kahoun-jiri-biografie

Jiří Kahoun 
(*12. 3. 1942, Praha – 13. 5. 2017, Praha)

spisovatel, malíř, ilustrátor

Dětství prožíval u prarodičů na venkově. Po maturitě na průmyslové škole pro zpracování kovů a kamenů v Turnově, kde mohl dobře využít své výtvarné nadání, prošel řadou zaměstnání. Byl traktoristou, aranžérem, kameníkem, výtvarníkem, pálil dřevěné uhlí, byl stavebním dělníkem i technickým redaktorem. Současně se věnoval výtvarnému umění i literatuře a tyto dva obory se v jeho tvorbě prolínají.
Přes dvacet let spolupracoval s časopisem Sluníčko.
Žije v Berouně, má dvě děti a vnučku.

Bibliografie
Pískací kornoutek  (Albatros, 1984)
Největší rybáři (Panorama, 1985)
Zvířátka z malinové paseky (Albatros, 1985)
Zvědavé káčátko (Albatros, 1986)
Ze zahrádky do zahrádky (Albatros, 1989)
Školník Kulda je jednička (Albatros, 1990)
Příběhy včelích medvídků (Kalich, 1991)
Můj děda hastrman (Mht 1993)
Toronto Tom  (Arcadia, 1993)
Golem (Kalich, 1997)
Autíčko Tydýt (Albatros, 1998)
Ustrašená strašidla (Albatros, 1999) 
Bráška je taky ježek (Olympia, 2000)
Moucha roku (Albatros, 2000)
Kdo přečte ježkovi pohádku (Alpress, 2002)
Řeka v barvě nebe (pro dospělé) (Granát, 2002)
Můj život s Ferdou (Knihkupectví u Radnice, 2004)
Včelí medvídci od jara do zimy (Albatros, 2005)
Zevlouni (Albatros, 2006)
O mašinkách (Albatros, 2007)
Pro zvědavá ouška (Albatros, 2008)
Včelí medvídci a gramofon (Albatros 2009)
Štěstíčko a kocouří dědeček (Euromedia Group - Knižní klub, 2009)
Jak se mají včelí medvídci? (Albatros, 2009) 
Včelí medvídci a miminko (Albatros 2009)
O autech (Albatros 2009)
Včelí medvídci v cukrárně (Albatros 2010)
U všech čertů (Albatros 2010)
Legrační dům (Ústav pro informace ve vzdělávání 2010)
Škola je samá legrace (Studio efef 2011) 
Včelí medvíci slobí (Albatros, 2011)
Chumelení (Knižní klub, 2011)
Knížkový pejsek (Knižní klub, 2012)
Kamarádi v kožíšku (Knižní klub, 2012)
O létajících strojích (Albatros, 2013)
Co se zdá medvědům (Knižní klub, 2015)
Pidibabka z Brd (Albatros, 2015)
Ježibaba na koloběžce (Knižní klub, 2015)
V Dlouhonosech zlobí čerti (Knižní klub, 2016)

Zdroj: Současní čeští spisovatelé pro děti a mládež (Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003) a Čítárny

Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách