grousset300.jpg

André Laurie (Jean François Paschal Grousset) (*7. 4. 1844, Corte, Korsika – †9. 4. 1909, Saint-Mandé)

francouzský spisovatel

Po neúspěšných studiích se stal novinářem, (Le Figaro a později Marseillaise). Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 uprchne zpátky do Evropy, kde žil v Anglii. Jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Po amnestii v roce 1881 se vrací do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu.

André Laurie je výrazný epigon Julese Verna. Napodobitelů Julese Verna bylo plno, ale jen André Laurie (1844–1909, jde o pseudonym Pascala Grousseta) se mohl pyšnit osobní spoluprací s Vernem. Už sám život tohoto Korsičana stojí za velmi tlustou knihu. Za to, že nebyl zapomenut, vděčí Laurie své někdejší spolupráci se Julesem Vernem. Napsali spolu tři knihy: Ocelové město (1879), Hvězda jihu (1884) a Trosečníci z Cynthie (1885).

Bibliografie

1869 Nesmiřitelný sen
1884 Dědic Robinsonův
1885 Trosečník z Cynthie, společně s Julesem Vernem,
1887 Bakalář sevilský
1888 Kapitán Trafalgar
1888 Magnetová hora
1889 Z New Yorku do Brestu za sedm hodin
1890 Mágovo tajemství
1890 Jachta, pod pseudnonymem Daryl
1894 Rubín Dalaljámův
1897 Tajemná Atlantis
1903 Vládce vzduchu
1903 Strýček z Chicaga
1905 Vládce hlubin
1907 Němý Spiridon

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid