lermontov

Michail Jurjevič Lermontov (*15. října 1814 – †27. července 1841)

ruský básník, prozaik, dramatik

Dílo:

Korzár (1828, Корсар)
Oleg (1829, Олег)
Poslední syn volnosti (1830, Последний сын вольности)
Předpověď (1830, Предсказание)
Anděl (1831, Ангел)
Izmail-Bej (1832, Измаил-Бей)
Plachta (Na obzoru plachta bílá) (1832, Парус)
Vadim (1832–1834, Вадим)
Hadži Abrek (1835, Хаджи-Абрек)
Bojar Orša (1835–1836, Боярин Орша)
Maškaráda (1836, Mаскарад)
Dva bratři (1836, Два брата)
Kněžna Ligovská (1836, Княгиня Лиговская)
Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči, mladém gardistovi a smělém kupci Kalašnikovu (1837, Песня про царя Ивана Васильевича, молодого опричника и удалого купца Калашникова)
Smrt básníka (1837, Смерть поэта)
Hrdina naší doby (1838–1840, Герой нашего времени)
Bela (1838, Бэла)
Maxim Maximyč (1840, Максим Максимыч),
Tamaň (1840, Тамань)
Komtesa Mary (1840, Княжна Мери)
Fatalista (1839, Фаталист).
Duma (1839, Дума), báseň,
Paní důchodní z Tambova (1838, Тамбовская казначейша)
Kozácká ukolébavka (1840, Казачья колыбельная песня)
Novic (1840, Мцыри)
Sen (1841, Сон)
Sám a sám si vyjdu (1841, Выхожу один я на дорогу)
Démon (1841, Демон)


Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka