marse300.jpg

Juan Marsé (*8. 1. 1933, Barcelona)

spisovatel

Španělský spisovatel Juan Marsé se narodil v Barceloně jako Juan Faneca Roca. Vyučil se zlatníkem a pracoval ve šperkařské dílně. Četba dobrodružných knih ho přivedla k literatuře. V letech 1957 až 1959 se mu podařilo časopisecky publikovat první povídky a roku 1960 vychází první próza Uzavřeni s jedinou hračkou. Marsé pak opustil profesi zlatníka a několik let žil v Paříži, kde si vydělával jako asistent v laboratoři, překladatel scénářů a učitel španělštiny.

Roku 1966 vydává román Poslední odpoledne s Terezou (slovensky 1972, česky 1982), který mu přinesl úspěch a uznání. Próza Jestliže ti řeknou, že jsem padl byla ve Španělsku zakázána a vyšla roku 1973 v Mexiku.

Z dalších děl jmenujme například Jednoho dne se vrátím (1982) či Poručík Bravo (1987). Za knihu Kouzlo Šanghaje (1993) spisovatel získal Premio de la Crítica a Premio Europa de Literatura; vznikla také filmová adaptace. Roku 1997 byl autor vyznamenán cenou Premio de Literatura Latinoamericana y del Caribe Juan Rulfo, udělovanou Guadalajarskou univerzitou (Mexiko).

Stěžejní román Ještěrčí ocásky vyšel roku 2000 - za rok na to Marsé získal ocenění Premio Nacional de Narrativa, udělované španělským ministerstvem kultury, a roku 2004 obdržel Premio Extremadura. Jeho dosud posledním dílem je román Milostné písně v Lolita´s Clubu (2005).

Ocenění

1997 - Cena Juana Rulfa
2008 - Cervantesova cena

Bibliografie

Uzavřeni s jedinou hračkou 1960
Temný příběh sestřenice Montse (1970)
Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973)
Dívka se zlatými kalhotkami (1978)
Jednoho dne se vrátím (1982)
Poslední odpoledne s Terezou (1982)
Poručík Bravo (1987)
Ještěrčí ocásky (2007)



Inspirující myšlenky...

Moderní filosofové tvrdí, že se jim nelíbí věčný trest na onom světě. Můžou být spokojeni. Stvořili věčný trest už zde, na tomto světě. Škvařit se navěky v pekle je samo o sobě dost zlé, ale octnout se v pekle na mírném ohni a ještě muset uznat, že teplota je snesitelná – to je přímo nesnesitelné. Všechno běží den po dni dál, pokud se zabýváme věcmi. Všechno se naopak prudce zarazí, jakmile přejdeme k lidem. Žádné subtilní duchovní zlo nemůže být založeno na faktu, že se lidé pořád vytahují svými nectnostmi – nesnesitelnými se stávají, až teprve když se začnou vytahovat svými ctnostmi. Moderní svět je špatný, protože je civilizovaný.
Gilbert Keith Chesterton (1874 – 1936)