Být celebrita v tak mladém věku, je strašná životní zkouška. Horší je být dětská herecká celebrita. Dětská politická celebrita, tak to tu ještě nebylo.
Copak se asi s Gretou Thunbergovou stane za pár let? Gusta Fučíková? Ptá se spisovatel Ondřej Neff ZDE
Nabízíme poetické řešení.
PIONÝRKA GRETA
Greta naklonila svou hlavičku nad zeleným pionýrským šátkem a pak jasným pohledem spočine na modravých dálkách, kde v šiku na planetu útočí ty zlé, neduživé, molekuly ceodvě.
Posmutněla. Důvěrně se nakloní a vypravuje.
Vypravuje o své rodné globální straně,
o dvanácti posledních letech,
o pionýrském oddíle piár soudruhů,
o době, kdy blbci padali z nebe,
vzpomíná na soudruhy, v jejichž objetí vřelém
nachází ideovou pravdu jedinou.
Je statečná ta naše pionýrka Greta,
ta naše nová Gusta Fučíková.

V různých obdobích svého života jsem měl různé literární vzory. Od Ferdy Mravence přes Timura a jeho partu až k Vinnetouovi a Dannymu Smiřickému. Ale literatura je jen literatura a mým skutečným životním vzorem se stal můj tchán, který je už bohužel mrtvý.
A myslím si, že každý by měl hledat vzory spíše mezi svými blízkými, protože každý, ať chceme nebo ne, si neseme otisky jejich osobností. A i v tom vidím obrovský smysl historie, protože jako národ si neseme ve všem, co děláme, otisky našich předků. Těch skutečných, ne těch literárních.
A pokud na své dějiny zapomeneme, pak ztratíme cestu k pochopení dneška a sebe samotných.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik

Děti na FB stupidifikují. Blbnou. IQ přestává růst, přestávají mít slovník, přestávají umět řešit problémy. Nedospějí. Spoléháme na technologii a internet, zapadáme do používání sociálních sítí. Takže nepoužíváme procesy, které jsme jako homo sapiens používali během předchozích 200 tisíc let. Náš vývoj je podmíněn dvě základními potřebami: poznat zákony přírody a patřit do nějaké skupiny. Málokdo dokáže být šťastný sám.
Celý rozhovor Lucky Výborné s neurologem Martinem Janem Stránským ZDE >>

Před 70 lety (8.6.1949) vyšel Orwellův román 1984. Román, který svým obsahem předběhl dobu tím, že se proměnil v příručku pro zavádění novodobého socialismu.
Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, kteří jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život, je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni.

Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle.
Fikce geniálního Orwella se mění v postupný návrat k otroctví dokonalých opic-lidí>>

Finále písňové soutěže Eurovize v Tel Avivu 2019 bylo pro normálního zdravého člověka něco příšerného. Ukázka neuchopitelné šílenosti, kdy člověk váhal, zda už není za branou psychiatrické léčebny. Unylé, ničím výjimečné, melodie té nejstupidnější pop kultury jen potvrzuje, že část populace se někde už zbláznila a že připravuje lidstvo na Idiokracii v té nejodpudivější formě, vedle které film Idiocracy je jen limonádovou selankou.
Quo vadis České televize, která ukázala národu svůj zvrácený pohled na kulturu. Ne, nebyla to zábava, byl to primitivní hnus.

Kdysi bylo členství v socialistickém Svazu českých spisovatelů spojeno se značnými výhodami. Např. možnost tvůrčích pobytů na zámku Dobříš, využívání rekreačních zařízení Českého lit. fondu, nárok na vydání knih). Tím si komunisté do velké míry zavazovali umělce, aby poctivě zpívali jejich "hrdinské písně".
Dnes se nám tento bolševický trend vrací. Místo Dobříše je zde Klášter Broumov. Kádrování se oficiálně konat nebude, ale zkuste mít v mediích jako literát či ilustrátor jiný než mainstreamový názor a jednoměsíčního pobytu v Broumově se určitě nedočkáte. Nedivte se proto, že literární umělci se v poslední době tak málo vyjadřují k aktuálním problémům, kterými žije celá společnost. ZDE

Jestliže Huxley popsal možné následky kast a technologie a Orwell všudypřítomné kontroly společnosti, Raspail zachytil destrukci západní civilizace řízené pocitem viny a náhradu bílé rasy imigrací z třetího světa. Orwell a Huxley skvělým způsobem varovali před možnostmi budoucích problémů lidstva. Vizionářský román Tábor Svatých udivuje v tom, že ačkoli jej Jean Raspail napsal v roce 1973, nyní po více než čtyřiceti letech jej žijeme, a někdy slovo od slova a do takových detailů, až z toho zůstává rozum stát. Jak je to možné? Jak to všechno autor tehdy mohl vědět?
Jean Raspail. Tábor svatých aneb o sebevražednosti bílého slabošství

Už v roce 1988 bylo v USA zjištěno, že téměř 20 % dětí trpí jednou nebo více porucharni vývojovými, učení nebo chování. Mezi 12. - 17. rokem trpí některou z nich každý čtvrtý dospívající. Úroveň školních znalostí měřená standardními testy mezi r. 1960 - 1990 klesla. Pouze jedno ze sedmi dětí má v osmé třídě matematické znalosti tomuto ročníku odpovídající. Polovina sedmnáctiletých Američanů neumí počítat s destinnými čísly, procenty, rozlišovat jednoduché geometrické obrazce.
Koukolík, Fyziologický základ chování člověka ve vazbách na trvale udržitelný vývoj a uchování vztahů člověk - příroda. Praha 1994

Film Bláznivý Petříček. 1965. Jeden ze záběrů, byl bez hudby, byl beze slov, přesto dokázal vyjádřit mnoho. Kamera sleduje lidské stopy v písku, které postupně splachuje mořský příboj a zastaví se záběrem na popel.
"Měli jsme Řecko, renesanci a teď máme kulturu nahých zadnic!"

"Sedím v klubu obklopen herci, scenáristy a režiséry. Někdo se ptá: „Pane režis..., pardon! pane Juráček, co budete teď točit?“
Ironicky se na něj podívám. „Nic. Natáčení mě nebaví. Prostě jsem to jen tak zkusil... To není práce pro člověka, který chce v životě skutečně něco udělat. Točit může i cvičená opice!“
WWW:
Pavel Juráček. Jedinečný Deník výrazné osobnosti nové české filmové vlny