lermontov

Michail Jurjevič Lermontov (*15. října 1814 – †27. července 1841)

ruský básník, prozaik, dramatik

Dílo:

Korzár (1828, Корсар)
Oleg (1829, Олег)
Poslední syn volnosti (1830, Последний сын вольности)
Předpověď (1830, Предсказание)
Anděl (1831, Ангел)
Izmail-Bej (1832, Измаил-Бей)
Plachta (Na obzoru plachta bílá) (1832, Парус)
Vadim (1832–1834, Вадим)
Hadži Abrek (1835, Хаджи-Абрек)
Bojar Orša (1835–1836, Боярин Орша)
Maškaráda (1836, Mаскарад)
Dva bratři (1836, Два брата)
Kněžna Ligovská (1836, Княгиня Лиговская)
Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu (1837, Песня про царя Ивана Васильевича, молодого опричника и удалого купца Калашникова)
Smrt básníka (1837, Смерть поэта)
Hrdina naší doby (1838–1840, Герой нашего времени)
Bela (1838, Бэла)
Maxim Maximyč (1840, Максим Максимыч),
Tamaň (1840, Тамань)
Komtesa Mary (1840, Княжна Мери)
Fatalista (1839, Фаталист).
Duma (1839, Дума), báseň,
Paní důchodní z Tambova (1838, Тамбовская казначейша)
Kozácká ukolébavka (1840, Казачья колыбельная песня)
Novic (1840, Мцыри)
Sen (1841, Сон)
Sám a sám si vyjdu (1841, Выхожу один я на дорогу)
Démon (1841, Демон)


Inspirující myšlenky...

Tupost ducha je naprosto v souladu s tupostí vnímání a nedostatkem dráždivosti, což činí člověka méně vnímavým k bolestem a zármutku každého druhu a velikosti: právě z této duchovní tuposti však vychází ono druhé, vnitřní prázdnota, vtištěná do bezpočtu tváří, kterou prozrazuje i čilá pozornost všem, i těm nejmenším událostem ve vnějším světě, vnitřní prázdnota, jež je pravým zdrojem nudy, slídící po vnějších dráždidlech, aby něčím rozhýbala ducha a mysl.
Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti