zabransky150.jpg Adolf Zábranský (*29. 11. 1909, Rybí u Nového Jičína na Moravě - †9. 8. 1981, Praha)

malíř, kreslíř, tvůrce monumentálních nástěnných děl

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Františka Kysely, po třech letech přestoupil a dokončil studia na AVU u prof. Williho Nowaka.
1958 také jeho ilustrace přispěly k ceně na EXPO v Bruselu
1970 národní umělec
1972 čestná listina Ceny H. Ch. Andersena
1973 Bologna
1974 Nejkrásnější kniha ČSSR

 

Bibliografie /neúplná/:

Zábranský Adolf: Svatí patronové čeští, 1939
Rosůlek Jan Václav: Ztracený generál, 1940
Rosůlek Jan Václav: Mezi dvěma bajonety, 1940
Michl Karel: Kousky Františka Housky, 1941
Třebízský Václav Beneš: Národní pohádky, 1941
Kubín Josef Štefan: Pestrý kolotoč, 1942
Kulda Beneš Metod: Kuldovy moravské národní pohádky, 1942
Sládek Josef Václav: Sládek dětem, 1943
Kubín Josef Štefan: Když se čerti rojili, 1944
Čarek Jan: Ráj domova, 1948
Kubín Josef Štefan: Princezna pohádka, 1947
Denk Petr: Do kola, 1951
Hrubín František: Je nám dobře na světě, 1951
Olbracht Ivan: Ze starých letopisů, 1952
Branislav František: Píseň dětství, 1952
Čarek Jan: Radost pro radost, 1954
Čarek Jan: Srdce potěšení, 1957
Hrubín František – Zábranský Adolf: Kytička z náčrtníku, 1958
Hrubín František: Sluneční úsměv, 1960
Steams Monroe: Underneath My Apple Tree, 1960
Čarek Jan: Kolo radovánek, 1961
Zábranský Adolf: Zlatá brána otevřená, 1963
Sládek Josef Václav: Zlaté slunce, bílý den, 1966 Premio Grafico di Bologna
Brukner Josef – Zábranský Adolf: Veselý rok, 1971
Čarek Jan: Čarokruh. 1971
Zábranský Adolf: Věneček veršů z české poesie pro děti, 1972

Zábranský Adolf: České a moravské národní pohádky, 1974
Jelen Josef: Od jara do jara, 1978
Němcová Božena – Seifert Jaroslav: Mahulena, krásná panna, 1982
Drda Jan: České hádanky v podání J. Drdy, 1984
Baleka Jan: Adolf Zábranský, 1999


zabransky450_1.jpg

zabransky450_2.jpg

Inspirující myšlenky...

Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
Truman Capote (1924 – 1984)