kupcik vladimir

Lubomír Kupčík (* 23. ledna 1957, Praha)

malíř, grafik a ilustrátor.

Je vyučený umělecký malíř interiérů. Podílel se na mnoha restaurátorských projektech (například Národní divadlo v Praze, Kostel svaté Ludmily na pražském Náměstí Míru, Španělský sál Pražského hradu a další).
Jeho zájem o etnografii, zoologii a paleontologii ho vedly k tomu, že navázal spolupráci s časopisy Skaut, Junák a od roku 1991 též s časopisem Woodcraft. Jeho první knižní ilustrace vznikly ve spolupráci s časopisem Pevnost a s nakladatelstvím Triton. Ilustroval celou řadu knih převážně se sci-fi, fantasy a dobrodružnou tematikou.

Ilustrované knihy:
Juraj Červenák: Chřestýš Callahan (2013).
Tomáš Jotov: Hrdinové Fantasy (2004), čtyři díly, pravidla stolní hry na hrdiny.
Jack London: Bílý tesák (2008).
Petra Neomillnerová: Amélie a tma (2012).
Petra Neomillnerová: Amélie a barevný svět (2013).
Petra Neomillnerová: Magický zvěrokruh (2010).
Mirko Pašek: Fakír z Benáres a jiné povídky (2012).
Jindřich Rohlík: Země bez zákona (2014).
Vladimír Socha: Úžasný svět dinosaurů (2. vydání; 2012).
Vladimír Socha: Po stopách dinosaurů (2011).
Svůj svět si musíme zasloužit (2009), speciál série Agent John Francis Kovář.
Miloš Zapletal: Rok malých dobrodružství, výzkumů, objevů, her, tvůrčích pokusů, zkoušek všestranné zdatnosti a podivuhodných setkání (2008).
Miroslav Žamboch: Drsný spasitel (2007).
Vladimír Socha: Neznámí dinosauři (2015)

kupcik pan zeme 2

kupcik 2

kupcik 1

Inspirující myšlenky...

Má-li existovat don Juan, musí na světě existovat pokrytectví. Ve starověku by byl don Juan jakýmsi výsledkem bez příčiny; tehdy bylo náboženství slavností, pobízelo lidi k rozkoším; jak by bylo mohlo hanobit lidi, kteří si z jisté rozkoše dělali smysl svého života? Jedině státní správa mluvila o zdrženlivosti; zakazovala věci, které mohly škodit vlasti, to jest zájmům uznávaným obecně, nikoli to, co může škodit jednotlivci, když jedná. Každý muž, měl-li zálibu v ženách a mnoho peněz, mohl být v Athénách donem Juanem, proti tomu nikdo nic nenamítal; nikdo nehlásal, že život na této zemi je slzavé údolí a že trpět je záslužné.
Stendhal, Italské kroniky