlík protrhli smůlu 1972
Prasátko z Popletova 1973
Tatínku, ta se ti povedla 1991, 2005
Radovanovy radovánky, 1994
Dělání všechny smutky zahání 1996
Jaké je to asi v čudu 2003
Když se zamiluje kůň 2004
Včelí medvídci od jara do zimy (texty písní) 2005
Mám v hlavě myš Lenku, (Uhlíř Jaroslav) 2006
Když je pěkné počasí, 2011
Písničky o zvířatech, 2013
Tiché šlapací království, 2017

Samostatné scénáře:

Vrchní, prchni
Tři veteráni
Vesničko má středisková
Obecná škola
Kolja
Lotrando a Zubejda
Tmavomodrý svět

Společné scénáře s Ladislavem Smoljakem:
Jáchyme, hoď ho do stroje
Na samotě u lesa
Marečku, podejte mi pero!
Kulový blesk
Trhák
Jára Cimrman ležící, spící
Rozpuštěný a vypuštěný

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu