prevert_150 Jacques Prévert  (*4. 2. 1900, Neuilly-sur-Seine, Francie - †11. 4. 1977, Omonville-la-Petite)

básník, textař, dramatik a scenárista.

Jeho dílo má obrovskou zásluhu na rozšíření zpívané poezie, jelikož zastával názor, že poezie je řeč, která zpívá („la langue qui chante“). Jeho první sbírka Slova vyšla už v roce 1945, ale od té doby její náklad překročil mnoho milionů výtisků. Vznikala původně jako texty k písním a k předčítání v literárních kabaretech, nočních klubech za doprovodu hudby,. Řada těchto textů zlidověla díky podání známých šansoniérů, jako byli např. Edith Piaf, Marlene Dietrich, Yves Montand, Juliette Greco  etc.
Zabýval se také jako scenárista filmovou tvorbou a dramatem, kde se objevovaly i humorné absurdní scénky zaměřené proti náboženství, oficírské domýšlivosti, pedanterii, byrokratismu, politické rétorice a přepjatému patriotismu.
V Česko slovensku byl velmi populární už za bolševika.

Sbírky a knihy

Slova - 1945
Příběhy - 1946
Déšť a pohoda - 1955
Harampádí - 1965
Věci a jiné - 1972

česky: (výběr)
Pro tebe, má lásko - první vydání 1997, Na překladu se dále podíleli Karel Sýs, Jiří Žáček aj.
Jen tak - první vydání 1957-8, z francouštiny přeložil vynikající Jan Vladislav
Pohádky pro nehodné děti, 1986
Slova 2000
Nadosmrti dítětem, 2004, přeložil Karel Sýs

Film:
Dokumentární film:
Setkání Seiny s Paříží

Animovaný film:
Cínový vojáček
Pastýřka a kominík

Drama:
Nábřeží mlh
Děti ráje
Brány noci
Milenci z Verony
Zvoník od Matky Boží
Návštěva z temnot
Brány noci
Roura k rouře pasuje
Transcen dance
Věž
Paříž se baví
Tři hlavní ctnosti
Návrat domů
Sláva ve Versaillích
Ušlechtilá mluva
V rodině
Na palubě před bitvou
Bitva u Fontenoy
Divotvorný obraz
Příchody a odchody

Inspirující myšlenky...

Šavle a bodáky, jak vy též sám uznáte, nepoužívají se k poctivé práci. Šavlemi a bodáky nedobývám ze země ničeho. Ručnicemi a děly neořu. Šavlemi mohu ale krájet lidi, bodáky párat břicha svých bližních a ručnicemi a děly postřílet doma svého vlastního otce a zastřelit bratry. A tomu všemu říkáte nutnost. Chcete se dovolávat Boha k neobyčejné vraždě. Když se dva honci prasat pobijí, ženete je před soud a odsuzujete pro pár bezvýznamných ran. Sami ale tisíce lidí ženete do války, kde nutíte je zabíjet se navzájem, pro zájmy jednotlivce, který náhle prohlásil, že je uražen. A poněvadž sám nemá tolik odvahy se řezat, prohlašuje to za urážku státu, zbaví rodiny živitelů, navádí tisíce lidí ku žhářství a vy, kteří hlásáte lásku k bližnímu a vraždu pokládáte za smrtelný hřích, asistujete každému zákeřnictví a před bitvami modlíte se, aby to dobře dopadlo. A jak jinak si to slovo dobře představujete, než ve formě 'vraždy'? Ovšem že to jmenujete jinak. Vlastenectvím, statečným činem obhájců vlasti a podobně.
Jaroslav Hašek, Nazarénští