tolkien.jpg

 John Ronald Reuel Tolkien (*3. 1. 1892, Bloemfontein – †2.9. 1973, Oxford)

spisovatel,

autor Hobita a Pána prstenů, jeho nejznámější knihy. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor anglosaského jazyka (staré angličtiny), v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl nesporně význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré norštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem se scházel v literárním diskuzním klubu Inklings ("Tušitelé" nebo "Inkousťata").

Tolkienovo dílo zahrnuje množství knih z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Pro neutuchající popularitu a vliv jeho díla je Tolkien považován za otce žánru moderní high fantasy. Ostatní Tolkienova publikovaná fantasy díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi.


Životopis
Tolkien se narodil v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes části Jižní Afriky), Arthuru Tolkienovi, řediteli tamní bankovní pobočky, a jeho ženě Mabel Tolkienové (rozené Suffieldové). Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličtěnou verzí Tollkiehn (tj. německy tollkühn, "šíleně smělý"). Jméno profesora Rashbolda v The Notion Club Papers (příběh z IX. svazku The History of Middle-earth) je vtipem narážejícím na tuto skutečnost, neboť v angličtině znamená totéž. Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilary Arthur Reuel Tolkiena, který se narodil 17. února 1894.

Ve věku tří let odcestoval do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách. Otec však zemřel v Jižní Africe na krvácení do mozku. Ztráta živitele rodiny přinutila Tolkienovu matku krátce žít u jejích rodičů v Birminghamu, v roce 1896 se přestěhovali do vesnice Sarehole, později do Warwickshire (nyní části Birminghamu). Spolu s bratrem trávil hodiny zkoumáním starého vodního mlýnu v Sarehole a močálu v Moseley. Zážitky z dětství byly později zdrojem inspirace pro scenérie v jeho knihách.

Mabel učila své dva syny a J.R.R. byl dychtivým žákem. Získal rozsáhlé znalosti v botanice, ale nejoblíbenějšímí hodinami byly lekce o jazycích. Matka ho proto naučila velmi záhy základům latiny. Ve věku čtyř let uměl číst a brzy nato i psát. Krátce navštěvoval Školu svatého Filipa, absolvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu i Exeterskou Fakultu v Oxfordu.

V roce 1900 konvertovala matka spolu se sestrou ke katolictví, navzdory bouřlivým protestům její převážně baptistické rodiny. V roce 1904, když bylo Tolkienovi 12 let, zemřela na cukrovku. Martyrium, které podstoupila pro svou víru, pociťoval po zbytek života jako závazek s hlubokým vlivem na vlastní katolictví. Tolkienův zápal pro víru lze doložit dopisy C. S. Lewisovi během jeho obrácení na křesťanství, v nichž vyjádřil své křesťanské hodnoty.

Jako sirotek byl vychováván otcem Francisem Xavierem Morganem z birminghamské Oratoře ve čtvrti Edgbaston. Zdejší architektuře dominovala 29 m vysoká budova známá jako Perrott's Folly a blízko ní stojící pozdější Victoriánská věž, část edgbastonské vodárny, které pravděpodobně ovlivnily představy různých temných věží v jeho pracích.

Když mu bylo 16, zamiloval se do Edith Brattové (později se stala předlohou pro postavu Lúthien) a navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou.

Na počátku První světové války byl povolán do Britské armády k Lancashirským střelcům (Lancashiree Fusiliers) kde sloužil jako nadporučík. Mnoho spolubojovníků i mnoho blízkých přátel padlo v bojích jako např. bitva u Sommy. On sám byl nakonec propuštěn poté, co strávil většinu roku 1917 v nemocnici, protože trpěl zákopovou horečkou.

Během zotavování začal pracovat na Knize ztracených příběhů (The Book of Lost Tales), sérii pohádkových příběhů založených na milované mytologii a folklóru. Jak tvrdí Tolkienovi žáci, válka ovlivnila jeho práce v tom, že viděl fantasy jako únik před drsnou realitou průmyslového a válečného 20. století a z tohoto pohledu je třeba nahlížet na jeho odmítání alegorie ve všech jejích formách.

Po válce pracoval Tolkien nejprve v Oxfordu na Novoanglickém slovníku (en:Oxford English Dictionary). V roce 1920 se přestěhoval do Leeds, kde na katedře angličtiny tamní university dosáhl (1924) titulu profesora anglosaského jazyka, ale v roku 1925 se vrátil zpět do Oxfordu. Roku 1945 se na Mertonské fakultě v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1959.

Tolkien a Edith měli 4 děti:
John Francis Reuel (17. listopadu 1917),
Michael Hilary Reuel (říjen 1920),
Christopher Reuel (1924),
Priscilla Anne Reuel (1929).
Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, pod nímž je pochován on i jeho žena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena and Lúthien na počest jednoho z největších příběhů lásky ve Středozemi.


Dílo
Tolkien rád vymýšlel fantastické příběhy pro pobavení svých dětí. Každé Vánoce pro ně psal dopisy typickým třaslavým písmem Dědy Mráze a vybudoval tak sérii krátkých příběhů – později sebranou a publikovanou jako Dopisy Děda Mráze (The Father Christmas Letters).

Tolkien nikdy neočekával, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat více než jen úzkou skupinu lidí. Na naléhání bývalého studenta publikoval knihu Hobit (The Hobbit, 1937), kterou původně napsal jen pro své děti. Ačkoliv byla určena dětem, kniha si získala také dospělé čtenáře a stala se natolik populární, že nakladatel, fa Allen & Unwin, požádal Tolkiena o napsání pokračování. To ho podnítilo k vytvoření jeho nejznámnějšího díla, kterým se stal výpravný třídílný román Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–55). Tolkien k jeho napsání potřeboval téměř 10 let, během nichž byl neustále povzbuzován v klubu Inklings, zvláště pak svým nejbližším přítelem C. S. Lewisem, autorem knih o Narnii.

V šedesátých letech se Pán prstenů stal ohromně populárním zvláště mezi studenty a od té doby jej nezmenšující se okruh obdivovatelů řadí mezi nejpopulárnější romány 20. století, a to jak podle odhadovaného množství příznivců tak i podle počtu prodaných výtisků. Pán prstenů byl čtenáři na britském TV kanálu 4 a v řetězci knihkupectví fy Waterstone zvolen nejvýznamější knihou 20. století. V roce 1999 zákazníci internetového knihkupectví Amazon.com v hlasování vybrali Pána prstenů jako nejvýznamnější knihu tisíciletí.

Když začínal psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti podobně jako v Hobitovi, ale s postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla.

Tolkien byl profesionálním lingvistou a jazyky a mythologie, které studoval, přímo ovlivňovaly jeho tvorbu. Například trpasličí jména v Hobitovi byly převzaty ze severské mythologie z básně Voluspa (Vědmina věštba), části eposu Edda. Naproti tomu některé zápletky (např. zloděje, který ukradne pohár z dračího pokladu) převzal ze staroanglické epické básně Beowulf. Tolkien byl uznávaným znalcem Beowulfa a publikoval na toto téma několik vědeckých prací. Dříve nepublikovaný překlad Beowulfa od Tolkiena sestavil Michael Drout.

Tolkien pracoval na historii Středozemě až do své smrti. Jeho syn Christopher Tolkien s pomocí spisovatele fantasy Guye Gavriela Kaye uspořádal některé materiály do ucelené podoby a publikoval je jako Silmarillion (The Silmarillion, 1977). Christopher Tolkien v dalších letech pokračoval v publikování materiálu použitého při vytváření Středozemě. Tituly z pozůstalosti jako Historie Středozemě (The History of Middle-earth) nebo Nedokončené příběhy (Unfinished Tales) obsahují nedokončené, opuštěné, alternativní nebo odporující si verze příběhů, protože Tolkien pracoval na své mytologii po desetiletí a neustále jednotlivé příběhy přepisoval, upravoval a rozvíjel. Pouze Silmarillion se pokouší udržet opravdouvou konzistenci s Pánem prstenů a to jen díky rozsáhlým úpravám Christophera Tolkien — přestože on sám tvrdí, že zde ještě mnoho nesrovnalostí zbylo. (Dokonce ani Hobit není zcela v souladu s Pánem prstenů, přestože při druhé edici (1951) byla jedna kapitola podstatně změněna).

Knihovna Marquetteho university v Milwaukee (Wisconsin, USA), obsahuje mnoho Tolkienových původních rukopisů, poznámek a dopisů; jiné původní materiály zůstávají v Oxfordské Bodleiho knihovně. Marquetteho universita vlastní rukopisy a korektury Pána prstenů, Hobita, rukopisy mnoha "nižších" knih jako Farmář Giles z Hamu (Farmer Giles of Ham) a materiály od Tolkienových obdivovatelů, zatímco Bodleiho knihovna má materiály k Silmarillionu a Tolkienovy vědecké práce.


Jazyky
Filologie, studium jazyků, byla Tolkieona první univerzitní láska a jeho zaujetí jazykovědou ho inspirovalo k vytvoření téměř 15-ti umělých jazyků (nejznámější z nich jsou dva elfí jazyky v Pánovi prstenů: quenijština a sindarština). Později propracoval celou kosmogonii a historii Středozemě jako pozadí pro vývoj těchto jazyků.

Kromě hluboké znalosti anglosaštiny (staré angličtiny) a staré norštiny Tolkien hovořil s různou mírou plynulosti více než tuctem evropských jazyků, počínaje welštinou, galštinou, románskými jazyky jako francouzštinou, španělštinou a italštinou stejně jako ostatními germánskými jazyky (ranými formami němčiny a nizozemštiny jako například starou saštinou) a baltskými a slovanskými jazyky (litevštinou a ruštinou). Ve své osobní korespondenci zmiňoval, že zvuk finského jazyka zněl jeho uším nejliběji a stal se zdrojem inspirace pro quenijštinu, nejdůležitější z jím vytvořených jazyků.

Popularita jeho knih měla malý, ale trvalý dopad na užití anglického jazyka ve fantasy literatuře, evidentní je zejména užívání nestandardních forem slov 'elf' a 'trpaslík' (standardní tvary elfin a dwarfs byly vytlačeny jeho elvish a dwarves).


Bibliografie

Poezie a próza
1936 Písně pro filology (Songs for the Philologists) – sbírka humorných básní, autorem spolu s E. V. Gordonem a jinými
1937 Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (The Hobbit or There and Back Again) (Praha, Odeon, 1979)
1945 Nimralův list (Leaf by Niggle) – krátký příběh – alegorie Tolkienovy tvorby, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky (Winston Smith, Praha 1992)
1945 The Lay of Aotrou and Itroun – publikováno v Welsh Review
1949 Farmář Giles z Hamu (Farmer Giles of Ham) – středověká báje, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky (Winston Smith, Praha 1992)
1953 Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son) – publikováno spolu s esejí Ofermod – tato báseň vyšla i v češtině ve sbírce Příběhy z čarovné říše (Mladá Fronta, Praha 1997)
trilogie Pán prstenů (The Lord of the Rings) (Mladá fronta, Praha 1990–1992)
1954 Společenstvo prstenu (The Fellowship of the Ring) (Mladá fronta, Praha 1990)
1954 Dvě věže (The Two Towers) (Mladá fronta, Praha 1991)
1955 Návrat krále (The Return of the King) (Mladá fronta, Praha 1992)
1962 Příhody Toma Bombadila (The Adventures of Tom Bombadil and Other Verses from the Red Book) – v češtině vyšlo ve sbírce Příběhy z čarovné říše (Mladá Fronta, Praha 1997)
1967 Cesta vede pořád dál (The Road Goes Ever On) – pochodová píseň, jejíž útržky lze nalézt v Pánovi prstenů i v Hobitovi, hudbu složil Donald Swann
1964 Tree and Leaf – sbírka obsahující:
O pohádkách (On Fairy-Stories) viz vědecké práce
Nimralův list (Leaf by Niggle) viz záznam v roce 1945
1966 Tolkien on Tolkien – autobiografie
1967 Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major) – hrdinský příběh z historie Malého království, v češtině poprvé ve sbírce Pohádky (Winston Smith, Praha 1992), samostatně (Aulos, Praha 1995)

Vědecké práce
1922 Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary)
1924 Sir Gawain and the Green Knight – nové vydání středoanglické básně s poznámkami, spoluautor s E. V. Gordonem
1925 Some Contributions to Middle-English Lexicography
1925 The Devil's Coach Horses
1929 Ancrene Wisse and Hali Meiohad
1932/1935 Sigelwara Land – část I a II
1934 The Reeve's Tale – znovuobjevení jazykového humoru v originálním rukopisu Chaucerových Canterburských povídek)
1936 Příšery a kritikové (The Monsters and the Critics) – skripta zabývající se kritickým rozborem básně Beowulf
1944 Sir Orfeo – vydání středověké básně
1947 O pohádkách (On Fairy-Stories) – Tolkienova úvaha o povaze a smyslu pohádek a fantastických příběhů, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky (Winston Smith, Praha 1992)
1953 Ofermod – publikováno s básní Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son))
1953 Middle English "Losenger"
1962 Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle
1963 English and Welsh
1966 Jerusalem Bible – překlad a poznámky

Z pozůstalosti
1975 Překlady historických děl Pearl (báseň ze 14. století) and Sir Orfeo (výpravná báseň z 13.-14. století)
1976 Dopisy Děda Mráze (The Father Christmas Letters) – sbírka pohlednic a krátkých příběhů, které vždy na Vánoce posílal svým dětem (Mladá fronta, Praha 1995)
1977 Silmarillion (The Silmarillion) (Mladá fronta, Praha 1992)
1979 Pictures by J. R. R. Tolkien
1980 Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě (Unfinished Tales of Númenor and Middle-earth) (Mladá Fronta, Praha 1994)
1981 The Letters of J. R. R. Tolkien (editoval Christopher Tolkien a Humphrey Carpenter))
1981 The Old English Exodus Text
1982 Finn and Hengest: The Fragment and the Episode
1982 Mr. Bliss – příběh pro děti o nekonvenční cestě pana Blisse
1983 The Monsters and the Critics – sbírka esejů
1983–1996 The History of Middle-Earth – obsáhlý výbor z Tolkienovy pozůstalosti, zabývající se nejrůznějšími aspekty jeho mythologického světa
I. Kniha ztracených pověstí I. (The Book of Lost Tales 1)(Winston Smith, Praha 1995)
II. The Book of Lost Tales 2 (1984)
III. The Lays of Beleriand (1985)
IV. The Shaping of Middle-earth (1986)
V. The Lost Road and Other Writings (1987)
VI. The Return of the Shadow (The History of The Lord of the Rings vol. 1) (1988)
VII. The Treason of Isengard (The History of The Lord of the Rings vol. 2) (1989)
VIII. The War of the Ring (The History of The Lord of the Rings vol. 3) (1990)
IX. Sauron Defeated (The History of The Lord of the Rings vol. 4) (1992)
X. Morgoth's Ring (The Later Silmarillion vol. 1) (1993)
XI. The War of the Jewels (The Later Silmarillion vol. 2) (1994)
XII. The Peoples of Middle-earth (1996)
Index (2002)
1995 J. R. R. Tolkien: Artist and Illustrator – sbírka Tolkienových ilustrací
1998 Tulák Rover (Roverandom) – příběh, který v roce 1925 Tolkien vyprávěl svému synovi, jemuž se ztratila hračka - černobílý psík Rover (Mladá fronta, Praha 1995)
2007 The Children of Hurin, Hurinovy děti, Argo, 2007




Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)