grygar milan ilustrator

Milan Grygar (*24. 10. 1926, Zvolen)

malíř, grafik, typograf a tvůrce zvukových realizací.

Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně (1942–1943) a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945–1950; Emil Filla). Kolektivně vystavuje od roku 1958, samostatně od roku 1959. Od roku 1991 je členem S. V. U. Mánes a výtvarné skupiny Jiná geometrie. V letech 1961–1989 vytvořil sto sedmdesát pět filmových plakátů. Tvorbu Milana Grygara charakterizuje originální pojetí vztahu obrazu, zvuku a prostoru. V r. 1965 vytvořil první ze svých akustických kreseb, ve kterých propojil realizaci díla s fenoménem prostorovosti zvuku. Specifický, originální koncept vztahu obrazu a zvuku pak Grygar rozvíjí v následujících desetiletích v různých, často velmi rozdílných vztahových analogiích, až dodnes.

Bibliografie: (jen výběr)
Celá řada katalogů, grafické úpravy
Hanák Vladislav: Zpívající vody, 1962
Gruša Jiří: Kudláskovy příhody, 1969
Žáček Jiří: Kdo si se mnou bude hrát, 1981
Lukešová Milena: Nahej v trní, 1985
Hiršal Josef: Paleček krále Jiřího, 1992
Petrová Eva: Týden cesty, 1993
Ionescu Eugen: Židle, 1995
Lada Josef: Říkadla z Ladovy záhrádky, 1998
Milan Grygar, 2009
Beckett Samuel: Texty pro nic, 2011
Milan Grygar: vizuální a akustické, 2014


Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští