orten150

Jiří Orten (vl. jm. Jiří Ohrenstein (*30. 8. 1919, Kutná Hora – †1. 9. 1941, Praha)

básník

Jiří Orten byl mladý, zoufalý muž, byl však také talentovaný básník, který zanechal po sobě nevelké dílo, jenž oslovuje mladé lidi svou vroucnosti a pravdivostí dodnes. Psal především básně, pokoušel se však i o prózu a dramata a sporadicky uveřejňoval recenze a literárněvědné úvahy.
V letech 1938-41 pracoval pravidelně na svých vynikajících denících - knihách: Modrá, Žíhaná a Červená, kam psal své postřehy, básně i výpisky z četby.
Zemřel v den svých 22. narozenin po úmyslném sražení německou sanitkou an Palackého náměstí.
Na památku Jiřího Ortena se od roku 1993 koná v Kutné Hoře festival Ortenova Kutná Hora. S ním je spojená i stejnojmenná literární soutěž pro mladé autory poezie do 22 let.

Bibliografie:

Čítanka jaro - 1939
Cesta k mrazu - 1940
Jeremiášův pláč - 1941
Ohnice - 1941
Eta, Eta žlutí ptáci
Elegie - 1946
Deníky Jiřího Ortena - 1958

Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách