nosov150.jpg

Nikolaj Nikolajevič Nosov (*23.11. 1908, Kyjev - †26.7. 1976, Moskva)

spisovatel, režisér

Mládí prožil v Kyjevě v rodině estrádního umělce a po absolvování moskevského institutu kinematografie pracoval jako režisér kreslených, populárně vědeckých a naučných filmů.

Od roku 1938 publikoval povídky pro děti. S velkým ohlasem se setkala například jeho delší povídka Víťa Malejev ve škole i doma, která vyšla v roce 1951 a za kterou získal Stalinovu cenu.

Největší popularitu mu však přinesly jeho pohádkové knížky o Neználkovi. Knížky o příbězích tohoto malilinkatého človíčka, vyznačujícího se prostoduchou naivitou, zvědavostí a mírně sobeckým požitkářstvím, a jeho stejně malilinkatých kamarádů a dalších postaviček z Kvítečkova na Okurkové řece napsal celkem tři - Neználkovy příhody, Neználek ve slunečním městě a Neználek na Měsíci.

Nosov také napsal autobiografické dílo Story about my friend Igor a vyprávění Mistery on a well bottom.

Bibliografie

Veselá rodina (1949)
Zápisník Kolji Sinicyna (1950)
Víťa Malejev ve škole i doma (1951)
Neználkovy příhody (Приключения Незнайки и его друзей, 1954)
Neználek ve slunečním městě (Незнайка в Солнечном городе, 1958)
Neználek na Měsíci (Незнайка на Луне, 1966)
Povídka o mém příteli Igorovi (1971—1972)
Tajemství na dně skříně (1977)


Myšlenky z knih

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu